Článek
Adolfo Celi se narodil v sicilské Messině dne 27. července 1922, tedy v roce, kdy se vlády nad Itálií chopil nechvalně proslulý diktátor Benito Mussolini. Do jeho vítězného Pochodu na Řím zbývalo v době Adolfova narození pouze čtvrt roku. I Adolfův otec Giuseppe byl fašista a ne ledajaký. Zastával významné úřednické a politické funkce, mimo jiné prezidenta provincie Katánie a také senátora. Zabýval se ale především ekonomickými otázkami.
Díky otcovým politickým aktivitám vyrůstal malý Adolfo kromě rodné Sicílie i na severu Itálie, mimo jiné v Padově. A byl to právě jeho otec, kdo ho nasměroval k budoucímu povolání. Jednoho dne mu daroval amatérskou kameru. Dospívajícího Adolfa filmování nadchlo a ve dvaceti letech začal studovat herectví na Národní akademii dramatických umění v Římě. Po dokončení školy se objevil v několika u nás neznámých italských filmech, první z nich nesl název Un Americano in vacanza.
Adolfo Celi ve snímku Un Americano in vacanza z roku 1946
Patnáct let v Brazílii
V roce 1948 přišla nabídka, která mladému herci na velmi dlouho změnila život. Režisér Aldo Fabrizi si jej vybral do filmu Emigrantes, který celý vznikl v Argentině. Adolfo Celi během natáčení navštívil sousední Brazílii, kde jeho přítel Ruggero Jacobbi působil již nějakou dobu v divadelní a filmové oblasti. Celimu absolutně učarovala kultura jihoamerické země a rozhodl se tam zůstat. Do médií v této době pronikal především díky manželství s proslulou brazilskou herečkou Toniou Carrero, s níž žil v letech 1951 až 1962. Bohaté uplatnění nalezl na divadelním poli. Zprvu působil v divadle Teatro Brasileiro di Comédia v São Paulu, později společně s manželkou založil společnost Carrero-Celi-Autran. Na počátku padesátých let mu filmová společnost Vera Cruz svěřila režii filmů Caicara a Tico-Tico no Fubá. Druhý zmíněný snímek mu vynesl cenu za nejlepší brazilský film roku 1952 a nominaci na Velkou cenu festivalu v Cannes.
Adolfo Celi v roce 1960
Celi byl považován za jednoho z nejvýznamnějších režisérů v Brazílii. Jako herec se ve filmu uplatnil ale jen sporadicky. To se zlomilo až v roce 1963, kdy se začal v Brazílii natáčet francouzský film Muž z Ria s Jeanem-Paulem Belmondem v hlavní roli. Celi získal roli jednoho z řady svých padouchů, a sice Maria de Castro. Snímek odstartoval jeho novou filmovou kariéru. Zároveň došlo ke změně i v jeho osobním životě. Po rozvodu s první manželkou se v roce 1963 znovu oženil s další brazilskou herečkou Maríliou Branco. Svazek se ale záhy rozpadl a jeho již v Brazílii nic nedrželo. Vrátil se do Evropy, objevil se v několika francouzských filmech a v roce 1965 se konečně dočkal mezinárodní slávy. Přinesla mu ji velká role italského padoucha Emilia Larga v bondovce Thunderball.
V Itálii jej dabovali
Patřil mezi nemnoho italských herců schopných hrát v Angličtině. Vedle výše zmíněné bondovky tak hrál v řadě dalších amerických filmů, kupříkladu v historickém titulu Ve službách papeže, kde ztvárnil Giovanniho de Medici. Paradoxem je, že tento znalec několika jazyků byl v rodné Itálii prakticky pokaždé předabován, neboť se nedokázal zbavit silného sicilského přízvuku.
Adolfo Celi po návratu do Itálie v roce 1965
V šedesátých a sedmdesátých letech točil Adolfo Celi několik filmů do roka. Jeho doménou se staly záporné postavy, především různí zločinci, intrikáni a podvodníci. Hrál ale také policisty. Žánrově mu seděly westerny, akční filmy i komedie, ve kterých často ztvárňoval výrazné postavy. V roce 1966 se potřetí oženil. Vzal si italskou herečku rumunského původu Veronicu Lazar, která mu porodila dvě děti. Dceru Alessandru, která je rovněž herečkou, a syna Leonarda, který se uplatnil jako režisér.
Britský zmetek James Brook zabodoval i za Železnou oponou
Adolfo Celi se sám jako režisér v Itálii uplatnil pouze jedinkrát, a sice v roce 1969, kdy společně se svými spolužáky z akademie natočil autobiografický snímek L'alibi. Na domácí půdě dosáhl velkého úspěchu, když se stal součástí úspěšné filmové trilogie Moji přátelé. Úloha profesora Alfea Sassaroliho, brilantního nemocničního primáře znuděného prací, zcela vybočovala z řady Celiho záporáků. První snímek spatřil světlo světa v roce 1975, třetí díl mohli diváci spatřit v kinech v roce 1985. Adolfo Celi se s ním se světem filmu rozloučil.
Adolfo Celi ve snímku Moji přátelé
Od sedmdesátých let dostal také řadu příležitostí i v televizi. Mimo jiné se jedná o postavu zlotřilého a cynického britského kolonizátora sira Jamese Brooka, úhlavního nepřítele Tygra z Mompracemu, v seriálu Sandokan z roku 1976. Role dalšího ze série filmových neřádů mu přinesla opětovnou slávu po celé Evropě včetně tehdejšího Českolovenska. V roce 1981 se podílel na anglickém televizním trháku Borgiové, ve kterém ztvárnil roli Rodriga Borgii, pozdějšího papeže Alexandra VI.
Na počátku osmdesátých let se stačil ještě nakrátko vrátit na divadelní prkna a bylo to právě divadlo, kde se herec objevil před publikem naposledy. Během představení v toskánské Sieně dostal infarkt a byl převezen do nemocnice, kde na následky této srdeční příhody zemřel dne 19. února 1986 ve věku pouhých 63 let. Jeho hrob se nachází na Monumentálním hřbitově v rodné Messině.
Zdroje:
https://www.csfd.cz/film/72603-sandokan/prehled/
