Článek
Francouzský politik André Trémeaud měl 14. května 1957 nabitý program. Právě odcházel na recepci, která se konala u příležitosti zasedání „Evropského společenství uhlí a oceli“, když mu sekretářka přinesla do kanceláře dřevěnou krabičku.
Balíček dorazil poštou o den dříve na prefekturu Bas-Rhin v centru Štrasburku. V dopise, který byl napsaný na psacím stroji, stálo, že zásilka je určena Andrému Trémeaudovi a poslal mu ji Carlos Garcia Soldevillad, hlavní obchodní zástupce pro Evropu.
K teroristickému činu došlo v prostorách štrasburské prefektury. Estébáci přitom původně plánovali, že bomba vybuchne na banketu „Evropského společenství uhlí a oceli“.
Kazeta působila neporušeně, byla zapečetěna zelenou záruční páskou a měla obsahovat doutníky značky „H. Upmann Singulares“ vyrobené společností MENENDEZ-GARCIA a Cie, Ltd v Havaně.
Štrasburský úředník spěchal, protože na banketu nemohl chybět, a zásilku zapomněl ve svojí pracovně. Krabici si odnesl domů až po dvou dnech. „André Trémeaud pověřil asistentku, aby zjistila adresu odesílatele a identifikovala společnost, kterou zastupuje,“ uvedl Jakub Petlák, který o incidentu napsal diplomovou práci.
Prefektova žena otevřela krabici s doutníky, byla na místě mrtvá
17. května 1957 se na prefektuře konala honosná recepce. André Trémeaud během slavnostní ceremonie obdržel rytířský „Řád za zemědělské zásluhy“ a byl jmenován vrchním komisařem pro obchod s tabákem. Do opulentních prostor pozval několik blízkých přátel.
Nechyběl mezi nimi Pierre Pflimlin, který působil jako ministr zemědělství a v roce 1958 se vzdal premiérského křesla, aby po převratu v Alžírsku zabránil občanské válce. Na jeho místo usedl generál a válečný hrdina Charles de Gaulle.
Setkání organizovala prefektova žena, sedmačtyřicetiletá Henriette Trémeaud, která se rozhodla, že hostům nabídne kubánské doutníky. Nevědomky si tak podepsala rozsudek smrti. Zašla do místnosti se zásobami pro kuřáky, vzala krabici a začala ji otevírat příborovým nožem.
Mohutný výbuch se ozval ve chvíli, kdy ze salónku odešla služebná. Henriette Trémeaud byla na místě mrtvá. Přesný čas vyšetřovatelé zjistili podle hodin, které se zastavily. „Bylo přesně 12.45,“ stojí v policejní zprávě.
Zatímco prefekt André Trémeaud se před palácem fotil se svými přáteli, manželka Henriette chtěla pro hosty připravit kubánské doutníky. Nevědomky si tak podepsala rozsudek smrti.
Poté, kdy do pokoje přišel štrasburský prefekt, uviděl děsivé následky exploze. Manželka Henriette ležela na podlaze v kaluži krve. Výbuch byl natolik silný, že jí roztrhal ruku. „Zdá se, že byla doslova rozprášena,“ popsali kriminalisté.
Následovalo okamžité vyšetřování, které mělo odhalit viníky bombového útoku. „Experti zkoumali zbytky nálože, kterou nalezli v prostorách štrasburského paláce,“ řekl historik Sylvain Schirmann. „Víme, že balíček poslal někdo z Paříže jako dárek pro prefekta. Výbušné zařízení bylo sestrojeno na vysoké úrovni, protože během doručování nevybuchlo,“ dodal.
Francie obsadila území Alžírska v roce 1830, severoafrickou zemi ovšem nepovažovala za kolonii, ale integrální součást státu. V roce 1957 se alžírský boj za nezávislost dostal do nejkritičtější a nejkrvavější fáze. „Fronta národního osvobození“ (Front de libération nationale, FLN) rozpoutala brutální městskou partyzánskou válku, během které zorganizovala mnoho bombových atentátů v kavárnách a na dalších veřejných místech.
„V zemi docházelo k teroristickým činům, které měla na svědomí ´Fronta národního osvobození´. Titulky novin proto zněly jednoznačně. Novináři útok na štrasburské prefektuře zpočátku propojili právě s alžírskou krizí. Prefekt André Trémenaud navíc sloužil v Alžírsku,“ vysvětlil Schirmann.
Francouzi podezírali Alžírsko, Moskva podstrčila „neonacisty“
Když se ukázalo, že Alžířané za vražedným spiknutím nestojí, vyšetřovatelé pracovali s další horkou stopou. Zaměřili se na německou neonacistickou skupinu „Kampfverband für unabhängiges Deutschland“ (Bojový spolek za nezávislé Německo).
Původně se předpokládalo, že se jedná o západoněmeckou organizaci, která se domáhala navrácení Alsaska-Lotrinska z područí „francouzských utlačovatelů“. Takzvaní „neonacisté“ se projevovali tím, že posílali výhružné letáky mnoha významným osobnostem z Francie, Německa a Spojených států.
Jenže ve skutečnosti spolek vůbec neexistoval. Československá rozvědka se pod vedením Moskvy pouze snažila vyvolat dojem, že bombový útok na štrasburské prefektuře souvisí s působením fiktivního sdružení.
Kriminalisté brzy prokázali, že letáky i balík s krabicí doutníků pochází z Československa. Potvrdily to grafologické rozbory, texty na letácích obsahovaly prokazatelné bohemismy. Kromě toho tajní agenti použili totožné papíry a obálky, které byly zachyceny už dříve při minulých akcích StB v zahraničí.
Nebylo pochyb o tom, že atentát byl akcí československých zvláštních služeb. V polovině 50. let byla studená válka v plném proudu a Štrasburk byl strategickým sídlem evropských institucí.
„Evropské společenství uhlí a oceli“ bylo založeno v červenci 1952 v Paříži a stalo se historicky první nadnárodní organizací, která položila základy dnešní Evropské unie.
Pro tehdejší Sovětský svaz však bylo nepřijatelné, aby se západoevropské země sbližovaly. Hlavním cílem Moskvy bylo „vnést rozkol do řad spojenců tím, že je postaví vzájemně proti sobě, případně zabrání vytvoření spojené Evropy“.
Čtyři českoslovenští zpravodajci počítali s tím, že štrasburský prefekt André Trémeaud krabici s doutníky odnese na banket „Evropského společenství uhlí a oceli“, který se konal v úterý 14. května 1957. Akce se účastnilo mnoho předních evropských politiků, které chtěl Kreml společně s Trémeaudem zlikvidovat.
Bývalí estébáci vinu odmítli, před soudem nechtěli vypovídat
Případ se v Česku znovu otevřel až v polovině 90. let. Přispěly k tomu výpovědi dvou přeběhlých agentů StB Josefa Frolíka a Ladislava Bittmana, kteří teroristický útok podrobně popsali. „Rozhodli jsme se zahájit vyšetřování z vlastního podnětu,“ řekl Pavel Gregor, tehdejší vyšetřovatel z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Z atentátu byli nakonec obviněni čtyři agenti StB, Robert Thér a Miloslav Kratochvíl však byli v té době už po smrti. Obžalováni z vraždy francouzské občanky Henriette Trémeaud proto byli jen Milan Michel a Stanislav Tomeš.
Všichni muži se před útokem pohybovali ve Francii. Miloslav Kratochvíl rozuměl výbušninám a byl to zřejmě on, kdo vyrobil nástražný systém. Michel jej dovezl do Francie a Tomeš, Thér a Kratochvíl balíček poslali z Paříže do Štrasburku.
Agenti StB jednali na příkaz Sovětského svazu. Hlavním cílem Kremlu bylo vnést rozkol do řad spojenců a pokud možno zabránit rozšiřování organizace, z níž později vzešla Evropská unie.
Francouzští kriminalisté například zjistili, že Čechoslováci se zajímali o to, jak jsou ve Francii doručovány zásilky. Stanislav Tomeš rok od teroristického činu získal československé státní vyznamenání „Za službu vlasti“.
Dvojice Milan Michel a Stanislav Tomeš stanuli před soudem v roce 2006. Oba odmítli vinu a nechtěli vypovídat.
Soudní proces byl často odročován, nejčastěji kvůli údajnému špatnému stavu obžalovaných. „Mně se jevili, že byli ve velmi dobré kondici, fyzicky i psychicky,“ poznamenal vyšetřovatel Pavel Gregor.
„Že by něčeho litovali nebo připustili, že by státní bezpečnost něco takového organizovala, tak to ne,“ doplnil státní zástupce Martin Omelka, který měl případ na starosti.
Viníci unikli spravedlnosti, pro vyšetřovatele to bylo zklamání
Po čtyřech letech Milan Michel zemřel a stíhání proti Stanislavu Tomešovi bylo zastaveno v roce 2012. Odborníci, kteří měli posoudit jeho zdravotní stav, totiž ve znaleckých posudcích tvrdili, že nebyl schopen účastnit se líčení. V té době ovšem 86letý muž aktivně řídil auto, pravidelně chodil trénovat na střelnici a měl problémy se zády, protože to „přehnal s prací na chalupě“.
Proti rozhodnutí soudu se v roce 2013 ohradila ministryně spravedlnosti v demisi Marie Benešová. Nejvyšší soud jí dal za pravdu, jenže případ už nemohl být znovu otevřen.
„Náš výrok je pouze výrokem akademickým. Jinými slovy, pro pana obviněného se jeho procesní situace kromě toho výroku naprosto nemění,“ objasnila předsedkyně senátu Danuše Novotná.
Případ se v Česku otevřel v polovině 90. let díky výpovědím přeběhlých agentů Ladislava Bittmana (vlevo) a Josefa Frolíka.
„Byla to vražda, verdikt měl prostě padnout,“ litoval někdejší ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret. Připomněl, že tím byla zmařena dlouhá léta vyšetřování a oslabena důvěra s francouzskými partnery, kteří spolupracovali na pátrání. „Zároveň to nepochybně poškodilo rodinu té nešťastné ženy, která zemřela,“ podotkl Bret.
Tomešův advokát Michal Pacovský původní verdikt soudu označil za lidský. „Postavit obžalovaného před soud, který by se konal v nemocnici na kardiologickém oddělení s připraveným operačním sálem, to si myslím, že není důstojné toho, jak se naše republika změnila,“ sdělil právní zástupce.
Odmítl srovnání s nacistickými zločiny, jejichž pachatelé byli souzeni i ve velmi pokročilém věku. „Řešíme jen jednu vraždu,“ namítl.
Zdroje:
Lemonde.fr | Normandiepourlapaix.fr | TV5mondeplus.com | Francetvpro.fr | Strasinfo.fr | Francais.radio.cz | News.bbc.co.uk | ABSCR.cz | iDNES.cz | iDNES.cz | Zpravy.aktualne.cz | Domaci.hn.cz | CT24.ceskatelevize.cz | Cesky.radio.cz | IS.muni.cz | Wikipedia.org | Wikipedia.org | Wikipedia.org | Wikipedia.org | Wikipedia.org | Wikipedia.org | Wikipedia.org | Wikipedia.org
