Článek
Když Němka Anna Heilová během války zjistila, že v koncentračním táboře Ravensbrück zemřela její sestra, rozhodla se vyhledat doktorku Oberheuserovou. Doufala, že by se tak mohla dozvědět více podrobností o sestřiných posledních dnech. „Oberheuserová dostala záchvat vzteku. Kopla mě do obličeje a břicha a křičela: ´Je pryč! Byla jenom dalším žroutem a takové lidi tady už opravdu nepotřebujeme!´,“ popsala svědkyně šokující zkušenost s lékařkou.
Doktorka nastoupila do koncentračního tábora
Herta Oberheuserová pocházela z Kolína nad Rýnem, kde se narodila 15. května 1911. Původně pracovala jako dermatoložka na klinice v Düsseldorfu, kde prováděla pokusy na živých zvířatech. Krátce po začátku druhé světové války Hertin otec onemocněl a rodina se dostala do finančních potíží. Oberheuserová chtěla rodičům pomoci, začala si proto hledat zaměstnání, kde by dokázala vydělat více peněz. V roce 1940 narazila v odborném časopise na inzerát, který nabízel dobře placenou práci lékařky v koncentračním táboře. Nejdříve prošla tříměsíčním výcvikem a pak nastoupila do Ravensbrücku, který byl určen jen ženským vězenkyním.
Už před válkou Herta vstoupila do nacistické strany a působila jako doktorka ve Svazu německých dívek, což byla dívčí obdoba organizace Hitlerjugend. Po nějaké době se v Ravensbrücku stala asistentkou ortopeda Karla Gebhardta. Ten se pro nacistické pohlaváry stal člověkem, který nechal zemřít Reinharda Heydricha. Když českoslovenští parašutisté v květnu 1942 spáchali atentát na říšského protektora, Gebhardt byl okamžitě vyslán do Prahy, aby ho zachránil. Německý lékař Heydricha osobně operoval a měl dohlížet na bezproblémové zotavení. Jenže udělal velkou chybu.
Ve čtyřicátých letech už bylo běžné, že pacienti s těžkým poraněním dostávali sulfonamidy. Gebhardt ale Heydrichovi antibiotika odmítl podat, protože si myslel, že nebudou účinná. Říšský protektor krátce nato zemřel a Gebhardt byl obviněn, že zavinil Heydrichovu smrt. Aby si lékař napravil reputaci, chtěl dělat pokusy, které by dokázaly, jak přesně mohou antibiotika pomoci zraněným pacientům. S Himmlerovým požehnáním odjel do Ravensbrücku, kde se stal hlavním koordinátorem lékařských experimentů.
Pacientkám lámali nohy a infikovali řezné rány
Gebhardt v koncentračním táboře prováděl operace, které měly simulovat skutečná zranění německých vojáků na frontě. Jeho cílem bylo najít takovou léčbu, která by během války udržela při životě co nejvíce bojeschopných mužů. Gebhardt proto ženám schválně lámal končetiny a pozoroval jejich hojení s podáním antibiotik i bez nich. Později doktoři „pacientkám“ nařezávali lýtka a rány záměrně infikovali tak, že do nich vkládali rezavé hřebíky, střepy a špinavé piliny nebo třísky. „Myslela jsem, že budu popravena, ale zamkli mě a na otázku, co se bude dít, se německá zdravotní sestra jen ironicky usmála a dala mi injekci do nohy,“ vyprávěla po letech jedna z vězenkyň Vladislava Karolewska.
Po probuzení zjistila, že má celou nohu v sádře a z končetiny jí vytéká tekutina. Další den za Vladislavou přišla Oberheuserová společně s dalšími lékaři, kteří ji bez umrtvení znovu operovali. „Byla to nepředstavitelná bolest. Zářez byl tak hluboký, až byla vidět kost. Z rány mi vytékal hnis a nemohla jsem chodit,“ popsala hrůzné zážitky žena. Tím ovšem její utrpení zdaleka neskončilo. Karolewska byla donucena absolvovat celkem šest operací, a stala se tak „pokusným králíkem“ zvráceného nacisty a jeho kolegů. Ženy, na nichž nacisté prováděli nelidské experimenty, se tak nazývaly běžně. „Říkaly jsme jim Kaninchen, králíci. Většina pokusů se dělala na Polkách, mnoho z nich pak zemřelo,“ potvrdila německá novinářka Margarete Buber-Neumannová, která v Ravensbrücku strávila pět let.
Jadwiga Dzidová během „lékařského procesu“ v Norimberku ukazuje jizvy, které jí zbyly po nacistických lékařských experimentech.
Koncentrační tábor byl postaven výhradně pro ženy na příkaz Heinricha Himmlera už v roce 1938. Zpočátku tam byly posílány ženy, které z nejrůznějších důvodů nezapadaly do dokonalé Třetí říše. Nejčastěji se jednalo o prostitutky, kriminálnice, andělíčkářky, lesbičky nebo jehovistky. Později se do tábora dostaly také odpůrkyně režimu, odbojářky, Židovky, řeholní sestry nebo příbuzné předválečných politiků. Nebylo výjimkou, že nacisté do Ravensbrücku internovali ženy, které byly vzdělané a emancipované nebo pocházely z vyšších kruhů. To byl případ i baronky Élisabeth de Rothschildové, která v táboře zemřela v březnu 1945 na skvrnitý tyfus. Podle jejího manžela ji však nacisté upálili zaživa.
Krutou nacistku po válce poznala vězenkyně
Koncentračním táborem v Ravensbrücku prošlo 130 tisíc žen, konce války se ale dožilo jen 40 tisíc. Vězenkyně, které Oberheuserová trýznila při lékařských pokusech, ji popisovaly jako chladnou a nemilosrdnou sadistku. Když ji poprosily o trochu vody, Herta jim téměř nikdy nevyhověla. Jen občas jim přinesla vodu smíchanou s octem. I když měla dohlížet na zdravotní stav hospitalizovaných žen, pooperační péči často zanedbávala. „Oberheuserová mi nejdříve slíbila, že mi rány ováže, potom ale s úsměvem odešla z oddělení a ten den jsme ji už neviděly,“ podotkla Izabela Reková. Jakmile se vězenkyním přitížilo, nepomohla jim. „Doktorka schválně odmítla podat pacientkám morfin, i když křičely bolestí,“ uvedla přeživší.
Ortoped Karl Gebhardt byl v koncentračním táboře Ravensbrück hlavním koordinátorem lékařských pokusů. Herta Oberheuserová byla jeho asistentkou.
Podle dalších výpovědí Oberheuserová bila těhotné ženy tak dlouho, dokud nepotratily. Zabíjela i novorozence, kterým píchala injekce s barbituráty nebo olejem. Lékařskými experimenty v koncentračním táboře Ravensbrück prošlo 86 žen, z nichž většinu tvořily polské politické vězenkyně. Pět z nich zemřelo přímo na následky pokusů a dalších šest bylo popraveno. Po konci války ovšem Oberheuserová všechna obvinění odmítla. „Nemyslím si, že by pacientky trpěly, protože zákrokům se nikdy nebránily. Věřím, že byly s mojí péčí spokojené. Experimenty neměly být nebezpečné, a kromě toho to byly Polky, které byly odsouzeny k trestu smrti,“ řekla doktorka. Rovněž popřela, že by někoho zabila. Přiznala jen podání injekcí několika vězenkyním, které údajně umíraly. „Byla to lékařská pomoc ve chvílích, kdy byly na konci života,“ doplnila.
Oberheuserová byla mezi nacistickými lékaři jedinou ženou, kterou od prosince 1946 soudil Norimberský tribunál. V roce 1947 byla usvědčena z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Původně měla skončit za mřížemi na dvacet let. Už v roce 1952 ale byla venku, údajně za dobré chování. Ve vězení tak strávila pouhých pět let. Jakmile se dostala na svobodu, otevřela si soukromou lékařskou kliniku poblíž Kielu v západním Německu. Až do roku 1958 nikdo z pacientů neměl nejmenší tušení, jakých přečinů se jejich praktická lékařka v minulosti dopustila. Do ordinace se shodou náhod dostala jedna z přeživších z Ravensbrücku a okamžitě se obrátila na mezinárodní organizace, aby doktorce odebraly lékařskou licenci. Oberheuserová se pokusila odvolat ke správním soudu ve Šlesvicku-Holštýnsku, se svou žádostí ale neuspěla. Dostala pokutu a svou praxi musela jednou provždy zavřít. Zemřela v roce 1978 v pečovatelském domě v Německu.
Zdroje:
