„Chtěli jsme je zválcovat.“ Hokejisté se na mistrovství světa 1969 mstili za sovětskou okupaci

Původně se hokejové mistrovství mělo odehrát v Praze, komunisté ale měli po událostech v srpnu 1968 strach z protisovětských nepokojů. Československo se proto pořadatelství vzdalo a turnaj se přesunul do Stockholmu. Hokejová reprezentace tehdy dokonce zvažovala, jestli do Švédska vůbec poletí.

„Byli jsme nešťastní, někteří už měli lístky pro rodinu. Všechno to padlo, okupační síly zakázaly shromažďování a museli jsme odjet,“ popsal útočník a tehdejší kapitán Jozef Golonka. Československý výběr do Skandinávie navíc vyrážel dva měsíce po tragickém sebeupálení Jana Palacha.

Mezi lidmi vládla atmosféra beznaděje a nastupující rezignace. Hráči věděli, že chtějí vyjádřit svůj názor na okupaci. „O prázdninách k nám vlítli s tanky, a tak jsme plánovali, jak je zválcujeme,“ vyprávěl Jan „Gusta“ Havel. Tehdy se hrálo ještě starým systémem, každý ze šesti týmů elitní skupiny odehrál dva duely se všemi soupeři.

Sovětská sborná měla v té době pověst suverénního týmu a předpokládalo se, že na turnaji získá mistrovský titul. Od roku 1963 Rusové prohráli jen dvakrát, jednou je překonalo Švédsko a podruhé nestačili na Československo. Nikdy se ale nestalo, že by je jedna země během šampionátu přemohla dvakrát.

A podařilo se. Po výhrách nad Kanadou, USA a Finskem a porážce od Švédů naše mužstvo 21. března poprvé nastoupilo proti Sovětům. „Bylo to pikantní situací doma, mělo to velký politický podtext. Lidé nám při odletu říkali, že nemusíme být světoví šampioni, jen ať dvakrát porazíme Rusáky,“ popsal Richard Farda.

O výhru se postarali Jan Suchý s Josefem Černým a Čechoslováci po zápase Rusům nepodali ruce. Dohodli se tak už na soustředění v Jílovišti i s trenéry. „Televize to okamžitě vypnula. Jenže okrajové části to zachytily, třeba z Vídně, a národ se o našem protestu jednoznačně dozvěděl,“ pochvaloval si Golonka.

Svěřenci Jaroslava Pitnera a Vladimíra Kostky byli během turnaje k nezastavení. Připsali si další vítězství nad Kanadou, USA a Finskem a v pátek 28. března se opět postavili Sovětům. „Byli jsme nabuzení už po cestě z hotelu na zimák. Vřelo to v autobuse, pořád jsme pokřikovali ´Běž domů, Ivane!´ a podobné věci,“ uvedl Farda.

Československo Rusy zdolalo 4:3 i ve druhém utkání po brankách Václava Nedomanského, Josefa Horešovského a bratrů Jiřího a Jaroslava Holíkových. Reprezentanti soupeřům znovu nepodali ruku. Kromě toho pět borců nastoupilo v dresech s přelepenou komunistickou hvězdou nad lvem ve státním znaku.

Mistry světa se nakonec stali Rusové. Čechoslováci skončili po dvou prohrách se Švédskem třetí, hráčům to ale nevadilo. „Výhry nad Sověty nám bohatě stačily,“ potvrdil Farda. Lidé vyšli v mnoha československých městech do ulic a divoce oslavovali. Na Václavském náměstí v Praze se podle odhadů sešlo 150 tisíc fanoušků.

Zatímco se bujaře slavilo, v dolní části náměstí někdo vytloukl výlohu sovětské letecké společnosti Aeroflot, rozbil nábytek a část ho na chodníku zapálil. Incident se nepodařilo vyšetřit a nikdo za něj nebyl potrestán. Historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů se přiklání k verzi, že se jednalo o provokaci StB.

Podle svědectví Josefa Frolíka, který působil v tajné policii a v roce 1969 utekl do USA, měla státní policie základnu v hlavní poště v Jindřišské. „Tam se připravovali na útok na demolici Aeroflotu. Po něm se tam vrátili a odtud je odvezl autobus,“ řekl Kalous. Podle jeho slov o připravenosti celé akce svědčí i další skutečnosti.

Na náměstí se pohybovalo větší množství příslušníků v civilu, hlídky VB ale paradoxně chyběly. „Přijíždí až v okamžiku, kdy je rozbitá výloha, zničené zařízení a pachatelé jsou pryč,“ pokračoval historik. Podezřelé jsou i dvě hromady dlažebních kostek, které se objevily před Aeroflotem. Nikde poblíž se totiž neopravoval chodník a nesouhlasí jejich velikost, protože dlažba v okolí je z menších kostek.

Československé i sovětské orgány masovost oslav šokovala. Kromě Prahy se bouřlivě slavilo v Ústí nad Labem, Košicích nebo Bratislavě. Provokace StB se měla stát posledním varováním od Sovětů. Do Prahy přiletěl ruský ministr obrany Andrej Antonovič Grečko a hrozil, že když si Čechoslováci neudrží v zemi pořádek sami, pak do ulic znovu vyjedou sovětské tanky.

Moskva pouhé tři týdny po hokejových oslavách vyměnila Alexandra Dubčeka za slovenského politika Gustáva Husáka. Ten začátkem dubna tajně navštívil Sovětský svaz a sešel se s Brežněvem. Společně se dohodli, že právě Husák nastoupí do funkce prvního tajemníka KSČ. Pod jeho vedením se pak normalizace rozběhla naplno.

Zdroje:

iRozhlas.cz, iDNES.cz, Aktualne.cz, Sport.cz, Reflex.cz, Reflex.cz, Dotyk.cz