Článek
Kdo by nepamatoval ševce z Půlnočního království, který si běhá zazpívat do Miroslavovy země? Ztvárnil jej rodák z Borové u Náchoda Bohuslav Čáp. Čáp spatřil světlo tohoto světa 26. října 1925. Jako kluk hrával rád fotbal na louce u splavu. Kupříkladu penalty trénoval s kamarády tak, že se s nimi vsázel. Kdo nedal gól, musel zaplatit drobný obnos, udělat padesát dřepů nebo alespoň dát ostatním jablko.
Horácké divadlo v Jihlavě
Od dětství to Bohuslava Čápa táhlo také k divadlu. Ochotničil v Náchodě. Ve městě tehdy fungovala avantgardou inspirovaná Mladá scéna. Cesta k profesionálnímu herectví byla ovšem klikatá. Po absolvování dvouleté obchodní školy prošel totálním nasazením v jedné z náchodských továren. Teprve po osvobození se stal divadelním profesionálem. Nejprve byl rok členem souboru Oblastního divadla severovýchodních Čech v Náchodě. Odsud odešel na rok do Horáckého divadla v Jihlavě a po vojenské službě opět na jednu jedinou sezónu zakotvil na Kladně. Následujících jedenáct let zůstal věrný Krajskému oblastnímu divadlu v Olomouci.
Jako švec si i zazpíval
V době svého angažmá v hanácké metropoli se Bohuslav Čáp dostal ke své první filmové roli, která nakonec zůstala tou jeho nejvýraznější a nejznámější. V postavě zpívajícího a posléze zlenivělého ševce se objevil v legendární a dodnes velice oblíbené pohádce Pyšná princezna. Scény krále Miroslava se ševcem měly v padesátých letech poukázat na rozdělenost světa, kde na východě vše kvete a na západě, v Půlnočním království, panuje pochmurná nálada, usychají stromy a nesmí se ani zpívat. Hraniční scéna se natáčela na louce u Huntířova blízko Děčína. Ševcova chaloupka s verpánkem stála v obci Všemily, rovněž na Děčínsku. Dnes tu stojí moderní dům. Lokace se skálou je ale stále patrná.
Bohuslav Čáp
Přestože role ševce Bohuslava Čápa zviditelnila, nadlouho to byla jeho jediná spolupráce s filmem.
„V té době byla pro venkovského herce událost, když mohl filmovat. Z Olomouce je to do Prahy daleko. Dostal jsem sice několik nabídek po Pyšné princezně, ale nic se neuskutečnilo,“ vysvětloval později Čáp v pořadu Kavárnička dříve narozených. Když již nabídku náhodou dostal, neuvolnili jej z divadla. Na nedostatek hereckých divadelních příležitostí si ale stěžovat nemohl. V mezidobí hrál ve Státním divadle v Ostravě. V roce 1967 odešel do Prahy a rovnou do Národního divadla, kde již setrval až do konce své umělecké dráhy. Zatímco v oblastních divadlech dostával velké a zajímavé postavy, na první scéně se díky těžké konkurenci musel spokojit jen s drobnějšími úlohami. Přesto byl nepřehlédnutelný. Stal se hercem především komediálních a charakterních postav. I v humorných rolích měl však kamennou tvář s jakousi melancholií. Charakteristická byla jeho menší zavalitá postava, smutné oči a kulatý obličej. Zajímavý byl rovněž jeho zastřený hlas.
V Praze na něj velké role nečekaly
S příchodem do Prahy na Bohuslava Čápa čekala četnější spolupráce s filmem a televizí. I v tomto případě se ale jednalo především menší vedlejší role. Diváci jej mohli spatřit jako tajemníka MNV ve filmu Stud, Konšela ve historickém snímku Čest a sláva, muže s vosím hnízdem v komedii Slasti otce vlasti, vikáře ve Svatbách pana Voka nebo Matějku v kriminálce Smrt talentovaného ševce.
Objevil se také jako podvodníček a zároveň vedoucí v Kotlaně Václav Koudelka v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku!. Naposledy si Čáp po pětadvaceti filmových rolích zahrál staříka v pohádce z roku 1988 Nebojsa.
Více příležitostí mu nabízela televize. Zahrál si kupříkladu v inscenacích Ohnivé ženy, Paličova dcera či Uzavřený pavilón. Hojně se objevoval v pohádkách. Mezi ně patřily Nezbedná pohádka, Princové jsou na draka, Čarovná rybí kostička, Princezna za dukát či Duhová hora. Nevyhýbal se ani seriálové tvorbě. K vidění byl v seriálech Hříšní lidé města pražského, Dispečer, Třicet případů majora Zemana, Nejmladší z rodu Hamrů, Malý pitaval z velkého města, Dobrá Voda, Lekár umierajúceho času, Létající Čestmír, Rodáci či Náhrdelník. S televizní kamerou se rozloučil seriálem Tři králové. Série šla do televize v roce 1998. Bohuslav Čáp se ale premiéry již nedočkal. Zemřel v Praze dne 11. června 1997 ve věku nedožitých sedmdesáti dvou let. Krátce před smrtí obdržel od Herecké asociace cenu Senior Prix.
Čáp byl dvakrát ženatý. První žena mu zemřela asi hodinu poté, co se vrátil z divadelního zájezdu. Nechtěl na něj tehdy odjet, ale musel. Krátce po ovdovění se dozvěděl, že jeho dávná přítelkyně z Ostravy se ocitla v podobné situaci. Rozjel se za ní a do tří týdnů se vzali. Toto manželství uzavřel až hercův skon.
Zdroje:
