Článek
Proslavila se v českém filmu, působila a dosud působí na Slovensku. Rodilou Slovenskou ale není. Božidara Turzonovová se narodila dne 28. května 1942 v bulharské Sofii, její matka byla Srbka a otec Makedonec. Do Bratislavy se s rodinou přestěhovala již jako roční miminko. „Máma byla o jedenáct let mladší než otec a já žasla nad její inteligencí. Ty znalosti, které měla, ovládají u nás studenti ve čtvrtém semestru filozofické fakulty. Přitom matka byla absolventkou carského dívčího gymnázia. Pak šla na medicínu, ale vinou války ji nedostudovala. Pro mého otce byla vynikající parťačkou,“ přiblížila rodinnou historii herečka v nedávném rozhovoru. Své mamince vděčí mimo jiné i za svoji krásu. „Moje maminka byla nádherná, celá Claudia Cardinale,“ prozradila o své genetické dispozici.
Studentská láska se slavným kolegou
Božidaru její blízcí od dětství nazývají Dača. Vzniklo to v době, kdy ještě šišlala a při vyslovení svého jména, které zkráceně zní Dara, vyslovovala právě Dača. V dětství ale také vznikla její láska k divadlu. Navštěvovala proto dramatický kroužek, recitovala na soutěžích, věnovala se hře na klavír a působila v rozhlasovém souboru. Rozhlas ostatně nadevše miluje dodnes. „Vyrostla jsem na něm. Byla jsem členkou dětského rozhlasového souboru a do rádia chodila od roku 1950. Dělala jsem rozhlasové hry, čtení na pokračování i uváděla mladé básníky. Když je rozhlasový kus dobrý, tak ho neposloucháte, vy ho vidíte,“ vyznala se ze své lásky novinářům.
Její zájmy ji přivedly ke studiu na bratislavské VŠMU. Tady si jí záhy povšimli i filmaři a obsadili ji do nepříliš vydařeného snímku Most na tú stranu. Před kamerou se tehdy sešla se svým budoucím manželem Jozefem Adamovičem. Zatímco on se do ní zamiloval okamžitě, jí zprvu sympatický nebyl. „Ze začátku mi byl protivný. Kolovaly o něm po škole nejrůznější klevety. Když měl na sobě oblek, strašně mi připomínal manekýna. Kromě toho se mi vždy líbili blonďáci,“ přiznala Božidara. Pověstná jiskra ovšem nakonec přeskočila, vzali se ještě během studia v roce 1962 a již rok po svatbě se jim narodila dcerka Andrea.
Josef Adamovič
Porod se ale mimořádně zkomplikoval. Božidaře neodešla placenta a hrozila jí infekce a nadměrná ztráta krve. Musela proto okamžitě podstoupit náročnou operaci. Lékaři jí tehdy důrazně doporučili, aby se již nikdy nepokoušela přijít do jiného stavu. Neuposlechla. Otěhotněla ještě třikrát, ale všechna těhotenství skončila interrupcí ze zdravotních důvodů. Při čtvrtém těhotenství se rozhodla riziko podstoupit a dítě si ponechat. Bohužel ale přišla o miminko v pátém měsíci těhotenství. Byl to syn. „Zhroutila jsem se z toho a brala to jako trest,“ přiznala po letech novinářům. Po druhém dítěti však s manželem nepřestávali toužit a nakonec se po dlouhých deseti letech dočkali druhé dcery Lucie.
Do Národního šla okamžitě
Zatímco osobní život přinášel talentované Božidaře trápení, v tom profesním se jí dařilo. Školu úspěšně dokončila v roce 1963 a ihned získala angažmá ve Slovenském národním divadle. Stala se tak historicky první herečkou, která byla bezprostředně po svém absolutoriu přijatá do souboru tohoto divadla. Z mužů to byl pro změnu její manžel Jozef Adamovič. První scéně je Božidara Turzonovová věrná dodnes.
Film k ní byl zprvu skoupý. V šedesátých letech byla považována za mimořádně nadanou divadelní herečku, role na stříbrném plátně se jí ale vyhýbaly. Větší prostor jí poskytovala televize, díky níž se divákům předvedla například v dodnes populární inscenaci Dobrodružstvo pri obžínkach. Teprve sedmdesátá léta přinesla změnu. Půvabné Slovenky si tehdy povšimli filmaři z Barrandova. Již v roce 1971 si ji vyhlédl režisér Jiří Krejčík a obsadil ji rovnou do hlavní ženské role Sandry Vergellesi v povídce Arabský kůň ve své boccacciovské komedii Hry lásky šálivé. Film se líbil a herečka se zapsala do paměti nejen diváků, ale i filmových tvůrců. Záhy tak získala roli záhadné dívky Zuzany Kettnerové, ve skutečnosti mimozemšťanky Ori-Any ze vzdálené planety Tonatiu, ve Fukově sci-fi Akce Bororo.
Musela se naučit árie
V roce 1976 využil Turzonovovou i Václav Vorlíček a obsadil ji do své vinařské komedie Bouřlivé víno do role agronomky Kateřiny Mlčochové. Hned v následujícím roce se stala cizí kněžnou ve Weiglově hudebním dramatu Rusalka. Prince s tváří Milana Kňažka tehdy odloudila další Slovence, a sice Magdě Vášáryové, která se zhostila titulní úlohy Rusalky. Ve stejném roce si Božidara stačila ještě vyzkoušet spolupráci s jiným ze slavných českých režisérů – s Otakarem Vávrou. V historickém dramatu Příběh lásky a cti ztvárnila spisovatelku Karolínu Světlou. Úspěšnou sedmou dekádu završila svojí životní rolí zpěvačky Emy Destinové v kritikou i diváky vysoce oceňovaném snímku Jiřího Krejčíka Božská Ema z roku 1979. Krejčík si ji tehdy prosadil navzdory námitkám ze strany produkce. Kvůli filmu se Turzonovová musela naučit árie nazpaměť, aby mohla otevírat a zavírat ústa synchronně se zpěvem Gabriely Beňačkové, pouštěným z reproduktoru. Ještě tentýž rok se herečka dočkala ocenění a byla jmenována zasloužilou umělkyní.
Na divadelních prknech tehdy zářila ve slavném muzikálu Na skle malované a nadále se pravidelně objevovala i na televizní obrazovce v rámci slovenských pondělků. V osmdesátých letech pokračovala ve své spolupráci s českými filmaři. Hrála ve dvou pokračováních Bouřlivého vína, již coby manželka hlavního hrdiny Janáka v podání Vladimíra Menšíka. Filmy nesly název Zralé víno a Mladé víno a byly ve své době velmi populární. Velký divácký ohlas přinesly Božidaře Turzonovové dvě retro komedie Václava Matějky – Anděl s ďáblem v těle a Anděl svádí ďábla, v nichž se proměnila v majitelku luxusního prvorepublikového nevěstince Gábi Stolařovou. V roce 1984 byla již natolik zkušenou herečkou, že začala sama své znalosti předávat adeptům herectví na VŠMU.
První děkanka v historii
V posledním desetiletí dvacátého století se počet jejích filmových rolí začal opět tenčit. Objevila se například v koprodukčním snímku Jiřího Weisse Marta a já či v Šulíkově snímku Orbis pictus. Nadále ale rozvíjela svoji pedagogickou činnost a v roce 1999 se stala první děkankou na Akademii umění v Banské Bystrici a později získala i titul profesorky. V roce 2000 se českým divákům připomněla rolí Grétčiny matky ve filmu Der Lebensborn – Pramen života od Milana Cieslara nebo v malé úloze ve filmu Jana Svěráka Vratné lahve. Nadále spolupracovala i s televizí a objevila se v celé řadě seriálů, jako například Ordinácia v ružovej záhrade, Letiště či Panelák. Pravidelně také spolupracovala s dabingem a za tuto práci získala cenu Zlatá slúčka. V roce 2007 obdržela státní vyznamenání za významné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky a v témže roce dostala i cenu literárního fondu za celoživotní tvorbu.
V roce 2013 ovdověla. S Jozefem Adamovičem prožila řadu krásných, ale i krušných chvil. Herec jí byl opakovaně nevěrný a se ženou, která byla o třicet let mladší, se mu dokonce narodila nemanželská dcera, ale Božidara mu dokázala všechny jeho hříchy odpustit. Když zemřel, velmi těžce to nesla. „Přestože jsme se s Jozefem celé týdny neviděli, stále jsme byli spolu. Být vdovou je velký rozdíl. To je totiž definitivní. Status vdovy je velmi těžký. Je smutné, že až když člověk ztratí manžela, pochopí, jaká je to ztráta,“ svěřila se slovenskému serveru Plus 7 dní.
Přestože již brzy bude Božidaře Turzonovové osmdesát čtyři let, je stále herecky aktivní. V nedávné době se pod taktovkou Jana Hřebejka ujala role panovačné Marty Kollerové v již zmiňovaném seriálu Pád domu Kollerů. „Já tu postavu nejprve hrála v divadle. Natálie Kocábová napsala hru Sova a v ní hraji starou paní Kollerovou. Pak z toho vznikl seriál. A tato inscenace byla první v dějinách Slovenského národního divadla, která byla streamovaná, protože vznikala v době covidu. V divadle jsem ale emeritní profesorkou literatury, kdežto v seriálu psycholožkou,“ řekla o své úloze herečka. V osobním životě ji dnes těší její dcery a šest vnoučat.
Zdroje:
