Článek
Na svět přišla v pohnutých časech německé okupace a pohnuté časy na ni ještě čekaly. Narodila se dne 21. května 1944 v Chrudimi do rodiny zlatníka Ferdinanda Morávka. Zvláštní jméno získala z románu Consuelo od George Sandové. Rodiče toužili po chlapci, když se ale ukázalo, že novým přírůstkem do rodiny je děvče, přichystané jméno upravili do ženského tvaru. Consuelin dědeček, Emanuel Morávek, byl úspěšným cellistou a cestoval po světě. Hudební základy získal u Františka Ondříčka a na konzervatoři v Solnohradě. Osm let působil u vojenské hudby v Mostaru, Štýrském Hradci a dalších městech. V Rivě založil kvarteto, které účinkovalo dokonce až na Islandu. Setkával se tak s všelijakými cizími jmény, a proto se jich v rodině vyskytovala celá řada netradičních. Ostatně i Consuelina starší sestra, rovněž herečka a pozdější emigrantka, se jmenovala Aglaia. Druhá sestra byla Adriana a bratr celkem obyčejný Ferdinand po tatínkovi.
Dokázala se prosadit navzdory politické situaci
Consuela tíhla k umění. Velký vliv na ni měla především Aglaia. Od dětství se učila zpívat, tančit i šermovat. Byla ale padesátá léta, která její rodinu silně zasáhla. Tatínkovi znárodnili zlatnictví a v roce 1958 jej dokonce uvěznili. Consuela z tohoto důvodu nemohla jít studovat na jedenáctiletku. Vyučila se soustružnicí a poté pracovala v továrně v rodné Chrudimi. Láska ke kumštu ji ale neopustila. Již během učení hrála ochotnické divadlo a posléze vystudovala i lidovou konzervatoř. Počátkem šedesátých let dostala nabídku na členství ve sboru operety v Divadle Na Fidlovačce a stala se herečkou a zpěvačkou kabaretního souboru Paravan. Dva roky následně působila v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v roce 1966 zakotvila v Divadle E. F. Buriana. Kromě divadla se věnovala recitaci a zpěvu v poetických hudebních pásmech.
Film ji objevil již v první polovině šedesátých let. V roce 1963 ztvárnila roli prodavačky v půjčovně koček v dramatu Postava k podpírání. A pak již v jej filmografii následoval jeden film za druhým. Jmenovat lze takové snímky jako Kdyby tisíc klarinetů, Jak se zbavit Heleny, Klec pro dva, „Rakev ve snu viděti …“, Utrpení mladého Boháčka, Svědectví mrtvých očí, Příběh lásky a cti či Podivné přátelství herce Jesenia. Spolupracovala rovněž s televizí, objevila se kupříkladu v seriálu Třicet případů majora Zemana, snad nejčastěi hrála ale v pohádkách. Za zmínku stojí kupříkladu ta, která nese název Jak se Mette chtěla stát královnou. Pohádku v roce 1968 natočila Vlasta Janečková a krásné Consuele svěřila titulní roli dívky Mette. Princem pak byl Petr Štěpánek. O mnoho let později byl natočen remake této pohádky, snímek Princezny nejsou vždycky na vdávání.
Lásky s herci nevydržely
Zatímco ve filmu Consuela milovala Petra Štěpánka, v reálném životě byl jejím milým o osmnáct let starší Jiří Vala. „Imponovalo mi, jak velký zájem o mě měl. Byl to hodný člověk, trochu jsem v něm asi hledala i svého otce, ale dokázal být i ohromně vášnivý… Během okupace v srpnu 1968 jsme spolu byli na dovolené v Jugoslávii, a tam Jiří prohlédl i politicky. Jenže žít jsem s ním nedokázala,“ zavzpomínala před časem v jednom z rozhovorů. Po třech letech vztah s Valou ukončila a jeho matka za ní poté ještě dlouho chodila, aby jejímu synovi neubližovala a neopouštěla ho. Vala se z rozchodu vzpamatovával velmi dlouho, dosud to totiž byl on, kdo ženy opouštěl.
Consuela se pak znovu zamilovala. Jejím novým partnerem se stal Alfréd Strejček. Ten byl její velkou láskou. Karty se ale tentokráte otočily a po osmi letech to byl on, kdo Consuele zlomil srdce. Krátce na to se ovšem seznámila se svým budoucím manželem lékařem Ivanem Dulíkem a v roce 1979 se společně s ním rozhodla pro emigraci. Nejprve odešli do Velké Británie, odkud se přesunuli do Spojených států. Tam Consuela nejprve pracovala jako prodavačka zmrzliny, později se začala věnovat módnímu životnímu stylu a v klubech pro zdraví vyučovat jógu. Zdraví životní styl a vegetariánství vyznává i v pokročilém věku.
Zdroje:
