Měl se léčit v Bohnicích, vraždil při vycházkách. Muž se přiznal, když byl Markovič na dovolené

Když Naděžda Kučerová v srpnu 1983 pracovala jako zahradnice ve vysočanském parku, potřebovala si odskočit. Zamířila proto do odlehlejších míst, kam obvykle nikdo nechodil. „Byla to taková zpustlá země nikoho, plná křovin a vysoké trávy,“ uvedl spisovatel Viktorín Šulc.

Zatímco mladá žena procházela zarostlou a zanedbanou cestou, všimla si několika pohozených předmětů. Nejdříve zahlédla pouzdro s doklady a vkladní knížkou a pak uviděla kabelku ze surové kůže a řasenku dovezenou z Anglie.

„V zadní části parku existuje skládka, kam si lidé zvykli házet nepotřebné harampádí. Nejdřív jsem si myslela, že ty věci tady někdo odhodil nebo rozházel,“ vyprávěla tehdy jednadvacetiletá údržbářka. „Jenomže ta řasenka byla prakticky nepoužitá a musela být drahá, tak proč by ji někdo vyhazoval,“ pokračovala.

Popadla červenou plastovou tašku, která ležela opodál, a začala do ní ukládat nalezené předměty. „Udělala jsem asi dva kroky stranou a najednou jsem u země zahlédla lidskou ruku. Pak taky nohu, a nakonec i obličej ženy, která tam v divné poloze ležela nahá!“ popsala Naděžda Kučerová události, k nimž došlo 10. srpna 1983.

Na místo činu dorazil soudní lékař Karel Vomáčka, který prohlédl tělo mrtvé ženy. „Ležela na zádech. Poloha naznačovala, že se nejspíše jednalo o sexuální mord,“ zapsal si podplukovník do pracovního deníku. „Vrah ženu pravděpodobně uškrtil, jako škrtidlo použil utržený kus bílých letních šatů oběti,“ dodal.

Zavražděnou ženou byla třicetiletá Zdena Hauptová, která pocházela z Pardubicka. Pracovala v podniku zahraničního obchodu Exico a bydlela na ubytovně kousek od místa, kde ji brutální pachatel připravil o život.

Spolubydlící později na policii vypověděli, že Zdena neměla nouzi o nápadníky. „Byla půvabná, mladá a svobodná. Zaflirtovat si, navázat známost uměla po čertech rychle,“ podotkli. Podle jejich slov ji muži na ubytovně často navštěvovali nebo jí telefonovali.

Objevila se jako komparzistka ve filmu Juraje Herze Straka v hrsti a po večerech zpívala v Lucerně, hotelu Jalta nebo pověstné kavárně 5P, která sídlila v prostorách dnešního knihkupectví Luxor na Václavském náměstí.

„Zdejší hudební a zpěvácká kulisa představovala spíš slabší průměr, člověku brzy zevšedněla,“ vzpomínal kriminalista Jan Štoček, který v rámci operativních prací pravidelně obcházel pražské podniky.

„Ale jednou jsem ve Slovanském domě uslyšel mimořádný, nebojím se říct nádherný ženský hlas, znějící jako by byl z nějakého ušlechtilého kovu,“ přiblížil svoje setkání se Zdenou Hauptovou, kterou znal od vidění.

Ihned po vraždě začali kriminalisté z pražské mordparty prověřovat známé firmy, sexuální delikventy a recidivisty.

Mezi vytipovanými muži tehdy uvízl i sedmadvacetiletý Miroslav Stehlík. Toho ovšem policisté vzápětí vyloučili, protože se léčil v psychiatrické léčebně v Bohnicích, a v době prvního mordu neměl povolenou vycházku.

Vyšetřovatelé věděli, že Zdena Hauptová byla usmrcena v neděli 7. srpna 1983 v brzkých ranních hodinách. Uplynulý víkend byl přitom pro kriminalisty poměrně náročný, protože vyjížděli ke dvěma dalším útokům na ženy.

Dvacetiletá Eva procházela v neděli po půlnoci parkem, který se nachází na rozhraní Smíchova a Košíř. „Poblíž ulice Nad Popelkou k ní zezadu přiběhl nějaký muž, hrubým trhnutím ji pootočil k sobě a jako nefalšovanou výhružku jí přiložil na levý bok nůž,“ vylíčil Viktorín Šulc.

Žena se snažila útočníka odradit smyšlenými historkami, jenže muž jí dal facku a začal ji rdousit rukama. Eva nakonec přepadla přes zábradlí a začala křičet o pomoc, čímž si zachránila život.

Během chvilky se totiž objevil svědek Krásný, který vytáhl dlouhý nůž. „Navíc rychle přicházeli další noční chodci Valenta a Dreschar a surovec utekl z místa činu,“ vysvětlil spisovatel.

K dalšímu incidentu došlo ve stejný den ve Vršovicích. Dvaadvacetiletá Marta čekala na zastávce autobusu, když k ní přistoupil neznámý muž. „V pravé ruce držel dýku, levou objal dívku kolem ramen a sykl: ´Budeš zticha a uděláš, co ti řeknu!´“ doplnil Šulc. Vyděšená dívka se nedokázala ubránit. Muž ji odtáhl k nedalekému křoví a zídce, kde ji pohlavně zneužil.

I když se vražda pohledné zpěvačky Zdeny Hauptové ve vysočanském parku vymykala svou krutostí, všechny tři případy vykazovaly podobné znaky. Kriminalisté si byli jistí, že v pražských ulicích řádí sériový násilník.

Miroslav Stehlík pocházel z Prahy, kde se narodil v roce 1956 do početné a problematické rodiny. Měl čtyři bratry. Všichni trpěli nízkým intelektem, a museli proto navštěvovat zvláštní školu. Jediný Miroslav zvládal běžnou školní docházku a vyučil se zedníkem.

„Ze všech dětí byl nejchytřejší, ale taky nejhůř zvladatelný. Byl neklidný, vznětlivý, pral se, od čtvrté třídy měl dvojku z chování. Nesnášel výtky, u ničeho nevydržel, mě vůbec nerespektoval,“ popsala svého syna Helena Stehlíková, která měla polský původ. Většinu času byla v domácnosti, občas pracovala jako uklízečka.

Otec Miroslav se choval agresivně, bil manželku i děti. Kromě toho zneužíval malé dívenky a byl souzen kvůli pokusu o vraždu. Na začátku šedesátých let nastoupil do vězení, matka zůstala s dětmi sama a rodina trpěla nedostatkem financí.

Všichni chlapci proto načas skončili v dětském domově. Po nějaké době se Helena Stehlíková rozvedla a našla si nového manžela, který pocházel z Polska.

Stehlíkův mladší bratr Pavel v roce 1981 zavraždil devětapadesátiletou sousedku jenom proto, že mu nápadně připomínala nenáviděnou tchyni. Další z jeho bratrů pak opakovaně seděl za krádeže.

Zřejmě bylo jen otázkou času, kdy se trestných činů začne dopouštět i nezvladatelný a popudlivý Miroslav.

Když mu bylo patnáct let, pokusil se znásilnit svoji sousedku. „Jednoho večera se vracel domů a jeho pozornost upoutalo světlo vycházející ze sklepní prádelny. Podíval se dovnitř okýnkem a uviděl mladou ženu, která se skláněla nad košíkem plným prádla,“ zjistil Viktorín Šulc.

„Otevřel jsem dveře a zamknul je zevnitř. Než se na něco zmohla, chytil jsem ji za krk. Přikázal jsem jí, aby se svlékla,“ vypověděl Stehlík. Jakmile začala nebohá žena naříkat, pomohl jí soused. „Dal mi pár facek a předal mě policajtům,“ doznal mladík.

Miroslav Stehlík putoval k soudu, kde nepokrytě lhal. Snažil se všechny přesvědčit, že k souloži ho vybízela sama žena. Nezletilý hoch si nakonec vyslechl dvouletý trest s podmínečným odkladem na tři roky.

Jenže ani to mu nebránilo v tom, aby páchal další kriminální delikty.

Vykradl desítky automobilů, ubytoven a bytů. V několika domech chtěl dokonce založit požár. „Pustil plyn a zapálil na koberci nějaké papíry. Byl naštvanej, že tam nebylo nic cennýho. Říkal, že aspoň ti nájemníci pochcípají,“ prozradil komplic.

Odsouzeného mladíka znovu vyšetřili znalci, kteří došli k jednoznačným závěrům. „Muž trpí sexuální deviací, exhibicionismem, sexuální agresivitou a sadismem,“ napsali do posudku.

Pro Miroslava Stehlíka to znamenalo jediné. Kromě sedmi let, které si měl odpykat ve vězení, ho čekala nařízená ústavní léčba na psychiatrii v Bohnicích. Ta ovšem vůbec neprobíhala tak, jak by měla.

Zdeněk Bašný je lékař, který osmnáct let pracoval v bohnické nemocnici na oddělení pro neklidné a agresivní pacienty. „V roce 1982 jsem se setkal se Stehlíkem, kterého mi sem přivezli z vězení k ochranné léčbě,“ řekl.

Psychiatr přiznal, že Miroslavovi kastraci nedoporučil. Místo toho mu předepsal injekce, které měly tlumit jeho sexuální činnost. „Dále byl léčen prací, zapojil se a choval se naprosto přiměřeně,“ pokračoval Bašný, který mladíkovi postupem času vydával propustky z léčebny.

„Většinou to probíhalo tak, že mě vždycky převzal otec a jeli jsme na naši chalupu u Dobšic, kde jsem s rodiči strávil celý víkend,“ uvedl Stehlík.

V té době ještě nikomu neublížil. Jenže pak se odsouzený delikvent domluvil s místními ošetřovateli, kteří ho pouštěli ven načerno.

Stehlík se díky tomu toulal po nocích pražskými zákoutími. Od října 1982 do července 1983 zaútočil na šest žen, které se pokusil znásilnit. 7. srpna 1983 zabil ve vysočanském parku úřednici a zpěvačku Zdenu Hauptovou.

Podruhé vraždil pouhý den poté, kdy byl propuštěn z Bohnic.

K děsivému činu došlo 19. srpna 1983 v pražských Vršovicích, kde si Stehlík u tramvajové zastávky vyhlédl svoji další kořist. Blanka N. byla rozvedená maminka tří dětí, které zrovna pobývaly s babičkou na chatě.

Osmadvacetiletá žena chtěla využít zaslouženého volna a zašla s přáteli do vinárny U hroznu. Když v podniku ve tři hodiny ráno zavírali, Blanka odešla domů. Sama.

„Viděl jsem zpovzdálí, jak šikmo přechází tramvajovou trať, domů jí zbývalo dvě stě metrů, možná míň. Vešla do ulice Na louži a pak jsem ji ztratil z dohledu,“ vybavil si kamarád Ivan Štěpán.

Protože Blanka nezamkla dům, kde bydlela, Stehlík ji snadno dohonil mezi prvním a druhým patrem. Pak jí roztrhal šaty, začal ji rdousit, a nakonec několikrát pobodal.

V pondělí 22. srpna, tři dny po vraždě Blanky N., se v Pardubicích konal pohřeb zpěvačky Zdeny Hauptové. A kriminalisté stále nevěděli, kdo je pachatel.

Osmadvacetiletou Evu, která se vracela z vinohradské vinárny Kravín domů do Strašnic, Stehlík přepadl na konci srpna.

„Původně jsem to nechtěla hlásit. Když jsem ale všechno pověděla ženským v práci, tak mě přemluvily, ať nemlčím. Že když byl takhle surovej a zlej, tak to musím oznámit,“ svěřila se.

Jakmile měla Eva útočníka popsat, zmínila zásadní detail. Muž, který ji zneužil, jí totiž připomínal spolužáka její mladší sestry. Netrvalo dlouho a kriminalisté si už prohlíželi školní snímek, na kterém fotograf zachytil budoucí vraždící monstrum: Miroslava Stehlíka.

Po zatčení se muž snažil výrazně změnit svůj vzhled. I když nosil polodlouhé vlasy, ve vazební věznici se nechal ostříhat dohola.

Kriminalisté proto oslovili Filmové ateliéry na Barrandově. Místní vlásenkář vyrobil dokonale přesnou paruku, která odpovídala původnímu účesu, a poškozená Eva agresora bezpečně identifikovala.

Během výslechu Stehlík překvapivě rychle potvrdil znásilnění, kterého se dopustil předchozí noci. Jenže pak detektivy šokoval, když bezbarvým, konverzačním tónem pronesl, že má na svém kontě i další oběti.

„Je toho víc,“ pokrčil rameny. „A nejde jenom o znásilnění, dvě ženské jsem zabil,“ prohodil mezi řečí. Na případu pracovala pražská mordparta včetně Jiřího Markoviče a Stehlík se přiznal v době, kdy byl kriminalista na dovolené.

Podle soudních znalců byl Miroslav výrazně psychopatickou osobností, které chybělo morální a citové cítění. Možnost, že by se někdy mohl napravit, byla podle nich naprosto vyloučená.

Psychiatr Zdeněk Bašný, který Stehlíka léčil v Bohnicích, později zavzpomínal na hospitalizaci nebezpečného pacienta. Postěžoval si, že mu policisté nepředali spisy, v nichž byla popsaná mužova trestná činnost.

„Dostal jsem pouze rozsudek a když jsem se ptal na rodinnou anamnézu jeho matky, a to jsem s ní hovořil osobně, tak mi zatajila, že jeho otec se pokusil o vraždu a jeho bratr vraždu spáchal,“ hájil se lékař.

Ten připustil, že se dlouho považoval za neomylného odborníka. „Domníval jsem se, že dokážu určit správnou diagnózu. Domníval jsem se, že dokážu předvídat jednání mně svěřených lidí,“ uvedl. „Tady jsem se dozvěděl, že mi taková věc unikla. A s takovými tvrdými následky,“ dodal.

Přesto kriminalisté Bašného chování přímo nekritizovali. Více jim vadil přístup ošetřovatelů, kteří Stehlíka nelegálně pouštěli ven. „To byl problém, protože se nám nikdy nepodařilo zjistit, kdo konkrétně to byl,“ uzavřeli vyšetřovatelé.

V říjnu 1984 byl Miroslav Stehlík Městským soudem v Praze odsouzen k trestu smrti oběšením. Muž se odvolal, a dokonce požádal o milost prezidenta Gustáva Husáka, který mu ovšem nevyhověl.

„Nikdy jsem se ničeho nebál. Mám umřít teď? Nebo až za deset let? Je mi to jedno a nic to pro mě neznamená. Prostě se zhoupnu – a budu mít jednou provždy klid,“ pronesl Stehlík těsně před popravou, k níž došlo 25. února 1986.

Zdroje:

Forum24.cz | Dotyk.cz | Blesk.cz | Kriminalistika.eu | Serialkillers.cz | YouTube.com | YouTube.com | Wikipedia.org | Démon v mém srdci, Panoptikum sexuálních vražd 2., Viktorín Šulc, Epocha, 2015