Článek
Jméno herečky Anity Janové dnes už téměř nikomu nic neřekne, přesto ve své době patřila k zářícím hvězdám a za pouhých pět let, kdy se na němé filmové scéně pohybovala, natočila sedmnáct filmů. Pak ale přišel zvuk vyžadující odlišný herecký projev a bylo po kariéře.
Vzorem jí byl Brooklynský požár
Anita Janová se ve skutečnosti jmenovala Anna Janoušková. Narodila se ve Vídni dne 19. prosince 1907. Záhy se ale s rodinou vrátila do Prahy. Herectví ji zlákalo již jako mladou dívku. Začala působit na divadelních scénách smíchovské arény a revuálního varieté. Nakonec ale dala přednost filmové tvorbě.
Za svůj vzor si vzala herečku Claru Bow, přezdívanou Brooklynský požár. Tato temperamentní americká kráska ztvárňovala především různé rozpustilé a divoké žáby v komediích nebo romantické milovnice. A přesně takovéto úlohy přijímala na českém němém stříbrném plátně Anita Janová. Byla to atraktivní, světlovlasá a okatá dívka, která měla u diváků úspěch a líbila se i režisérům, kteří ji obsazovali do několika filmů ročně. Debutovala v roce 1926 a hned hlavní ženskou rolí a navíc ne jen tak ledajakou. Režisér Karel Anton si ji vyhlédl pro roli lesníkovi mladičké dcery Helenky v prvním filmovém zpracování populárního románu Viléma Mrštíka Pohádka máje. Kromě Anity se zde ve filmu poprvé objevil Jiří Voskovec, ovšem pod pseudonymem Petr Dolan, kterému připadla role Ríši. Dále se zde diváci mohli setkat s již tehdy oblíbenou komičkou Betty Kysilkovou, coby farářovou hospodyní Kačkou. Jednu z Helenčiných sester, Gustu, pak hrála mladičká Jarmila Horáková, považovaná za zázrak avantgardního divadla. I pro ni účast na tomto snímku znamenala filmovou premiéru.
Jiří Voskovec a Božena Svobodová v Pohádce máje
Podle Devětsilu hrozný kýč, dle dnešní kritiky hodnotné dílo
Jiří Voskovec za toto své filmové angažmá vyloučen z řad Devětsilu, neboť spolek označil Pohádku máje za kýč. Dnes je však považována za jeden z nejhodnotnějších němých českých filmů a zaujala i dobové publikum. Z doposud neznámé Anity Janové byla rázem hvězda první velikosti, která šla od té chvíle doslova z role do role. Ještě tentýž rok se vtělila do kamarádky Jiřího Landy v podání Karla Lamače v Pištěkově komedii Aničko, vrať se! s Anny Ondrákovou v titulní roli.
Nadále hrála ale již především hlavní role, ponejvíce v různých romanticky laděných snímcích. Taková byla sextánka Stáňa v melodramatu Sextánka, které natočil Josef Medeotti Boháč v roce 1927. Stejného data je i snímek Paní Katynka z vaječného trhu, vzniklý na motivy knihy v té době nesmírně populární pražské spisovatelky Popelky Biliánové. Anita zde získala roli Klárky Dobrušové. Opětovně se zde setkala se svojí někdejší filmovou sestrou Jarmilou Horákovou, pro kterou to bylo druhé a zároveň bohužel již poslední setkání s filmovou kamerou. Krátce po dokončení díla zemřela na zhoubný nádor.
Samotná Anita Janová ještě v roce 1927 stačila zahrát Elišku v Rovenského dramatu Dům ztraceného štěstí. O rok později již byla Toničkou ve Svátkově melodramatu Životem vedla je láska, Lidunkou, dcerou hostinského, v Kmínkově Kainově znamení či studentkou Májou Benešovou ve Filozofce máje, která vznikla rovněž pod režijní taktovkou Oldřicha Kmínka. Úspěšný rok pro Anitu znamenal i ten v pořadí následující, tedy rok 1929. V československo-německém koprodukčním snímku Znáš onen malý domek u jezera? se publiku představila jako Natálie Kingstonová, v Krňanského Loretánských zvoncích byla Mařánkovou neteří Andělou, v dramatu Andělíčkářka Helenou Rottrovou, v Kmínkově filmu Když valčík se zní stala lesníkova žena Zorka a v osvětovém snímku Jinak otcové – jinak děti pro změnu Mařenka.
Úspěch zaznamenal v tomto roce ale především snímek Boží mlýny. Režisér Josef Medeotti Boháč jej natočil podle románu Jana Vrby, vyprávějícím o tragickém osudu rodiny chodských sedláků, jejichž neštěstí povstalo z křivé přísahy otce rodiny Záhoře. Český divák tento příběh asi zná především ze zvukové verze s Ladislavem Boháčem a Jiřinou Štěpničkovou z roku 1938. Právě Drastilovu dceru Nanu, kterou v novější verzi hrála Jiřina Štěpničková, ztvárnila v té původní Anita Janová.
První český velkofilm
Rok 1929 byl ovšem také rokem svatováclavského milénia. Z tohoto důvodu se začal natáčet do té doby nevídaný velkofilm. V historickém dramatu Svatý Václav získal hlavní roli Martin Štěpánek, režíroval jej Jan S. Kolár, stát na něj poskytl tehdy ohromující částku ve výši jednoho milionu, další dotace přišly z jiných veřejných zdrojů, a tak se film nakonec mohl pyšnit rozpočtem ve výši dokonce čtyř a půl milionů korun, zatímco běžná cena filmu se v té době pohybovala okolo dvou set tisíc. Na historické stavby na strahovském stadionu - největší filmové stavby v Evropě v té době - bylo spotřebováno sto dvacet tisíc metrů juty, třicet pět vagónů dřeva, šest tisíc kilogramů hřebíků, dvanáct tisíc kilogramů barev. Dále bylo zhotoveno sto dvacet kostýmů sólistů a více než tisíc kostýmů pro komparz. Anita Janová si v tomto prvním českém velkofilmu zahrála Václavovu sestru Soběslavu.
Zdeněk Štěpánek jako svatý Václav
Film byl dokončený a uvedený do kin s velkým zpožděním, v době, kdy milénium již dávno vyšumělo, navíc již kina ovládl zvukový film. Němý film, opatřený množstvím dlouhých titulků, navíc s pomalu plynoucím dějem, zaujal již málokoho. Rychle se tak propadl do zapomnění a spolu s ním i nadějný režisér, který již nikdy nedostal příležitost točit film. Jen o málo veselejší osud čekal i na dosavadní hvězdu stříbrného plátna Anitu Janovou.
Láska k filmu přetrvala desetiletí
Ještě v roce 1930 si zahrála v němých filmech Nepočestná žena a Utrpení šedé sestry, tento rok byl ale zároveň rokem, kdy do českých kin poprvé vtrhl zvukový film. Ten úplně první, Tonka Šibenice režiséra Karla Antona, se natáčel původně ještě jako němý, ozvučen byl až následovně v pařížských ateliérech. Zvuk se v podstatě okamžitě stal běžnou součástí české kinematografie. A záhy se s ním měla možnost setkat i úspěšná mladá herečka Anita Janová. První mluvenou roli přijala ještě v roce 1930 v sentimentálním válečném snímku Za rodnou hroudou. Žádný oslnivý úspěch na ni ovšem nečekal. Film byl velice špatný. Další příležitost dostala až za dva roky v melodramatu Píseň o velké lásce. Byl to opět propadák a kariéra doposud úspěšné a oblíbené herečky tím v podstatě skončila. Anita se navíc v této době provdala a jako zcela nenápadná Anna Nováková žila snad po dlouhá léta na Slovensku, odkud se vrátila až v roce 1945. Láska k filmu ji nikdy neopustila. Po dlouhých dvaceti letech se na plátna kin vrátila již ve znárodněné kinematografii. Jednalo se ale již jen o malinkaté, bezvýznamné a těžko zapamatovatelné epizodní roličky, především v kostýmních a historických snímcích Mikoláš Aleš, Mladá léta, Tajemství krve, Komedianti, Jan Hus, Nejlepší člověk, Hrátky s čertem či Májové hvězdy. Úplně naposledy se jako herečka měla uplatnit ve snímku z roku 1965 Chraňte naše vesnice před požáry. Jedna z našich prvních filmových hvězd zemřela v úplném zapomenutí a ústraní dne 24. dubna 1975 ve věku nedožitých šedesáti osmi let.
Zdroje:
