Článek
Obličej sladší než pohádkový princ máš,
modré oči, v jejichž studánce někdo se topí.
Proč jen tak málo jimi na mě se díváš?
Jak moc se má rukou tvou držené konopí!
Tvůj pohled, letmý, přesto chápavý,
krátký, přesto dějinný, laxní, přesto myslící,
asi pohled, jenž pohlédne vlevo, vpravo a vše ví,
nenápadný, vílovitý, však jiskra žárem bijící!
Alkohol v rukou, ve dvě ráno na mě ses díval,
tvá duše křehká, tvář otupělá, bezúhonnost jen tenká.
Usmíval ses tu prosincovou noc, podnapile se kýval,
nakazit může lidi vše, cit, chřipka, žloutenka.
Nikdo nevidí v tobě to, co mně do očí plápolá,
tolik pohledných, a přec se mezi nimi neztratíš.
Věnuješ se věcem, co dělají z tebe netvora.
Užívám si každé zjevení, protože.. co když se nevrátíš?
Odkazy na mé další poezie:
Poezie o mladém muži a takové lásce, která je nejhezčí, když není naplněná - odkaz
Poezie o mladém muži s blond vlasy, tmavýma diamantovýma očima a mincemi v ruce - odkaz
Poezie o mladém muži, kterého jsem nesnášela. Teď na něj nejde nemyslet - odkaz
