Článek
Charles „Bo“ Farmer a jeho manželka Sheri jsou postarší manželé, kteří pravidelně jezdí do bývalého skautského tábora Camp Scott ve státě Oklahoma. Před necelými padesáti lety tam byla zavražděna jejich osmiletá dcerka Lori.
A nebyla jediná, o život přišly i její dvě kamarádky: devítiletá Michele Gusová a desetiletá Denise Milnerová.
Všechny byly sexuálně napadeny, zbity a uškrceny. Jejich tělíčka zůstala pohozená venku pod stromem, který byl vzdálený zhruba 140 metrů od tábořiště.
„Nechci tu být, ale na druhou stranu je to místo, kde musíme být,“ říká třiaosmdesátiletý lékař Charles „Bo“.
Se skloněnou hlavou prochází lesním prostranstvím, kam kdysi přijížděly stovky nadšených školaček. Chtěly tu strávit část letních prázdnin, zažít dobrodružství a navázat nová přátelství.
Jenže stanový tábor, kde se každý rok ozýval dětský smích a zpěv, už dávno nestojí. Ze skautské osady zbyla jen polorozpadlá jídelna a tichá mýtinka zarostlá hustým křovím.
„Je to noční můra a zároveň realita našeho současného života,“ přiznává dvaaosmdesátiletá Sheri Farmerová. „Prožíváme to dennodenně. Každý. Jednotlivý. Den,“ zašeptá její manžel Charles „Bo“.
Ukradené koblihy a mrazivý vzkaz od pachatele
Pouhé dva měsíce před vraždami došlo ve skautském táboře k podivné předehře.
V dubnu 1977 se táboroví vedoucí sešli v kempu, aby se připravili na příjezd desítek malých dívenek. Jenže školení narušila nepříjemná událost. „Víkend byl předčasně ukončen, protože někdo vyloupil chatku vedoucích,“ připomněl web Ranker.
Neznámý pachatel snědl všechny koblihy, které v chatce našel, a zanechal ručně psaný vzkaz. „Cílem je zabít tři dívky ve stanu číslo jedna,“ stálo v prázdné krabici od sladkostí.
Nechyběla ani kresba muže, který byl oběšený na stromě. „Dopis zmiňoval i Marťany, táboroví vedoucí proto celou situaci vyhodnotili jako nechutný žert,“ doplnil web.
Malé skautky přijely do tábora Camp Scott 12. června 1977. Jenže hned první noc neznámý pachatel zavraždil tři školačky.
Nadšené skautky přijely do lesního kempu 12. června 1977, na táboře měly strávit dva týdny plné zábavy a poutavých her.
Byly mezi nimi i tři dívenky, které prožívaly poslední den svého života. Osmiletá Lori Farmerová, devítiletá Michele Gusová a desetiletá Denise Milnerová.
I když pocházely ze stejného města Broken Arrow, nikdy předtím se nepotkaly. Jakmile se ubytovaly ve stanu č. 8, který byl shodou okolností tím nejvzdálenějším, na který vedoucí téměř neviděli, brzy se skamarádily.
„Nechci tady být.“ Jedna dívka se chtěla vrátit domů
Zatímco Lori a Michele se na pobyt v přírodě velmi těšily, Denise chtěla těsně před odjezdem svou účast zrušit. „Až do dne, kdy měla odjet na tábor, byla nadšená. Pak se najednou rozhodla, že tam nechce jet,“ popsala její maminka Bettye Milnerová.
Ta svoji dceru povzbudila, ať na tábor jede a vyzkouší, jestli se jí tam bude líbit. „Pokud ne, tak pro tebe přijedeme a odvezeme tě domů,“ nabídla jí. Dodnes ji ovšem trápí, že Denise do kempu poslala.
Během prvního večera přišla prudká bouřka, děvčata proto zpívala písničky a psala dopisy rodičům. „Vůbec se mi tady nelíbí,“ stěžovala si Denise svojí mamince.
První táborový večer se děvčatům příliš nevydařil, v průběhu večeře začalo pršet a přišla silná bouřka. Skautky proto zpívaly písně a psaly dopisy rodičům.
„Ahoj mami, vůbec se mi tady nelíbí, je to příšerné. Nechci tady být dva týdny, chtěla bych se vrátit domů,“ stěžovala si svojí mamince Denise Milnerová.
Nikoho tehdy zřejmě nemohlo napadnout, že se na letním táboře, kde by děti měly být v naprostém bezpečí, odehraje hororový příběh.
Útočník zavraždil tři malé školačky, vedoucí selhala
Carlu Wilhitovou, která byla jednou z táborových vedoucích, v noci vzbudilo nezvykle hlasité sténání. Žena později vypověděla, že zvuk nebyl lidský ani zvířecí. Nikdy předtím ani potom nic podobného neslyšela.
„Vedoucí vstala, aby se podívala, co se děje. Jenže v tu chvíli zvuky ustaly, a proto se vrátila do postele,“ vysvětlil web Grunge. Carla později litovala, že nešla dál a nezkoušela zjistit, odkud hrozivé výkřiky vycházely. „Nikdy jsem si to neodpustila,“ připouští.
Druhý den ráno se Wilhitová probudila a zamířila ke sprchám. Do umývárny ovšem už nedošla. Na stezce, která vedla do tábora, totiž leželo dívčí tělo zabalené do spacáku. Nedaleko se nacházela další školačka a pak ještě jedna. Malé skautky ze stanu číslo osm byly zavražděny.
Táborovou vedoucí sice v noci probudilo nezvyklé sténání, po chvilce se ovšem vrátila do postele. „Nikdy jsem si to neodpustila,“ přiznala Carla Wilhitová.
Jakmile patologové tělíčka ohledali, došli ke zdrcujícím závěrům. Všechny dívenky musely před smrtí obrovsky trpět. „Děvčata byla sexuálně zneužita. Michele a Lori byly umláceny k smrti, Denise vrah uškrtil,“ uvedl web Grunge. Stan byl plný krve a mrtvá těla pachatel nacpal do spacáků, které ledabyle pohodil pod vysoký strom.
Během vyšetřování policisté našli provaz, kterým útočník dívenky svázal. Ve stanu zůstala lepicí páska, vzorky DNA a otisk mužské boty.
Děsivý případ se okamžitě dostal na stránky místních novin i televizních stanic. Pro obyvatele městečka Locust Grove, v jehož blízkosti tábor stál, to byl obrovský šok. Někteří z nich proto na nic nečekali a snažili se sami vystopovat vraha, který ublížil malým holčičkám.
Policie dopadla místního indiána, komunita ho bránila
Netrvalo dlouho a kriminalisté tušili, kdo by mohl stát za brutálními vraždami. Policejní pes totiž neprodleně zamířil do nedaleké jeskyně. Tam vyšetřovatelé objevili ruční svítilnu, jejíž přední část byla přelepena stejnou lepicí páskou, která zůstala v dívčím stanu. Pachatel na svítilně zanechal otisk prstu, který se ovšem nedal použít jako důkaz, protože byl jen částečný.
Na místě se našly i předměty, které prokazatelně patřily usvědčenému sexuálnímu násilníkovi.
Jmenoval se Gene Leroy Hart a v době vražd byl už čtyři roky na útěku z vězení, kam se dostal za únos a znásilnění dvou těhotných žen. I když se tehdy ještě neprováděly podrobné testy DNA, zajištěné důkazy směřovaly jednoznačně k podezřelému muži.
Policisté tušili, že pachatelem je Gene Leroy Hart, který měl indiánský původ. Členové jeho komunity nevěřili, že by mohl zabít tři děti.
Gene Leroy byl místní indián z kmene Čerokí, což naznačovaly i ohně založené v blízkosti tábora. Kriminalista Harvey Pratt okamžitě věděl, že pachatel indiánského původu bude znamenat pro vyšetřování velký problém.
Na konci 70. let byly vztahy mezi Američany a indiány ještě napjaté a Čerokíové byli připraveni bránit svoje členy bez ohledu na to, z čeho byli obviněni. Jednání policie totiž většinou považovali za účelové a nepravdivé.
Přesto se kriminalistům po deseti měsících podařilo Harta dopadnout a obvinit z vražd tří nevinných školaček. Vyšetřovatelé tvrdili, že o mužově vině nepochybují a mají dostatek důkazů.
Porota osvobodila podezřelého muže, rodiče byli v šoku
Rodiče malých dívek proto předpokládali, že proces s Hartem bude rychlý a víceméně formální. Jenže ve skutečnosti k tomu nedošlo, protože porota složená z nezávisle vybraných lidí možného pachatele osvobodila.
I když se policistům bezprostředně po činu podařilo odebrat DNA vzorky, odborníci nedokázali ukázat pouze na jednoho agresora. Gena Harta navíc u soudu zastupoval špičkový právník. Ten například poukázal na to, že stopa nalezená v krvi ve stanu Hartovi nemohla patřit. Byla totiž o dost menší.
Osvobozený muž sice po soudním procesu putoval zpátky za mříže, kde si měl odsedět zbytek trestu za předešlé zločiny, rodiny zabitých dívek ovšem nedokázaly skrýt svoje zděšení.
Letní tábor stál u městečka Locust Grove v Oklahomě od poloviny dvacátých let, hned po vraždách ho ovšem skautská organizace zavřela.
„Předpokládala jsem, že ho najdou, bude soudní proces, a to vše v nějakém krátkém čase. To se ale nestalo a není to spravedlivé,“ řekla Sheri Farmerová.
Zoufalí rodiče byli přesvědčeni o tom, že Hart byl zproštěn viny kvůli svému původu. „V době jeho zatčení domorodí Američané nevěřili justičnímu systému a naznačovali, že byl zadržen jen na základě svých kořenů,“ doplnila televizní stanice ABC.
Po vynesení rozsudku se zdálo, že případ zůstane navždy nevyřešený. Hart navíc zemřel v roce 1979 přímo ve vězení na infarkt.
Pomohly nové technologie, lidé se složili na testy
Protože k hrůznému činu došlo v oblasti Mayes, pozůstalí se v roce 2017 obrátili na místního šerifa Mika Reeda. Ten byl v době vražd ještě dítětem, tragickou událost si přesto dobře pamatoval. Společně s dalšími odborníky postupně prošel všechny dokumenty k případu a znovu prozkoumal zajištěné důkazy.
Nikdo nepochyboval, že experti by některé z nich mohli znovu prozkoumat s pomocí nejnovějších technologií. „Testování ovšem stálo třicet tisíc dolarů, které kancelář šerifa v Mayes County neměla. Místní lidé se proto složili, a nakonec vybrali celou sumu,“ uvedla televizní stanice News9.
Když experti v roce 2019 provedli další DNA testy, mohli jednoznačně prohlásit: Ano, vrahem tří dívek byl skutečně Gene Hart.
Během soudního procesu došlo k obratu, který nikdo nečekal. I když si policisté byli jistí, že Gene Hart vraždil, porota obviněného muže osvobodila.
Jak uvedl šerif Mike Reed, závěry původních vyšetřovatelů správně ukázaly na jediného možného pachatele. „I kdyby neexistovaly žádné testy DNA, beze vší pochybnosti se dá říct, že to udělal,“ je přesvědčen Reed.
Podle něj Hart zcela jistě neměl spolupachatele a otisk nohy ve stanu vznikl spíše náhodou. „Velikostí ani vzhledem nepatřil Hartovi, takže ho tam pravděpodobně zanechal někdo z tábora, když vedoucí objevili mrtvá těla,“ myslí si šerif.
I když případ zůstává dodnes neuzavřený a Hart nebude za svůj čin nikdy odsouzen, rodiny zavražděných děvčat se alespoň dočkaly odpovědí, na které čekaly celá desetiletí.
Děti musely přijmout, že jejich sestra byla zavražděna
Sheri Farmerová si dodnes pamatuje na den, kdy byl vynesen rozsudek ve prospěch obviněného Gena Harta. Tehdy se s manželem zastavili na hřbitově. „Slíbila jsem Lori, že budeme i nadále hledat spravedlnost a že na její památku uděláme něco pozitivního,“ vysvětluje žena.
V roce 1984 Farmerovi založili oklahomskou pobočku organizace Rodiče zavražděných dětí.
Sheri později vedla kampaň za přijetí „Marsyho zákona“, který v roce 2008 zvýšil ochranu obětí a jejich rodin. „V roce 1977 žádná práva obětí neexistovala,“ objasňuje Farmerová. „Teď víme, že když se něco stane, obětí jsou také rodiny. Chtěli jsme, aby si lidé uvědomili, že i my potřebujeme pomoc,“ dodává.
„Slíbila jsem Lori, že budeme hledat spravedlnost a na její památku uděláme něco pozitivního,“ popsala Sheri Farmerová, jak se s manželem snaží vyrovnat s tragickou smrtí dcery.
„Lori neměla možnost žít a vyrůst, ale zůstal po ní odkaz. Pro mě je to odkaz lásky,“ nechala se slyšet Sheri. Kromě Lori měli Farmerovi čtyři další děti, které jsou už dávno dospělé.
„Naučily se žít s tím, že jejich sestra byla zavražděna. Umí se dobře rozhodovat a vedou úžasné životy. Také naše vnoučata dosáhla vynikajících věcí,“ vyjmenovává Farmerová, která pracuje jako obhájkyně práv obětí a přednáší studentům, zákonodárcům i občanským organizacím.
Pokaždé, když Sheri vstoupí na pódium s projevem, vždycky začne nebo skončí vzpomínkou na svou dceru. „Pokaždé řeknu: ´Lori, tohle je pro tebe´,“ uzavírá.
Zdroje:
