Článek
Prezident Ronald Reagan právě dokončil svůj projev ve washingtonském hotelu Hilton a v doprovodu tiskového mluvčího a ochranky přicházel k autu. Bylo pondělí 30. března 1981, krátce před půl třetí odpoledne, když politika obestoupily desítky reportérů a kameramanů, aby zachytily jeho kroky. Ve funkci byl pouhých deset týdnů, slavnostní přísahu složil 20. ledna 1981.
Reagan opouštěl setkání s odboráři v dobré náladě, byl kousek od služebního vozu a zamával svým příznivcům. Tajná služba se snažila státníka přesvědčit, aby si před odchodem z hotelu vzal neprůstřelnou vestu. Marně.
„Pane prezidente!“ zakřičel na hlavu státu reportér agentury AP Michael Putzel, když z hloučku redaktorů náhle vyskočil zavalitý mladík. V ruce nedržel mikrofon ani videokameru, ale revolver Röhm RG-14.
John Warnock Hinckley začal okamžitě střílet, během několika vteřin vypálil šest kulek. Než ho agenti stačili zneškodnit, zranil čtyři muže. Včetně amerického prezidenta, kterého chtěl zavraždit.
Útočník vypálil šest střel, zasáhl tajné agenty i policistu
Muž nejdříve zasáhl tiskového mluvčího Bílého domu Jamese Bradyho, jehož trefil do hlavy nad levým okem. Kulka obsahovala malou výbušninu, která explodovala.
Druhou ránu schytal policista Thomas Delahanty, který se prudce otočil, aby našel útočníka. „Jsem zasažen!“ křičel, když se zhroutil na mluvčího Bradyho. V tu chvíli kolem sebe prezident neměl nikoho, kdo by ho mohl bezprostředně ochránit.
Útočník Hinckley měl proto velkou šanci, aby Reagana usmrtil. Odborový úředník Alfred Antenucci si naštěstí všiml, že střílí obtloustlý muž s ryšavými vlasy. Udeřil ho do hlavy a začal s ním zápasit. Mezitím zareagoval tajný agent Jerry Parr. Prezidenta popadl za ramena a natlačil k otevřeným dveřím limuzíny.
Tři hrdinové, kteří zachránili amerického prezidenta Ronalda Reagana. Zleva: tajný agent Jerry Parr, policista Thomas Delahanty a agent tajné služby Tim McCarthy.
Třetí střela politika minula, místo toho skončila v okně protějšího domu. Další agent tajné služby, Tim McCarthy, se snažil zjistit, odkud přišly výstřely. Podíval se doprava a postavil se přímo do palebné linie.
Rychle roztáhl ruce a nohy a zaujal široký postoj před Reaganem a kolegou Parrem. McCarthy se rozhodl správně, byť mu čtvrtá rána prostřelila dolní části hrudníku a prošla pravou plící, bránicí a pravým lalokem jater. Pátá a šestá kulka zasáhly prezidentovu limuzínu.
Zatímco pátou střelu zneškodnilo neprůstřelné sklo, šestá se odrazila od pancéřované strany vozu a trefila Reagana do levého podpaží. Přerazila mu sedmé žebro a uvízla v plíci, která se částečně zhroutila. Díky tomu projektil mírně změnil svoji dráhu a zastavil se kousek od jeho srdce. Dodnes není jasné, jak blízko kulka byla. Podle jedné verze to byl asi centimetr, někteří odborníci ovšem hovořili o vzdálenosti až 2,5 centimetru.
Krátce po začátku střelby se tajný agent Dennis McCarthy vrhl přes chodník a Hinckleyho zalehl. Mladého střelce napadl odborář Frank J. McNamara a začal ho bít pěstí do hlavy, až mu tekla krev. Mezitím už prezidentův vůz odjížděl z místa činu.
Prezident do nemocnice došel pěšky, před operací vtipkoval
Původně se zdálo, že je Ronald Reagan v pořádku. Tajný agent Jerry Parr prezidenta spěšně prohlédl a nenašel žádnou krev. „´Surová kůže´ [krycí jméno pro Reagana] jede ´dostavníkem´ [limuzínou] do ´Koruny´ [Bílého domu],“ hlásil Parr kódovaně do služební vysílačky.
Sedmdesátiletý politik sice cítil bolest v žebrech, zpočátku si ale myslel, že má naraženinu nebo zlomeninu z toho, jak ho bodyguard nacpal do vozu. Zanedlouho se mu začalo dělat špatně a když vykašlal světlou, zpěněnou krev, bylo rozhodnuto. Prezident měl poraněnou plíci a musel okamžitě do Univerzitní nemocnice George Washingtona.
Reagan vystoupil z limuzíny a tvrdohlavě trval na tom, že půjde pěšky. „Při vstupu do nemocnice se choval ležérně a na přihlížející se usmíval,“ stojí v oficiální zprávě Tajné služby Spojených států. Krátce nato si prezident stěžoval na problémy s dýcháním a podlomila se mu kolena. Tajní agenti dali vědět „Duze“ [krycí jméno pro manželku Nancy Reaganovou], která spěchala do nemocnice.
John Hinckley se narodil do dobře situované rodiny, od mládí měl psychické obtíže. 30. března 1981 se pokusil zabít šéfa Bílého domu.
Do historie vstoupily hlášky, které politik pronesl krátce před dvouhodinovou operací. Nejdříve bědoval, že mu lékaři zničili drahý oblek, který si nechal ušít na míru. Když Nancy dorazila na pohotovost, Reagan poznamenal: „Miláčku, zapomněl jsem se skrčit.“ Vypůjčil si tak výrok boxera Jacka Dempseyho, který svojí ženě Estelle vysvětlil, proč v září 1926 prohrál zápas s Genem Tunneym.
Těsně před chirurgickým zákrokem si Reagan sundal kyslíkovou masku. „Pánové, řekněte mi, prosím, že jste tu všichni republikáni,“ nadhodil. „Ano, dnes jsme tu všichni republikáni,“ zasmáli se lékaři i sestry. Samozřejmě to nebyla pravda.
Reagan na pohotovosti a během operace ztratil polovinu krve, doktoři mu přesto zachránili život. Viceprezident George H. W. Bush měl v texaském Austinu pronést projev, narychlo se ale vrátil do Washingtonu „nejvyšší rychlostí“, kterou kdy letělo letadlo.
Američané podezírali teroristy i zpravodajskou službu KGB
Do pěti minut od atentátu se členové kabinetu sešli v situační místnosti Bílého domu. Zpočátku předpokládali, že za útokem mohli stát teroristé nebo sovětská zpravodajská služba KGB. Sověti už více než rok bojovali v Afghánistánu, k napětí mezi Spojenými státy a SSSR docházelo i kvůli opozičnímu hnutí Solidarita v Polsku.
27. března 1981 Poláci zorganizovali výstražnou čtyřhodinovou stávku, která paralyzovala chod celé země. Zapojilo se 12 milionů lidí. Američané proto počítali s tím, že Sověti Polsko vojensky napadnou.
Kromě toho se poradci prezidenta báli, že by Rusové mohli zneužít nestabilní situace k zahájení jaderného útoku. Americká armáda totiž odhalila, že u východního pobřeží hlídkují dvě sovětské ponorky s balistickými raketami. Byly nezvykle blízko, podle předběžných propočtů mohly Washington zasáhnout za mnohem kratší dobu, než se doposud předpokládalo.
Americký prezident Ronald Reagan s manželkou Nancy a dětmi Ronem a Patti v roce 1960.
Po několika dnech případ převzala FBI. Jakmile agenti získali soudní příkaz, prohledali hotelový pokoj, kde se John Hinckley před napadením ubytoval. „To, co jsme tam našli, bylo bizarní,“ podotkl zvláštní agent Thomas J. Baker. Zadržený muž nechal na stole mapu, kde se odehrál atentát, i ranní noviny s prezidentovým programem.
„Nejpodivnější byl dopis pro herečku Jodie Fosterovou. V něm Hinckley uvedl, že se dopouští historického činu, aby na ni udělal dojem. Byl to narušený člověk,“ pokračoval vyšetřovatel.
Mladík měl psychické potíže, zamiloval se do mladé herečky
John Hinckley se narodil 29. května 1955 v Oklahomě do zámožné a vlivné rodiny, ve čtyřech letech se s rodiči přestěhoval do Texasu. Otec obchodoval s ropou a byl prezidentem jedné z nejbohatších amerických náboženských nevládních organizací. Sestra i bratr vystudovali univerzitu.
Hinckleyovi si žili nad poměry, rodiče se nerozvedli ani neholdovali alkoholu. Na první pohled se proto mohlo zdát, že John prožil klidné a harmonické dětství.
Někteří experti přesto upozornili, že mladíkovu psychiku zřejmě ovlivnilo domácí zázemí. V rodině panovala atmosféra křesťanského fundamentalismu, otec byl těžký workoholik a matka trpěla agorafobií. Nedokázala vyjít z domu, davy lidí jí naháněly hrůzu.
Pětadvacetiletý mladík se rozhodl spáchat atentát, aby zapůsobil na Jodie Fosterovou. Věřil, že si ho herečka vezme, i když bude ve vězení. Fotografie vyšla v deníku Valley News 2. dubna 1981.
John nastoupil na univerzitu v texaském Lubbocku, studium ale nedokončil. Přestěhoval se do Kalifornie, začal hrát na kytaru a toužil se stát hudebním skladatelem. To se mu ovšem nepodařilo.
Mladý muž rozhodně nebyl v pořádku. Rodičům namluvil, že začal chodit s imaginární dívkou Lynn, bral sedativa a antidepresiva. „Můj nervový systém je odpálený. Beru silné léky, které mi, jak se zdá, nedělají dobře,“ svěřil se sestře. Začal sbírat zbraně a zamiloval se do herečky Jodie Fosterové. Smyslem jeho života se stal snímek Taxikář, který měl premiéru v roce 1976.
John Hinckley znal film téměř nazpaměť, viděl ho minimálně patnáctkrát a ztotožnil se s postavou taxikáře a vietnamského veterána Travise Bickleho. Ten se snaží ochránit dvanáctiletou prostitutku Iris v podání Jodie Fosterové a pokusí se na veřejnosti zabít politika.
„Absorboval jsem Travisovu identitu,“ vypověděl Hinckley u soudu. Jako filmový Bickle nosil vyřazené armádní boty a kalhoty, psal si deník a začal pít brandy.
Jodie Fosterové se zhroutil svět, Reagan se rychle zotavil
Psychicky labilní John se snažil dostat do hereččiny blízkosti, posílal jí dopisy a vzkazy. Jodie na snahy o sblížení pochopitelně nereagovala, mladík proto přemýšlel, čím by vzbudil její pozornost. Zvažoval sebevraždu před slavným hotelem Dakota, kde byl koncem roku 1980 zastřelen John Lennon, nebo únos letadla.
„Chtěl jsem s ní navázat vztah a prožít zbytek života. Přirozeně to byly bludy, ale v té době jsem tomu věřil,“ popsal po letech. „Víte, věděl jsem, že po atentátu skončím ve vězení nebo v nemocnici. Měl jsem ale představu, že při mně bude stát za všech okolností,“ dodal.
Jodie Fosterové tehdy bylo osmnáct a studovala na Univerzitě Yale v New Havenu v Connecticutu. Zrovna zkoušela divadelní představení, ve hře měla účinkovat vždy o víkendu. „V té době Hinckley málem zavraždil prezidenta. Byl to obrovský okamžik,“ vzpomínala Fosterová, kterou nejvíce proslavily snímky Mlčení jehňátek, Maverick nebo Anna a král.
Navzdory svému věku se politik po vážném zranění rychle zotavil. Při odchodu z nemocnice mu tleskali lékaři i sestry.
„Svět se mi zhroutil, všude byli lidé z Tajné služby. Měla jsem bodyguardy, kteří mě odvezli do utajeného domu,“ vybavila si. Pro začínající herečku to byl bolestný zážitek, kvůli kterému se už nikdy nepostavila na divadelní prkna.
V červnu 1981 Hinckley předstoupil před soud, který ho shledal nevinným pro nepříčetnost a nařídil mu ústavní léčbu na psychiatrickém oddělení Nemocnice svaté Alžběty ve Washingtonu. „Chodím k terapeutovi, dívám se na televizi a hraju kulečník. Cvičím na kytaru a jím nezdravé jídlo,“ popsal John svůj denní režim v rozhovoru pro časopis Penthouse.
Prezident Reagan se navzdory vyššímu věku rychle zotavil a když přišel poprvé do Oválné pracovny, sklidil standing ovation od zaměstnanců Bílého domu a členů kabinetu. Jeho popularita prudce stoupla a podařilo se mu zavést ekonomickou reformu, která měla vyřešit vysokou inflaci a nezaměstnanost.
Jako republikán a konzervativec se později ostře vymezil vůči Sovětskému svazu a komunistickému hnutí po celém světě.
Mluvčí Brady skončil na vozíku, prosadil zákon o zbraních
Policista Thomas Delahanty utrpěl trvalé poškození nervů v levé paži, a nakonec musel ze zdravotních důvodů předčasně odejít do důchodu. Zvláštní agent Tim McCarthy se plně uzdravil, naopak tiskový mluvčí James Brady skončil na invalidním vozíku a měl potíže s řečí.
Kvůli traumatickým zkušenostem se stal zastáncem větší kontroly zbraní a podařilo se mu prosadit takzvaný „Bradyho zákon“, který při nákupu zbraně stanovil pětidenní čekací lhůtu a povinnost ověřit poměry a minulost kupců. Zákon schválil Kongres v roce 1993 a podepsal prezident Bill Clinton.
Tiskový mluvčí James Brady po atentátu skončil na vozíku. Prosadil zákon o zbraních, který podepsal prezident Bill Clinton v listopadu 1993.
Brady zemřel 4. srpna 2014 v Alexandrii ve Virginii, bylo mu třiasedmdesát let. Soudní lékař okresu Columbia oznámil, že jeho smrt bezprostředně souvisela se zraněními, která utrpěl při neúspěšném atentátu na Reagana.
V roce 2000 byla na jeho počest přejmenována místnost pro tiskové konference v Bílém domě na „Tiskový sál Jamese Bradyho“.
Tajný agent Jerry Parr, který Reaganovi pravděpodobně zachránil život, napsal autobiografickou knihu. Pokus o zabití prezidenta označil za „nejlepší i nejhorší den svého života“. Získal pochvalu Kongresu, časopis Parade ho zařadil mezi čtyři nejlepší policisty Spojených států a později se stal pastorem. Zemřel v roce 2015.
Střelec se omluvil, nahrává hudbu a prodává obrazy koček
Na svobodu se někdejší střelec John Hinckley dostal v roce 2016. Po propuštění z léčebny si založil YouTube kanál, kde zveřejňuje videa s vlastní tvorbou i cover verzemi známých písní. Věnuje se malbě obrazů, které prodává online. Jeho nejčastějším námětem je kočka.
Jednasedmdesátiletý muž vyjádřil lítost nad svým činem a omluvil se rodinám Reaganových, Bradyových i herečce Jodie Fosterové. „Její filmy moc nesleduji, ale přeji jí štěstí a vím, že se jí docela daří,“ řekl.
Ronald Reagan na palubě letadla Air Force One v roce 1986. Během svého prezidentství se ostře vymezil vůči Sovětskému svazu a komunistickému hnutí po celém světě.
„Cítím se hrozně za to, co jsem udělal. Neměl jsem dobré srdce a dělal jsem věci, které dobrý člověk nedělá. Přál bych si, aby mi odpustila, i když k tomu pravděpodobně nedojde,“ doplnil.
Když 17. července 2024 došlo na předvolebním mítinku v Butleru v Pensylvánii k pokusu o atentát na Donalda Trumpa, Hinckley událost komentoval na sociální síti. „Násilí není správná cesta. Dejte šanci míru,“ napsal.
A po střelbě, která se odehrála 26. dubna 2026 při setkání Donalda Trumpa s korespondenty Bílého domu na slavnostní galavečeři, John Hinckley kritizoval nedostatečné zabezpečení v hotelu Hilton ve Washingtonu. „Je strašidelné, že se další takový incident stal ve stejné budově, kde jsem útočil i já,“ prohlásil.
Zdroje:
