Článek
Slečna Silvani je literární a filmová postava, kterou vytvořil herec a spisovatel Paolo Villaggio v sérii filmů zaměřených na dobrodružství účetního Uga Fantozziho. Silvani, jejíž křestní jméno není nikdy odhaleno, je mladá kolegyně Fantozziho, do které je účetní neustále zamilovaný. Silvani city neopětuje, ale využívá je k získání různých laskavostí, vědoma si toho, že účetní by si ve snaze získat její přízeň nikdy nedovolil jí cokoli odmítnout. Představuje typ ženy, která objektivně není krásná, ale ti, kteří na nic víc nemají, ji považují za úžasnou. Silvani je přítomna ve všech filmech o panu účetním s výjimkou dvou. Svoji tvář jí propůjčila herečka Anna Mazzamauro.
Dcera z katolické rodiny
Mazzamauro přišla na svět patrně 1. prosince 1938. Některé prameny ale uvádějí rok jejího narození 1941 nebo dokonce 1944. Jisté ale je, že jejím rodištěm byl Řím. Vyrůstala v klasické středostavovské rodině, kde pevnou rukou vládl otec. Annina matka byla ženou v domácnosti, ve všem podřízenou svému muži. Anna krásně zpívala a tančila, chtěla se proto již od dětství stát herečkou. Rodiče její přání ale nerespektovali, herečky považovali za ženy volných mravů a něco takového bylo pro jejich dceru nepřípustné. Naopak důsledně dbali, aby měla to nejpřísnější vychování. Navštěvovala proto zásadně jen církevní školy. Od té doby nesnáší jeptišky. Ty ji totiž běžně ponižovaly a vůbec se k ní nechovaly hezky.
Anna Mazzamauro na jevišti v roce 1972
Anna se ale nenechala odradit a šla si tvrdě za svým. Nakonec i rodiče museli kapitulovat. Hereckou kariéru zahájila na konci šedesátých let, kdy si v centru Říma otevřela malé divadlo Il Carlino. To však již v roce 1968 vyhořelo a zaniklo. V té době za sebou mladá herečka měla již i první televizní a filmové zkušenosti. Primárně se ale vždy zaměřovala právě na divadlo. Na počátku sedmdesátých let účinkovala v řadě kabaretních divadelních představení. Přestože na divadelních prknech i ve filmu ztvárnila i role dramatické, veřejnost jí stále vnímá nejvíce jako slečnu Silvani.
Anna Mazzamauro a Paolo Villaggio v roce 1976
Málem roli nezískala, byla málo ošklivá
Role se v její kariéře stala zlomovou. Původně se na konkurz dostavila, aby si zahrála roli manželky hlavního protagonisty Piny. Režisér Luciano Salce ji znal již z divadla. Jak později vzpomínala, hledal dobrou, ale nehezkou herečku, a vzpomněl si právě na ni. Když otevřela dveře do místnosti, kde konkurz probíhal, Salce jí řekl: „Anno, promiň, pamatoval jsem si tě jako ošklivější.“ Do toho ale naštěstí zasáhl představitel hlavní role Paolo Villaggio, který byl přesvědčen, že ona bude tou pravou slečnou Silvani.
Anna Mazzamauro v roce 1975
Anna s Paolem pak vytvořili dvojici, která byla považována za milník v italské kinematografii. On nemotorný účetní, který visel pohledem na každém slově rusovlásky s netypickou krásou, ona, slečna, kvůli níž ztratil hlavu. Přátelství ale mezi hereckou dvojicí nevzniklo. Anna s Paolem Villaggiem nabyla úplně stejné zkušenosti, kterou měl i představitel Mariangely Plinio Fernando. Jednoho dne se jej zeptala: „Jak to, že jsme se po tolika letech nedokázali spřátelit?“ Villaggio jí odvětil: „Protože se přátelím jen s bohatými a slavnými lidmi.“ Nikdy nezjistila, zda to myslel vážně, nebo to byla ironie. Chtěla mu prý říct, ať se na to vykašle, ale nakonec to neudělala.
V divadle je doma
Anna Mazzamauro se objevila ve většině filmů o účetním, nejvíce prostoru ale získala ve snímku Fantozzi v ráji z roku 1993. Právě díky tomuto dílu byla nominována na Stříbrnou stuhu za nejlepší herečku ve vedlejší roli. S Paolem Villaggiem si zahrála i v dalších komediích. Jednalo se o filmy Tři tygři proto třem tygrům, Krásná země a Taková malá bestie. Anna je také stálicí italského dabingu, především je ale stále herečkou divadelní. Na divadelních prknech se cítí pohodlněji než před kamerou, a to i díky větším zkušenostem.
Co se týče jejího osobního života, provdala se za Bartolomea Scaviu a v roce 1970 mu porodila dceru Guendalinu. Následně byla dvacet let partnerkou herce Nella Rivièho. Svazek ukončila až mužova smrt. Je ateistka a říká o sobě, že je i anarchistka. Gay komunita ji považuje za ikonu.
Zdroje:
