Článek
Narodila se dne 10. června 1936 do rodiny chrudimského živnostníka, úspěšného zlatníka, Ferdinanda Morávka, jako nejstarší ze čtyř dětí. Její netradiční jméno koresponduje s rodinou tradicí neobvyklých jmen. Ostatně i jedna z jejích sester se jmenuje Consuela.
Rodina hudebníků a tanečníků
Rodina byla velmi umělecky zaměřená. Dědeček, Emanuel Morávek, byl úspěšným cellistou a cestoval po světě. Rodiče pro změnu učili společenský tanec. „Hlavně maminka Růžena Morávková, rozená Kopřivová, se tanci věnovala. Měla státní zkoušky a byla učitelka tance a společenské výchovy. Tatínek Ferdinand byl zlatník, ale mamince dělal partnera, takže taneční hodiny vedli oba dva. Když byl tatínek od komunistů zavřený, dělala jsem partnera mamince já, ač jsem neměla za sebou vlastní taneční. Já hodně tancovala jako mladá. Společenské tance a taky folklor. Na DAMU jsme měli dobové i lidové tance. Pochopitelně všechny tři holky jsme tancovaly, i Consuela. Co já vím, jen bráška Ferdinand netančil,“ vzpomínala před časem Aglaia. Není divu, že taková výchova nasměrovala všechny tři dívky k umění. Nejmladší Adriena absolvovala taneční pedagogiku na AMU a dnes učí orientální tance.
Starší dvě sestry se rozhodly pro hereckou kariéru, doba jim ale bohužel nepřála. Jejich mládí spadalo do padesátých let a ony měly buržoazní původ. Aglaia se sice ještě navzdory tomu dostala na DAMU, pak ale její otec odmítl předat svou živnost do rukou komunistů, následně byl uvězněn a rodina se ocitla na černé listině. Consuela se tak již na školu nedostala a musela nastoupit do výroby. Cestu k vysněnému povolání si našla až později.
Životní roli dostala ještě na škole, pak skončila v emigraci
Svoji první a zároveň i životní roli princezny Blanky v pohádce O medvědu Ondřejovi získala Aglaia ještě v posledním ročníku DAMU. Filmový příběh režiséra Jaroslava Macha vypravuje o princezně, která tajně miluje myslivce Ondřeje a odmítá všechny ženichy. Otec král ji proto uzavře do věže a přislíbí tomu, kdo ji první najde. Ondřej se do zámku vydá přestrojený za medvěda.
Po absolutoriu hrála Aglaia nějaký čas v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a Východočeském divadle v Pardubicích. V roce 1961 se stala herečkou Městských divadel pražských. Před kamerou již mnoho příležitostí nedostala, a když se tak stalo, byla to ta televizní. V šedesátých letech se provdala za scénografa Jindřicha Duška a porodila syna Jindřicha. Její muž se přátelil díky své profesi s režisérem židovského původu Alfrédem Radokem. Právě za ním se po srpnové okupaci v roce 1968 manželé vydali na pracovní návštěvu do Švédska. Zpátky do vlasti se již nevrátili. Bydleli na stejném místě jako režisér Radok a setkávali se s ním, film a divadlo se ale pro Aglaiu staly minulostí.
Pro komunistický režim byla hereččina emigrace tou definitivně poslední kapkou. Filmy, v nichž hrála, se dostaly na černou listinu, stáhly se z vysílání a na obrazovce se znovu objevily až po revoluci. Krásná princezna se tak z mysli diváků pomalu a jistě vytratila.
Do své vlasti se již nevrátila. Dodnes žije ve Švédsku, byť si tu prý nikdy nezvykla. Příští rok jí bude devadesát let. Bohužel je již vdova.
Zdroje:
