Článek
Pojďme spolu udělat krok kousek dále. Opustit zoufalství „nic neumím“ a přece jen prozkoumat, co v tobě dřímá. Protože opravdu KAŽDÁ z nás má světu co nabídnout.
Jenže co je můj dar?
To je asi nejčastější otázka, kterou si ženy kladou a na kterou není vždy snadné odpovědět. Možná si na ni nedokážeš odpovědět ani ty. Nebo tu odpověď stále hledáš. Ale existují lidé, kteří to třeba tuší a mohou ti trochu pomoci. A pak je někdo, kdo to ví bezpečně. To jsi TY!
Teď jsi možná začala být smutná, protože ti blesklo hlavou: „Jenže já to fakt nevím.“ To se může stát a je to úplně v pořádku. Ne všichni to zkrátka víme hned, nebo si spíše neuvědomujeme, co jsou naše dary. Většina lidí jich má dokonce více, než pouze jeden. Ale určitě je každý z nás dokáže najít. I když nejsou tak jednoznačné jako u některých lidí, kteří se od dětství věnují třeba zpěvu nebo hudbě a od začátku věděli, co v životě chtějí dělat a co je jejich poslání.
Pokud máš vnímavé okolí – rodinu nebo přátele, zkus se jich zeptat. Mohou ti pomoci nasměrovat pozornost k tomu, čeho si na tobě váží. Co na tobě oceňují, co si myslí, že ti opravdu jde. V čem jsi jim pomohla a pomáháš. Na jaká témata se tě ptají, protože vědí, že umíš odpovědět nebo v čem je inspiruješ. To může být velmi užitečné vodítko.
Ale jednoznačnou odpověď na tuto otázku můžeš najít pouze ty sama. Nikdo tě nezná lépe než ty. Nevidí, jak se cítíš, když něco děláš, co opravdu tě naplňuje. Jsi to pouze ty. Ty víš, kde je tvá vášeň, radost a lehkost.
Není třeba být smutná, že ještě nevíš, jaké jsou tvé dary. Můžeš si být jistá, že je určitě máš. Jen jsou někdy skryté trochu hlouběji. Pod nánosy toho, co by se mělo, co je pro tebe dobré, kde se dají vydělat peníze, kde budeš mít dobré postavení apod. Cesta k jejich objevení je někdy delší, ale vždy je velmi obohacující a potkáš na ní spoustu uvědomění. Co ti jde, co tě baví, ale také, co ti vlastně moc nejde, děláš to na sílu, kvůli někomu nebo něčemu, a je možné to opustit. Není třeba setrvávat tam, kde ti to neprospívá. Dělat věci, které ti neslouží, nejdou ti a není ti v nich dobře.
Život plyne vcelku rychle a žít naplno své poslání, rozdávat své dary a radovat se z ovoce, které přinášejí je cesta, která tě úplně změní a má obrovský smysl. Dávat z hloubi svého nitra, ze své podstaty, ze svého stvoření. Není třeba se ptát, zda je to dost, zda se to ostatním bude líbit. Co na to ostatní vlastně řeknou, zda s tím bude souhlasit tvé okolí, zda jsi dost dobrá. Je důležité se ptát svého srdce, najít si své autentické místo v životě a čerpat ze studnice svých opravdových darů a žít své poslání.
Možná ti to v tuto chvíli připadá náročné, máš před sebou tolik kdyby… ale někde v hloubi své duše cítíš touhu, že to je ono, že toto chceš.
Polož si 2 zcela zásadní otázky a odpovědi si zapiš:
- Co mě nejvíce naplňovalo, když mi bylo cca 5 let. Tedy v době, kdy jsem ještě nepřijala od svého okolí vzorce – to holčičky nedělají, s tímhle neotravuj, to je zbytečné, neužitečné, to je blbost, banalita, to umí všichni, to ti nejde apod. Když naše mysl byla ještě čistá a nadšeně jsme dělaly zcela přirozeně to, co proudilo z našeho srdce, těla i mysli. Jak jsi trávila svůj čas? Co jsi dělala nejčastěji s radostí?
- S jakým tématem, dotazem, prosbou o pomoc za tebou chodí lidé z tvého okolí nejčastěji? Naši přátelé a lidé, kteří s námi souzní, velmi často vědí nebo cítí, v čem je naše jedinečnost, co dokážeme skvěle a v čem jim můžeme pomoci, čím je obohacujeme. I když my to třeba děláme automaticky. Ani možná netušíme, že je to něco, co nikdo jiný neumí. Bereme to jako samozřejmost.
Zapiš si cokoli, co tě napadne, na co si vzpomeneš. I kdyby to byla úplně obyčejná věc nebo činnost. Nespěchej, dej si čas. Pak se podívej, co sis napsala. Co říkáš? Jak se cítíš, když děláš činnosti, které sis poznamenala na papír? Co prochází tvým tělem? Ano, to je ten směr. To je tvůj odrazový můstek. To je místo, kde můžeš začít a uvidíš, že najdeš, co hledáš.
