Článek
Kdo by si nepamatoval korpulentní dobrosrdečnou hospodyni Emu z populárního seriálu Nemocnice na kraji města. Tvář Marie Motlové je ovšem známá i z dalších počinů, především z trilogie o rodině Homolkových.
Z Národního divadla ji vyhodili
Marie, původně Mottlová, přišla na svět dne 1. května 1918 v Boru u Tachova. Od dětství byla uchvácena divadlem. Tuto vášeň u ní zažehly tetičky, které patřily k nadšeným ochotnicím. Později zajížděla na představení do profesionálního divadla v Plzni. Podporu v rodině ale nenašla. „Táta s mámou si ze mě přáli mít hospodyňku s kupou dětí,“ vzpomínala Marie na dobu dospívání. Na přání rodičů proto vystudovala zdravotní školu a začala pracovat jako sestra v nemocnici. Touha po divadle ji ale neopustila. Nakonec se rozhodla nedbat rodičovských protestů a odejít do Prahy na konzervatoř. Školu zdárně ukončila v roce 1943 a vydala se vstříc hereckému životu. V rychlém sledu vystřídala několik menších scén, až se v roce 1946 společně s několika dalšími mladými herci Milošem Kopeckým, Milošem Nesvadbou a Lubou Skořepovou stala členkou nově vzniklého Studia Národního divadla. Po dvou letech soubor zanikl a Marie přešla přímo do hlavního souboru této naší první scény. V roce 1950 byla ale donucena Zlatou kapličku opustit. Její velká kamarádka Antonie Hegerlíková později tvrdila, že tehdy přišla na představení opilá.
Ve skutečnosti za náhlým koncem stály ale spíše politické nebo zdravotní důvody. Marie v této době ještě alkoholu nepropadla. K tomu došlo až o mnoho let později. Pít podle všeho začala až poté, co utrpěla vážný úraz při automobilové nehodě. Lékaři poté konstatovali, že nikdy na svět nepřivede dítě, po kterém velmi toužila. Svůj osud sdílela s jinou známou herečkou, a sice Lubou Skořepovou. Při jedné z prvomájových oslav jely obě ženy do průvodu na korbě nákladního vozu, jak bylo tehdy běžné. „Seděli jsme na korbě náklaďáku, který se vyboural. Všichni jsme spadli na dlažbu. Já jsem byla těhotná, takže jsem potratila. Od té doby jsem už děti mít nemohla,“ svěřila se kdysi Luba Skořepová.
K filmu jí dopomohla Helena Růžičková
Marie Motlová po svém vyhazovu krátký čas působila jako hlasatelka v Československého rozhlasu v Praze. Vdala se, manželství ale nebylo šťastné. Její muž byl hrubián a pijan. Brzy se rozvedli. Marie svoji situaci nakonec vyřešila odchodem z Prahy. Dlouhá léta prožila na scéně Městského oblastního divadla v Mladé Boleslavi, odkud v roce 1966 přešla do angažmá v kladenském Divadle Jaroslava Průchy. Tady již setrvala až do svého odchodu do důchodu v roce 1979. Našla tu také nového partnera, hned v roce 1966 se provdala za herce Karla Fridricha.
Šestá dekáda minulého století vnesla do Mariina života ale ještě jednu podstatnou změnu, po třech desetiletích na divadle ji objevili filmaři. Sama herečka již s ničím takovým nepočítala. Padla ale do oka režisérovi Jaroslavu Papouškovi, který ji obsadil do role babi ve své komedii Ecce homo Homolka. Původně chtěl obsadit Miladu Ježkovou, ta se ale již s Josefem Šebánkem, který byl obsazen do role dědy, před kamerou opakovaně setkala. Režisér chtěl změnu a Helena Růžičková, další členka filmové rodiny Homolkových, mu poradila právě Marii.
Pro dosavadní oblastní herečku to znamenalo začátek hvězdné kariéry. V dalších sedmnácti letech se objevila ve více než padesáti filmech a televizních inscenacích a také v několika seriálech. Do divácké paměti se asi nejvíce zapsala rolí Emy, která tak věrně posluhuje primáři Sovovi v dobově nesmírně populárním seriálu Nemocnice na kraji města. Zatímco v seriálu se Mariina Ema trápí kvůli pití mladšího Sovy, v reálu to byla Marie, kdo démonu alkoholu podlehl.
Propila i občanku
Trápil ji vzhled i nenaplněná touha po dítěti a tyto své stesky se snažila utopit v moři alkoholu. Honoráře utrácela po hospodách a vinárnách, především v okolí svého bydliště u Kobyliského náměstí. Chodila i do divadelních barů, kde si mohla po představení popovídat s kolegy. Když někdo neměl na útratu, tak za něj zaplatila. O vlastních financích vůbec neměla přehled. Co vydělala, to utratila nebo darovala. Když ji jednou bolely nohy, objednala si klidně pro cestu z Prahy na šumavskou chalupu taxíka. Občas jí peníze došly. Traduje se tak o ní, že na černém trhu prodala svoji občanku za čtyřicet tisíc korun, aby mohla dál flámovat.
Kolovaly o ní rovněž zkazky, že vlastnila nějakým nedopatřením dva rodné listy, jeden s jejím skutečným rokem narození a pravým jménem Mottlová, druhý s datem o dva roky pozdějším a upraveným jménem bez druhého písmenka t. Oba listy střídala podle toho, jak se to právě hodilo.
Ať již to bylo jakkoliv, jedno je jisté, Marie si svým neuváženým způsobem života poškodila zdraví. Dlouhou dobu ji trápily bércové vředy, chůze jí dělala obrovské problémy, přesto nadále natáčela. „Filmování mě stále baví, nedovedu si představit, že bych jen tak seděla a užívala si penze. Vždy se raduju, když pro mě mají nějakou roli. A že je maličká, mi vůbec nevadí,“ svěřila se tehdy.
Vdovce podědila nejlepší kamarádka
Nakonec zemřela v Praze dne 26. srpna 1985 ve věku pouhých sedmašedesáti let. Vdovec Karel Fridrich si po čase vzal její velkou kamarádku Antonii Hegerlíkovou, která byla dokonce svědkyní jeho zesnulé ženy na jejich svatbě. „Vždycky mi byl sympatický, jenže pro mě nepřipadalo v úvahu, že bych si začala něco s mužem své kamarádky. Když už byl osm let vdovec a bylo mu téměř sedmdesát, přišel za mnou a řekl: Proč se máme trápit každý sám, když můžeme být dva? Celý život jsem si říkala, že když mi nevyšlo první manželství, co bych lezla do druhého. Ale jakmile jsem dostala tuhle nabídku, neváhala jsem ani den. Život nám pořád připravuje nějaká překvapení,“ prozradila Antonie v jednom z rozhovorů.
V závěti pak ustanovila, aby byli všichni tři uloženi do její rodinné hrobky v Praze – Ďáblicích. „Chtěla jsem své blízké mít u sebe, nechtěla jsem je opustit,“ řekla krátce před smrtí. Tak se všichni po letech znovu sešli.
Zdroje:
