Článek
Malý obchůdek na Americké třídě v Plzni tehdy provozovali chorvatští majitelé. Šestadvacetiletá Lenka Černá jim už dříve vypomáhala jako brigádnice v jiném klenotnictví. Když proto otevírali novou pobočku a potřebovali někoho natrvalo, nabídli jí místo prodavačky.
Bezmocně rozhazovala rukama
Útočník vešel do zlatnictví 19. ledna kolem desáté hodiny dopoledne. Na sobě měl šedý plášť a klobouček. Obchod byl otevřený asi hodinu. Vraždu nechtěně sledovala žena, která si ve výloze prohlížela vystavené zboží. „Viděla jsem prodavačku. Rozhazovala rukama a z úst jsem přes sklo výlohy odezírala, jak říká: ´Nemám, nemám!´ Bylo to hrozné,“ popsala svědkyně.
Americká třída v Plzni. Vlevo stávalo klenotnictví, kde přišla o život Lenka Černá. Na nedaleké trolejbusové zastávce vrah zabil náhodného svědka Vladimíra Egersdorfa.
Pak si všimla, že agresor míří na prodavačku zbraní. Padl výstřel, který Lenku Černou zasáhl do hlavy. Mladá žena se skácela na zem a svědkyně na ulici začala křičet. Muž v kloboučku okamžitě vyšel z obchodu a se skloněnou hlavou zamířil k řece Radbuze.
Na trolejbusové zastávce se ale násilník střetl s osmapadesátiletým Vladimírem Egersdorfem, který ho instinktivně chytil za rameno a postavil se mu do cesty. Vrah bez váhání znovu vytáhl pistoli a muže chladnokrevně střelil do hlavy.
Svědek sledoval pachatele
Zatímco se smrtelně zraněný škodovák sesunul na chodník, střelec rychle zahnul vlevo do Martinské ulice. Jeden ze svědků se ho dokonce snažil stopovat, jenže na nejbližší křižovatce pachatel zmizel. Zásahová jednotka obratem prohledala blízké byty, půdy a sklepy domů, kde se muž mohl ukrývat. Bezvýsledně.
„Co přesně se v obchodě stalo, ví jenom vrah. Prodavačka nám už bohužel nic neřekne,“ uvedl krátce po činu tehdejší šéf plzeňských kriminalistů a vyšetřovatelů Josef Chyba. Prodavačku Lenku Černou převezli záchranáři s vážným zraněním do nemocnice, kde po dvou hodinách zemřela.
Vlevo klobouček, který pachatel zahodil během útěku v Martinské ulici. Vpravo vrah na městské kameře necelou půlhodinu před činem.
V Martinské ulici policisté našli pod autem klobouček, který měl mít agresor na hlavě. Po týdnu pátrání kriminalisté upřesnili, že šedý baloňák muž odhodil do odpadkového koše na rohu Kopeckého sadů. Než však vyšetřovatelé stačili část oděvu zajistit, neznámý nálezce plášť odnesl.
Válka mezi balkánskými gangy?
Krátce nato policejní kreslíři vytvořili podle výpovědí svědků identikit, který ukázal, jak střelec pravděpodobně vypadá. Útočníkem měl být muž evropského typu ve věku pětačtyřicet až padesát let s nápadně kulatým obličejem a úzkýma očima.
Kriminalisté brzy zjistili, že pachatel si z klenotnictví nic nevzal. Do obchodu přišel pouhou hodinu po otevření, kdy v pokladně ještě nebyla žádná tržba. Překvapivě ale neodnesl ani šperky a z místa činu utekl ihned po výstřelu. Zpočátku se proto vyšetřovatelé snažili zjistit, jaký měl vrah motiv.
Dvojnásobnou vraždu tehdy Plzeňané považovali za jeden z nejotřesnějších zločinů. Centrum města /ilustrační foto/.
Mohlo se jednat o špatně naplánovanou loupež, ale spekulovalo se také o milostné zápletce nebo vyřizovaní účtů mezi balkánskými gangy. Podobné úvahy ovšem chorvatský podnikatel Anton U., který tenkrát obchod vlastnil, důrazně odmítl „Nikomu jsem v životě nedlužil ani korunu, ani nám nikdo nedlužil. Nikdo mě nevydíral, ani nevyhrožoval,“ řekl.
Policie zatkla taxikáře
V prosinci 2002 došlo v ostře sledovaném případu konečně ke zlomu. Policisté zatkli šestačtyřicetiletého pražského taxikáře Martina K., kterého podezírali ze zabití prodavačky a staršího svědka. Do plzeňské vazební věznice na Borech ho eskorta z taktických důvodů přivezla s kuklou na hlavě, aby nikdo neviděl jeho tvář.
Kriminalisté muže dopadli na ulici právě ve chvíli, kdy se chystal spáchat jiný zločin. Na severu Čech si vytipoval postarší manžele, kterým chtěl z domu ukrást peníze a další cennosti. Na místo dorazil v kukle, maskáčové kombinéze s nápisem Policie a dvěma pistolemi. Počítal s tím, že pomocí zbraně donutí manžele, aby mu otevřeli trezor, a nepohodlných svědků se pak zbaví.
Později vyšlo najevo, že do hledáčku vyšetřovatelů se Martin K. dostal zhruba už dva týdny po brutálních lednových vraždách. Podezřelý byl totiž až pozoruhodně podobný domnělému pachateli z Plzně.
Prodavačku svázali páskou
Koncem února proto kriminalisté začali Martina K. odposlouchávat. Díky tomu zjistili, že si často telefonuje s Jarmilem N. Oba muži se během telefonátů několikrát podřekli, že společně vyloupili jiné klenotnictví v Turnově.
Krátce po plzeňských vraždách došlo k přepadení klenotnictví v Turnově /ilustrační foto/.
„Vběhli do našeho krámu krátce po deváté hodině ráno, asi dvacet minut potom, co jsme otevřeli. Vytáhli pistoli a namířili ji na prodavačku. Pak ji donutili k odchodu do zadní místnosti, kde jí navíc svázali ruce a nohy izolační páskou. Potom sebrali náušnice a zmizeli,“ vylíčil majitel zlatnictví Jaroslav Holan.
Martin K. se do vězení dostal už v roce 1981, kdy přepadl benzinovou pumpu v Praze. Během loupeže postřelil čerpadláře, za což dostal osmnáct let za pokus o vraždu. V roce 1990 sice mohl díky amnestii na svobodu, už po dvou letech ale vyfasoval dalších šest let za vykrádání bytů.
Klobouček jsem na hlavě neměl
Jedním z nejdůležitějších důkazů proti obviněnému byl klobouček, který pachatel plzeňských vražd při útěku odhodil v Martinské ulici. Pes během zkoušky označil, že pach zatčeného muže je totožný se vzorkem kloboučku v pachové konzervě. Důkaz s pachovou stopou zvíře potvrdilo pětkrát.
Vyšetřovatelé proto doufali, že usvědčení viníka nemůže trvat příliš dlouho. Z vlasů, které ulpěly na kloboučku, chtěli určit vrahovu DNA. Jenže vlasy nebyly kvalitní, a genetický kód se z nich proto nedal zjistit.
„Ten klobouček jsem na hlavě nikdy neměl. Pokud bych byl odsouzen na základě této pachové stopy, zajímalo by mě, kdo ponese vinu za justiční omyl, až bude dopaden skutečný vrah. Pes, nebo člověk?“ poznamenal Martin K.
Násilníka potkal v restauraci
Dalším problémem obžaloby bylo to, že svědci obviněného muže nedokázali jednoznačně poznat. Vrahovi jako jediný pohlédl do tváře tehdy patnáctiletý David K., který útočníka potkal v nedaleké restauraci McDonald´s.
Policii se přihlásily desítky svědků. Jediný David K. ale vraha potkal v restauraci a viděl jeho tvář /ilustrační foto/.
„Šel tam na záchod. Stáli jsme od sebe tak metr. Byl vysoký, mohutný, plešatý. Když jsem ale dnes viděl, jak ho přivádí eskorta, tak se mi zdá, že je mnohem menší a hubenější,“ vysvětlil mladík při výslechu. V přípravném řízení přitom David K. mezi deseti snímky bezpečně ukázal na portrét Martina K.
Plzeňský soud nakonec pražského taxikáře Martina K. poslal za dvojnásobný mord do vězení na doživotí. „To je strašné,“ pronesl odsouzený přímo v soudní síni a okamžitě se odvolal.
Vrah z Americké nejste
Pozůstalí po zavražděných obětech byli s rozsudkem soudu spokojeni. „Jsem překvapená. Předpokládala jsem trest kolem dvaceti let a přála jsem si doživotí,“ nechala se slyšet maminka zastřelené prodavačky. „Je to v pořádku. Doufám, že vrchní soud v Praze trest potvrdí,“ přidal se syn zabitého chodce.
Jenže pražský odvolací soud odsouzeného muže po pár měsících zprostil viny. „Vrah z Americké nejste,“ odůvodnili svoje rozhodnutí soudci s tím, že předložené důkazy k prokázaní mužovy viny nestačí. Martin K. přesto domů jít nemohl, za loupež v turnovském klenotnictví putoval do vězení na jedenáct let.
Zdroje:
