Článek
Když americký důchodce William „Bud“ Post vyhrál obří jackpot v loterii, měl na účtu přesně 2,46 dolaru. Rodák z Pensylvánie žil z invalidního důchodu a sociálních dávek. Nikdy si nekoupil nové auto, neměl vlastní dům a bydlel v pronajatém bytě.
V roce 1988 chtěl zkusit štěstí v pensylvánské loterii. Zašel proto do místní zastavárny, kde nechal rodinný prsten za 40 dolarů. Peníze předal bytné a příležitostné přítelkyni Ann Karpikové a požádal ji, aby za ně koupila 40 losů. Jeden z nich vyhrál pohádkovou částku 16,2 milionu dolarů (pozn. po započtení americké inflace a při současném kurzu zhruba 996 300 000 Kč).
Obrovská výhra s osmačtyřicetiletým mužem pořádně zamávala, už po třech měsících dlužil 500 000 dolarů. Rozjel podnikání, koupil domy, lodě, motorky i malé letadlo, přestože neměl pilotní licenci.
Nikdy si nekoupil nové auto, neměl vlastní dům a bydlel v pronajatém bytě. Koncem února 1988 invalidní důchodce William „Bud“ Post vyhrál obří jackpot v loterii.
Peníze, které měly „Budovi“ zajistit spokojenější život, ho nakonec přivedly do obrovských potíží. Bývalá bytná a občasná milenka Ann Karpiková ho úspěšně žalovala o část výhry a bratr se chtěl zmocnit jeho bohatství. Najal si nájemného vraha, který Williama skutečně málem zabil.
Po osmi letech musel invalidní důchodce vyhlásit bankrot a dlouhé roky přežíval z měsíční podpory 450 dolarů a potravinových lístků, které dostával od státu.
„Udělal všechno, co byste čekali od člověka, který se přes noc stal milionářem,“ řekl po letech jeho konkurzní právník John Lacher.
Kvůli úrazu nemohl pracovat, v loterii vyhrál jackpot
William „Bud“ Post neměl jednoduché dětství. Narodil se 5. dubna 1939 v pensylvánském městě Erie, které leží asi 200 km severně od Pittsburghu. Když mu bylo osm let, zemřela mu maminka. Otec náročnou situaci zřejmě nezvládl, protože malého syna poslal do sirotčince.
Pevné rodinné zázemí bylo pro „Buda“ jen prázdným pojmem, spolehnout se nemohl ani na pomoc prarodičů. Chlapcova babička z otcovy strany trpěla duševním onemocněním a když se vrátila z psychiatrické léčebny, bezdůvodně zavraždila sekyrou svou matku a její osmdesátiletou sousedku.
V padesátých letech William sloužil čtyři roky v armádě, po odchodu do civilu se protloukal všelijak. Pracoval jako řidič kamionů pro cirkusy a kočovné karnevaly nebo lakýrník potrubí. Nějakou dobu se pokoušel uživit jako kuchař. Nic z toho mu však nevynášelo tolik, aby vedl slušnější život.
𝗧𝗵𝗲 𝗪𝗶𝗹𝗱 𝗦𝘁𝗼𝗿𝘆 𝗼𝗳 𝗪𝗶𝗹𝗹𝗶𝗮𝗺 "𝗕𝘂𝗱" 𝗣𝗼𝘀𝘁 𝗜𝗜𝗜: 𝗟𝗼𝘁𝘁𝗲𝗿𝘆 𝗪𝗶𝗻𝗻𝗲𝗿 𝗚𝗼𝗻𝗲 𝗪𝗶𝗹𝗱! 🎢💸
— Shades of Sam (@Theshades_ofsam) August 29, 2024
They say money can’t buy happiness… but it sure can buy a whole lot of trouble if you're not careful! Just ask William "Bud" Post III, who hit the… pic.twitter.com/DZM3KsLUWz
Američan William „Bud“ Post, který 24. února 1988 vyhrál jackpot v pensylvánské loterii. Po několika letech musel vyhlásit bankrot.
Když se zdálo, že situace nemůže být horší, „Bud“ se vážně zranil a stal se invalidou. Nemohl dál pracovat. Bylo to poprvé, kdy se dostal do hledáčku policie. Zoufale potřeboval peníze, vystavil několik falešných šeků – a skončil na 28 dní ve vězení.
Koncem února roku 1988 konečně překonal svůj stín, když se mu podařilo v místní loterii vyhrát neuvěřitelnou částku 16,2 milionu dolarů. Jednodolarový tiket, kvůli kterému zastavil rodinný šperk, ho doslova přes noc katapultoval mezi multimilionáře. Pro srovnání, průměrná měsíční mzda ve Spojených státech v roce 1988 činila 1 600 dolarů.
Jenže splněný sen, který měl zuboženému důchodci přinést zajištěnou a klidnou budoucnost, se brzy proměnil v nejhorší noční můru. Neměl žádný finanční plán ani vnitřní brzdu, která by ho odradila od bezhlavého utrácení a pochybných investic.
Bratr si najal vraha, který měl Williama „Buda“ zabít
Po velkolepém vítězství se William „Bud“ rozhodl, že si nevezme celou výhru najednou, ale nechá si vyplácet roční platbu ve výši 497 953 dolarů. Během prvních dvou týdnů utratil více než 300 000 dolarů. Peníze rozhazoval ve velkém.
Nejdříve začal podnikat společně se svými sourozenci. Když na něj bratr se sestrou naléhali, že by chtěli provozovat restauraci na Floridě, souhlasil. Kromě toho získal licenci na prodej alkoholu a pro dalšího bratra pořídil autobazar.
Pokud se William nesnažil vydělávat peníze v pohostinství a prodejem ojetých automobilů, věnoval se bizarním nákupům. Přestože neměl pilotní průkaz, pořídil si dvoumotorové letadlo. Pouhé tři měsíce mu stačily k tomu, aby bankám dlužil přes 500 000 dolarů. Po roce to byl rovný milion (pozn. po započtení americké inflace a při současném kurzu zhruba 61 500 000 korun).
William „Bud“ Post pocházel z Pensylvánie, narodil se 5. dubna 1939 ve městě Erie, které leží asi 200 km severně od Pittsburghu.
Zřejmě bylo jen otázkou času, než ohromující výhra rozloží vztahy mezi „Budem“ a jeho sourozenci. Rodinné drama se v roce 1989 vystupňovalo do těžko pochopitelných rozměrů.
Jeden z bratrů chtěl zdědit „Budovy“ peníze a najal si nájemného vraha, který se pokusil zavraždit Williama a jeho šestou ženu. Manželé hrozivý útok zázrakem přežili, jejich vztah se ovšem brzy rozpadl.
William totiž střílel brokovnicí do ženina vozu Pontiac Firebird. Okresní soud okamžitě zasáhl a nařídil, aby se „Bud“ k manželce už nikdy nepřibližoval.
Krátce poté se muž přestěhoval do okázalé rezidence, kterou koupil v pensylvánském městě Oil City za 395 000 dolarů. Vedle problémů v osobním životě musel čelit potížím, které pramenily z jeho minulosti.
Bývalá přítelkyně vyhrála soud, rezidence zchátrala
Ann Karpiková vlastnila několik nemovitostí, které pronajímala, byla vdaná a zhruba po roce jí došlo, že by z bývalého milence mohla vymámit část peněz. Williama zažalovala a před soudem připomněla, že to byla ona, která „Budovi“ koupila čtyřicet výherních losů. „Dohodli jsme se, že pokud vyhrajeme jakoukoli částku, rozdělíme se,“ hájila se bývalá zdravotní sestra a milovnice tance, bowlingu a softballu.
Vychytralá Karpiková si pravděpodobně všechno vymyslela, jenže soud jí dal za pravdu. V té době byl William už takřka bez peněz.
V roce 1992 odmítl bývalé přítelkyni vyplatit požadovanou roční sumu a soudce mu zmrazil všechny platby, dokud se spor řádně nevyřeší. Luxusní panství v Oil City „Bud“ splácel na hypotéku, a protože neměl žádnou hotovost, začal rozprodávat majetek.
Z jeho domu se brzy stal symbol úpadku. Sousedé si všimli, že zmizelo vybavení koupelen a okna jsou zabedněná překližkami. Bazén byl plný sutin, zahrada zaplevelená a na dvoře stálo staré auto na špalcích. Bezpečnostní systém už dávno nefungoval a každou minutu šestkrát zapípal.
Přestože William získal pohádkový jackpot 16,2 milionu dolarů, přišel o všechno. Pořídil si několik domů, motorky i malé letadlo a snažil se podnikat.
Rozcuchaný důchodce se procházel sám po šestnáctipokojovém sídle a nechtěl používat zubní náhradu, protože „z nošení protézy ho bolela hlava“.
„Byl jsem mnohem šťastnější, když jsem nic neměl. Kéž by se to nikdy nestalo,“ stěžoval si.
Papírový multimilionář se v roce 1996 pokusil zbavit všech dluhů. Vybydlený dům prodal za 65 000 dolarů a vydražil zbývajících 17 výplat, které mu měla poslat loterijní společnost.
„Jakmile už nebudu výhercem loterie, lidé mě nechají na pokoji. Nic jiného nechci. Jen klid,“ svěřil se tehdy britskému deníku Guardian.
Ani poslední úhybný manévr ovšem Williamovi nevyšel. Během následujícího roku utratil 2,65 milionu dolarů, tedy všechny peníze, které mu zbyly. Jakmile splatil dluhy, znovu se pustil do nespoutaných nákupů.
Chtěl pronajímat plachetnici rybářům, skončil na mizině
Pořídil dva menší domy, náklaďák, tři auta, dva motocykly Harley-Davidson, dva 62palcové televizory Sony, luxusní obytný vůz, počítače a plachetnici v hodnotě 260 000 dolarů, loď kotvila ve městě Biloxi ve státě Mississippi. Plánoval, že začne podnikat v oblasti charterového rybolovu.
Podle Národní asociace pro finanční vzdělávání až 70 % všech výherců loterie ve Spojených státech skončí během několika let na mizině. Jedním z důvodů je falešný pocit, že si zajistili bezedný zdroj peněz. Roli hrají i finanční návyky, které získali v dětství a dospívání.
„Všimli jste si někdy, že většina lidí má tendenci napodobovat finanční chování svých rodičů a vrstevníků? Bez ohledu na jejich vzdělání, inteligenci, úsilí, a dokonce příjmy se jim nedaří dosáhnout finančních úspěchů nad rámec toho, co znají,“ myslí si ekonomický poradce a spisovatel David Fisher.
Jeden z bratrů chtěl nechat zabít „Buda“ a jeho šestou ženu, aby mohl dědit. Manželé pokus o vraždu přežili, jejich vztah se ovšem rozpadl. William totiž střílel na manželčino auto značky Pontiac Firebird.
Někteří psychologové upozorňují, že výhry z loterie si lidé váží méně než peněz, které si vydělali sami. Proto je pro ně mnohem snazší bezmyšlenkovitě utrácet. Problém mohou představovat i příbuzní, kteří výherce nutí, aby podpořil jejich podnikání nebo pochybný byznysový model.
Naposledy si policisté pro Williama „Buda“ přišli právě v době, kdy pobýval na jihu Spojených států na lodi. Důvodem byl šest let starý konflikt, při němž invalidní důchodce střílel z brokovnice po vymahači dluhů ve zchátralém sídle v Oil City. Soud ho tehdy odsoudil k pobytu za mřížemi v délce 6 až 24 měsíců.
Po odpykání trestu muž vyhlásil bankrot a skončil v léčebně, kde byl připojen na dýchací přístroj. Přežíval jen díky měsíční sociální dávce v hodnotě 450 dolarů a potravinovým lístkům, které mu posílal stát.
Zemřel 15. ledna 2006 na dýchací potíže, bylo mu šestašedesát let. Zůstalo po něm devět vlastních dětí, tři nevlastní a sedmá manželka Debra S. Wiceová.
Zdroje:
