Článek
Jarmila Horáková, sebevědomá, mimořádně talentovaná moderní dívka chlapeckého vzezření, s modrýma očima, zvonivým hlasem a sportovní postavou, se ve dvacátých letech minulého století stala ideálem nové generace. Velkou naději představovala také pro české divadelnictví a dost možná i film. Narodila se dne 7. března v pražské Žitné ulici do rodiny bohatého řezníka a podnikatele Jaroslava Horáka a jeho ženy Isabely. Dva z jejích šesti sourozenců zemřeli v dětském věku. Vzhledem k rodinnému zázemí získala vynikající výchovu. Nechodila na obyčejnou obecnou školu, vzdělávala se v klášterní škole ve Veltrusech. Její otec byl skutečně velmi movitý muž. Vlastnil letní sídlo v italském Gradu a rovněž si pořídil prázdninovou vilu v oblíbeném letovisku pražské smetánky – v Řevnicích u Prahy, kde měl zároveň i penzion s restaurací. A právě zdejší letní ochotnická scéna, jež se skládala z místní mládeže a bohatých letních hostů, zlákala třináctiletou Jarmilu, která se záhy rozhodla stát se herečkou. Od roku 1917 v Řevnicích ztvárnila několik postav, převážně v pohádkových hrách. Jako každá holčička si chtěla zahrát princezny, víly nebo alespoň dámy z vyšší společnosti. Zbyli na ni vodníci, králové a hajní. Jarmila se v těchto postavách ale nakonec našla a měla daleko větší úspěch než její kolegyně a kolegové.
Jarmila Horáková
Zlákala ji avantgarda
Jednoho dne ji na řevnické letní scéně spatřil Jaroslav Kvapil a upozornil rodiče na její mimořádný talent. Toho si byla ostatně vědoma i organizátorka řevnického divadla, operní pěvkyně Johanna Weissová-Kavalárová, která rodičům rovnou doporučila, ať nadějnou dívku nechají herectví studovat. Jarmila nejprve zamířila na soukromou filmovou školu, v roce 1921 odjela na půl roku do prominentního mezinárodního penzionu St. Georges v Neuvilly u Paříže, tedy do světového centra kultury a umění, které výrazně ovlivnilo její postoje. Po návratu se zapsala na dramatické oddělení pražské Konzervatoře. Dostala se do třídy Jaroslava Hurta, čelního představitele realistického herectví, a Marie Laudové – Hořicové, která ale svým konzervativním přístupem znemožňovala nástup moderních postupů. Jarmila se zprvu požadavkům pedagogů podřizovala, brzy ovšem došla k závěru, že ji brzdí v uměleckém růstu a zaměřila se na avantgardní divadlo.
Emile Jaques-Dalcroze
V Řevnicích naposledy vystoupila v červnu 1922. Na své jméno pak upozornila na představeních konzervatoře, největší slávu jí ale přineslo účinkování právě v avantgardních divadlech a u režiséra Jiřího Frejky. Hrála v Divadle mladých, Scéně adeptů, Zkušební scéně. Vystoupila v prvním představení Osvobozeného divadla v roli Klaudiny v inscenaci Cirkus Dandin v pražském sále Na Slupi. Zájem o ni ovšem projevilo záhy i Národní divadlo, kde začala hostovat od roku 1924. V polovině roku 1925 odjela na stáž na rytmicko-hudební školu Émila Jaques-Dalcroze v Hellerau u Dráďan. Jaques-Dalcroze byl zakladatelem rytmické taneční gymnastiky a proslul originální technickou výukou hudby pomocí pohybu. Jarmila si zde zdokonalila techniku pohybového projevu a na základě této zkušenosti se pokusila o vlastní režii a výpravu.
Hvězda Národního
Po absolvování konzervatoře v roce 1926 jí šéf činohry Národního divadla K. H. Hilar nabídl angažmá. Jarmila Horáková pak na první české scéně setrvala až do smrti. Hostovala rovněž ve Švandově divadle a ve Vinohradském divadle. Za svůj krátký život stačila nastudovat osmdesát pět rolí a hrála ve tři sta čtyřiceti třech představeních. Ani jako herečka Národního divadla nepřestávala spolupracovat s avantgardou a věnovala se rovněž recitaci, především básní Vítězslava Nezvala, v nichž vynikalo její hudební pojetí slova.
Jiří Voskovec a Božena Svobodová ve filmu Pohádka máje
V roce 1926 si ji vybral režisér Karel Anton pro roli temperamentní lesníkovy dcery Gusty, která je poslána na převýchovu do Vídně, kde se z ní ale stane prostitutka, v prvním filmovém zpracování Mrštíkovy Pohádky máje. Druhou lesníkovu dceru Helenku sehrála Anita Janová, v roli studenta Ríši se pak objevil mladičký Jiří Voskovec. Ve zvukové adaptaci s Natašou Gollovou a Svatoplukem Benešem v hlavních rolích se již postava Gusty nevyskytuje.
Premiéry se nedočkala
V následujícím roce si Jarmila Horáková zahrála sirotka Florišku v melodramatu režiséra Václava Kubáska Paní Katynka z Vaječného trhu, natočeném podle předlohy tehdy nesmírně populární pražské spisovatelky Popelky Biliánové. Za partnery tu mladá herečka měla takové hvězdy, jako byla Antonie Nedošinská, Betty Kysilková, Theodor Pištěk či Jiří Voskovec. Opožděnou premiéru na počátku prosince 1929 však už nestihla.
V průběhu roku 1927 herečku začaly trápit zdravotní problémy. Lékaři jí záhy diagnostikovali zhoubný nádor na mozku, který rychle metastázoval do celého těla. Blížící se konec si mladičká dívka plně uvědomovala, osud ale nesla statečně a dokonce vydala přesné instrukce ohledně svého pohřbu. Zemřela dne 20. ledna 1928 v nemocnici na Královských Vinohradech, jen krátce před svými čtyřiadvacátými narozeninami. Její popel byl uložen na Olšanských hřbitovech.
Po smrti mladé, krásné a na první pohled zdravím překypující herečky se vynořila celá řada konspiračních teorií. Mimo jiné se spekulovalo, zda nespáchala sebevraždu. Tvrdilo se ale také, že zemřela na následky pádu z koně během natáčení Pohádky máje. Nic z toho nebyla pravda.
Osud dívky inspiruje dodnes
Jarmila Horáková si po celý svůj kratičký život psala deník, který zachycuje mimořádnou hloubku dívčiny osobnosti. Blízký přítel, režisér a divadelní teoretik Jiří Frejka ho v roce 1940 vydal pod názvem Deník Jarmily Horákové a připojil k němu své vzpomínky. Stala se také předlohou pro postavu herečky Jarmily, titulní role hry Olgy Baréniové Herečka, uvedené v Městském divadle Na poříčí dne 11. února 1944 v režii Františka Salzera, se Zorkou Janů v titulní roli. V roce 1990 byla o jejím životě natočena rozhlasová hra Poslední role, která byla uvedena o rok později na stanici Vltava a svůj hlas v ní Jarmile propůjčila Zlata Adamovská.
Jarmila Horáková
Před dvěma lety se deníků Jarmily Horákové opět chopila renomovaná autorka Jana Poncarová, která je využila jako zdroj informací pro svůj v pořadí pátý román nesoucí jméno Herečka. V románu Poncarová rekonstruuje Jarmilin krátký, ale plnohodnotnýživot. V knize se objevují i další osobnosti tehdejšího kulturního a společenského života. Mezi jinými spisovatelé Jaroslav Seifert, Karel Teige či Vítězslav Nezval. Pro mnohé z nich byla Jarmila Horáková múzou, která inspirovala jejich tvorbu.
Zdroje:
