Článek
Jaroslav Papež pocházel z pražského Chodova, kde bydlel v rodinném domku pouze s maminkou. Podle výpovědí svědků v dětství platil za tichého samotáře, který se stranil kolektivu. „Byl uzavřený a málomluvný,“ vzpomínal po letech spolužák Josef Kutálek.
Stěží dokončil sedmou třídu a pak se vyučil košíkářem. Nejdříve vypomáhal v menším chodovském kině a když složil potřebné zkoušky, nastoupil do kina Metro na Národní třídě.
Jenže už začátkem šedesátých let začal zneužívat svou profesi k tomu, aby do promítací kabiny lákal malé chlapce. Jednoho z nich svlékl a osahával, dalšího bodal jehlou do ruky a třetího školáka dokonce škrtil.
K vraždě malého školáka došlo 5. června 1966 v kině Metro, které kdysi fungovalo ve stejnojmenném paláci na Národní třídě v Praze.
Papež se brzy dostal do hledáčku kriminalistů a v roce 1964 odešel od soudu s podmínkou. Všechny trestné činy spáchal pod vlivem alkoholu, musel proto nastoupit na protialkoholní léčení do Bohnic. Po nějaké době lékaři rozhodli, že mladík už není nebezpečný, a dovolili mu, aby do nemocnice docházel jen ambulantně.
Udělali tak obrovskou chybu, která stála život malého chlapce.
Jakmile se muž dostal na svobodu, protialkoholní léčbu přerušil a začal se dopouštět dalších prohřešků. Znovu stanul před soudem, který ho poslal za mříže na dvacet měsíců. Tentokrát nepodmíněně.
„Pro pochopení Papežovy kauzy je příznačné, že mu soudce neudělil trest za pohlavní zneužívání, ale pouze za výtržnictví,“ vysvětlil publicista a spisovatel Viktorín Šulc. Mladík měl do pankráckého vězení nastoupit 6. června 1966.
Promítač nalákal chlapce na nepřípustný film
Pouhý den předtím Papeže čekala poslední pracovní směna. Kolem poledne se zastavil v nedalekém bufetu, kde si dal několik chlebíčků a vypil pár piv. A to přesto, že alkohol pro něj znamenal jediné. Byl spouštěčem jeho násilného chování.
Josef Neuman byl jedenáctiletý školák, který se 5. června 1966 vydal do pražského kina Metro. Chtěl vidět film s Vinnetouem, jenže ten den zrovna dávali nepřístupnou kriminálku s komisařem Maigretem.
Chvíli smutně postával v pasáži kina a prohlížel si plakáty, když si ho všiml Jaroslav Papež. Ten chlapce oslovil a pozval ho do promítací kabiny. Slíbil mu, že by tam mohl sledovat detektivku, na kterou děti jinak neměly přístup.
„Pepíček bezpochyby dobře věděl, že s cizími lidmi nemá nikam chodit. Ale touha vidět nepřístupný film, ještě z promítačovy kabiny, byla silnější,“ podotkl scenárista Šulc.
Později Papež na policii vypověděl, že se nechtěl opít. Přesto se po požití piv začal cítit zvláštně. „Navíc si uvědomil, že už brzy bude muset jít do vězení. A najednou měl pocit, že se mu malý chlapec připletl do cesty jako na zavolanou,“ uvedl publicista. „Je potřeba si uvědomit, že pedofilové, i když nejsou moc chytří, se umí přiblížit dětské duši,“ doplnil.
Papež chlapce nejdříve vyzval, aby se vysvlékl. Pak ho osahával a nůžkami na film mu ostříhal vlasy. V sále přitom sedělo téměř sto diváků, kteří sledovali napínavý snímek Komisař Maigret zuří. Nikdo z nich neměl nejmenší tušení, k čemu v promítací kabině právě dochází.
Malý Josef se snažil vrahovi uprchnout. Marně
„Vyděšený Josef začal naříkat a Papežovi pohrozil, že to na něj řekne mámě. Promítač se zalekl a začal chlapce bodat nůžkami do srdce a genitálií,“ popsala novinářka a spisovatelka Jitka Kačánová.
Během útoku musel Papež prohodit filmový kotouč, který omylem zaměnil. Když do kabiny zatelefonoval zřízenec kina, aby ho upozornil na chybu, mladík se od Josefa na okamžik vzdálil.
Pobodanému chlapci se mezitím podařilo z posledních sil doplazit až na schodiště, které vedlo ven z kabiny.
„Jakmile Papež konečně nasadil správný kotouč s filmem, rychle Josefa doběhl, omráčil ho, a nakonec ho uškrtil,“ pokračovala Kačánová. „Jeho tělo pak vhodil do úzké šachty pod podlahou kabiny a zaházel filmovými plakáty a dalšími věcmi,“ doplnila redaktorka.
Jedenáctiletý Josef chtěl vidět film s Vinnetouem, jenže zrovna dávali detektivu Komisař Maigret zuří. Když chlapec postával v pasáži kina, promítač Jaroslav Papež ho pozval do promítací kabiny.
Když za Papežem přišli dva jeho kolegové, aby si vyzvedli odloženou tašku, otevřel jim dveře až zhruba po deseti minutách. „Měl kapesník u nosu a ruce od krve. Pověděl nám, že se mu spustila krev z nosu,“ vybavil si svědek Lubomír Nejmon.
Jak podotkl publicista Viktorín Šulc, Papež musel v tu chvíli prokázat velkou dávku chladnokrevnosti. „Při výpovědi Nejmon s kolegou uvedli, že na Papežovi vůbec nic nepoznali. Dokonce si s ním ještě asi dvacet minut povídali,“ připomněl spisovatel.
„Vzal jsem si svoji tašku a šel. Policisté mi pak řekli, že kdybych vykopl dveře, mohl jsem zachránit malé dítě. Ale jak jsem mohl vědět, že tam je pobodaný chlapec,“ bránil se Nejmon.
Pachatel se schovával v kůlně pod hromadou prken
Josefova maminka svého syna hledala ještě v době, kdy žil. Dokonce se snažila dostat do promítací kabiny, jenže dveře byly zamčené. Když se pak školák ani večer nevrátil domů, začaly po něm pátrat i hlídky Veřejné bezpečnosti. K ničemu to ale nevedlo.
Po několika dnech si Papežovi kolegové začali stěžovat na silný zápach, který se šířil promítací kabinou. Zašli proto za ředitelkou, která chtěla situaci sama prověřit. Do kina vstoupila společně se svým manželem, který pracoval jako lékař. Ten svojí ženě naznačil, že uvnitř budovy se pravděpodobně nachází mrtvola.
Josef Neuman bydlel na Maltézském náměstí v Nosticově paláci, kde dnes sídlí Ministerstvo kultury ČR.
A měl pravdu. Přivolaní policisté záhy objevili tělíčko hledaného chlapce. Od prvních okamžiků bylo zřejmé, že nebohého školáka někdo usmrtil. Patologové během pitvy potvrdili, že vrah Josefovi zasadil šestatřicet bodných ran, a nakonec ho uškrtil papírovým motouzem.
Brzy vyšlo najevo, že do promítací kabiny měl přístup i dříve trestaný Jaroslav Papež. Kriminalisté proto neprodleně zamířili do okrajové čtvrti Chodov, kde mladík bydlel. „Našli jsme ho v kůlně pod hromadou prken. Byl velmi rozrušený, ale ke všemu se hned přiznal,“ zmínil vyšetřovatel Miroslav Opravil.
Vražda vzbudila ve společnosti obrovské rozhořčení
Odborníci se nemohli dlouho shodnout, jestli byl Papež v době vraždy příčetný. S jistotou ale věděli, proč mladý promítač zabíjel. Podle lékařského posudku muž trpěl sexuální deviací se sadistickými sklony.
Případ vzbudil ve společnosti obrovské rozhořčení. „Státní moci se sadistický pedofil nehodil do obrazu ideální společnosti, která na léčbu takových pachatelů nebyla ani důsledně připravena,“ připomněl televizní snímek Hrdelní zločiny: Zabijáci.
Přesto se v novinách začalo objevovat mnoho článků, které se věnovaly sexuálnímu zneužívání dětí. Během soudního procesu pak vznikla petice, v níž téměř 900 lidí požadovalo, aby byl vrahovi udělen trest smrti. „Zveřejněná vražda jedenáctiletého chlapce v pražském kině Metro tak měla i pozitivní dopad, protože upozornila na nebezpečí pedofilních deviantů,“ zaznělo v dokumentárním filmu.
Brutální vražda malého dítěte vzbudila ve společnosti obrovské rozhořčení. V novinách tehdy vycházelo mnoho článků, které upozorňovaly na nebezpečí pedofilních deviantů.
Obžalovaný Papež se několikrát ozval z vězení, kde čekal na rozhodnutí soudu. Tehdy prosil, aby se mohl vrátit na psychiatrickou kliniku a podstoupil operaci mozku. Tvrdil, že v Bohnicích mu lékaři nedokázali nabídnout léčbu, která by pomohla vyřešit jeho problémy. Ve skutečnosti ovšem neříkal celou pravdu.
„V psychiatrické nemocnici mohl podstoupit kastraci, jenže o ni nestál,“ namítl Viktorín Šulc. „Během výpovědí upřímně plakal. V jeho dopisech bylo hodně lítosti, bohužel ale litoval jen sám sebe, ne oběť,“ dodal spisovatel.
Za svoje činy si Jaroslav Papež u Městského soudu v Praze vyslechl trest smrti. Podle rozsudku totiž musel vědět, co svým chováním může způsobit. Vrah se odvolal k Nejvyššímu soudu, nakonec byl ale v červnu 1967 popraven.
Zdroje:
iDNES.cz | iDNES.cz | Ctidoma.cz | Securitymagazin.cz | Policie-cr.cz | Kriminalistika.eu | YouTube.com | Wikipedia.org | Wikipedia.org | Slavné pražské mordy, Jitka Kačánová, Cattacan, 2023
