Článek
Převážná většina filmů této francouzské krásky, která svoji kariéru dělala především v Itálii, zapadla. Jedna jediná role ji však ve filmovém světě učinila doslova nesmrtelnou. Carole André se narodila dne 11. března 1953 v Paříži, jejím otcem byl americký průmyslník Eli Smith, pro uměleckou kariéru však zvolila příjmení své matky, kdysi úspěšné herečky Gaby André. Vyrůstala v Římě, kde její matka v padesátých letech žila a točila filmy. Malá Carole tak od útlého dětství důvěrně znala prostředí komplexu italských filmových studií Cinecittà, přezdívaných Hollywood na Tibeře, které se svou rozlohou čtyři sta tisíc metrů čtverečních představují největší filmové ateliéry v Evropě. V jednom rozhovoru Carole vzpomíná: „Poprvé jsem sem přišla jako velmi mladá dívka. Moje francouzsko-americká matka hrála zahraniční role v italských filmech a brala mě na plac. Vždycky jsem byla šťastná v Cinecittà. Bylo to jako v jiné dimenzi, kde ty nejbláznivější věci byly normou.“
Carole André při procházce Římem
Upoutala v malých rolích
Sláva Gaby André pominula krátce po válce, její jméno ve filmu stále ale ještě něco znamenalo. Netrvalo tak dlouho a svět kinematografie objevil i Carole. V roce 1967 byla Gaby pozvána do domu herce kubánského původu Tomase Miliana, kde mu ukázala rodinné fotografie. Miliana zaujala mladičká Carol a doporučil ji režisérovi Sergiu Sollimovi, se kterým právě natáčel spaghetti western Tváří v tvář. Teprve třináctileté Carole tak získala svoji úplně první maličkou roličku. Dva roky na to získala již výraznější roli v černé krimi komedii Toh, èmorta la nonna!, která se točí okolo podivné smrtelné domácí nehody postarší majitelky rodinné firmy na insekticidy. Následovaly další menší role, například ve Ferreriho kontroverzním dramatu Dillinger je mrtvý nebo ve Felliniho Satyrikonu. „Režisér se přátelil s mou matkou. Točil Satyricon a musel natočit scénu, kde se dva kluci líbají. Psal se rok 1969, Itálie byla tehdy mnohem konzervativnější a Maestro cítil, že by bylo jednodušší použít chlapce a dívku. Tak jsem tam byla, bylo mi patnáct let, převlečená za chlapce. Žena, která sledovala natáčení, řekla mé matce: ‘Ty máš ale krásného syna’“, vzpomínala na setkání s legendou italského filmu Carole André před časem v jednom z rozhovorů.
První hlavní role sotva kdo pamatuje, do encyklopedií ji dostala ta vedlejší
Ve filmu Franca Brusatiho Tulipány z Haarlemu si v roce 1970 zahrála již hlavní roli plaché mladé dívky toužící po náklonnosti. Film byl uveden na filmovém festivalu v Cannes, kde získal Zlatou palmu. V rozhovoru z roku 1974 jej mladá herečka označila za nejdůležitější film své dosavadní kariéry.
Carole André ve filmu Motýl s křídly od krve
Jinou hlavní roli získala ve filmu Le Lily de mer režisérky Jacqueline Audry. Film pojednává o prvních sexuálních emocích dospívající dívky a diváci tu mohli Carole spatřit zcela nahou, pokrytou jen zlatou barvou. Snímek se setkal s problémy s distribucí ve Francii, kde zůstal z velké části neuveden. Následně byl znovu sestříhán do pikantnější podoby pro italské vydání pod názvem Violentata sulla sabbia. To ale také nebylo úspěšné. Carole André se poté vrátila k vedlejším rolím. A díky postavě Esmeraldy ve Viscontiho slavné a cenami ověnčené Smrti v Benátkách se její jméno dostalo do filmových encyklopedií, byť byla ve filmu spíše na ozdobu, než aby předvedla nějaké mistrovské herectví. Menší roli sehrála rovněž v giallu Motýl s křídly od krve s Helmutem Bergerem v hlavní roli. Carol se zde zhostila úlohy jeho brutálně zavražděné přítelkyně, okolo jejíž smrti se celý děj filmu točí.
Carole André, Marcello Mastroianni a Oliver Reed
V roce 1973 jí režisér Dino Risi nabídl další hlavní ženskou roli. Hrála partnerku průmyslníka v podání samotného Marcella Mastroianniho v krimikomedii o trojici zlodějů Mordi e fuggi. Na spolupráci s Mastroiannim vzpomíná velice ráda. Po dobu natáčení byl jejím nepsaným ochráncem. Když kupříkladu měla velmi násilnou scénu s hercem Oliverem Reedem a Mastroianni viděl, že je vyděšená, natáčení přerušil, dokud se neuklidnila.
Marianna byla psána přímo na tělo
Carole André nebyla zatížená divadelními závazky, což jí umožňovalo přijímat nabídky i mimo Itálii, například od francouzské nebo španělské produkce. Po řadě vedlejších nebo snadno zapomenutelných rolích jí režisér, u kterého jako herečka debutovala, Sergio Sollima, svěřil roli Lady Marianny Guillonk, zvané Perla z Labuanu, ve výpravném koprodukčním seriálu Sandokan. Carole roli zprvu odmítla. Procházela zrovna velmi špatnou životní etapou, kdy záhy po sobě přišla o oba rodiče. Gabi André zemřela na rakovinu dne 9. srpna 1972 v Římě a následně zemřel i Carolin otec. Filmování kdesi v daleké Asii, v cizím prostředí bez přátel, si nedokázala představit. Sollima ji ale přesvědčil, že role je psána přímo pro ni a nikoho jiného si jako Mariannu nedokáže představit.
Carole ji přijala a nelitovala. Úloha Sandokanovy lásky ji rázem proslavila po celé Evropě. Muži po ní šíleli, ženy ji obdivovaly. V osmdesátých letech minulého století se tento seriál stal populárním také v Československu. Přikoval k televizním obrazovkám, často ještě černobílým, nejen dospělé diváky, ale i mladé, kteří takřka bez dechu sledovali osudy malajského tygra z Mompracemu. Carole André se po boku uhrančivého Kabira Bedihoocitla ve stejném roce ještě jednou, a sice ve filmu Černý korzár.
Černý korzár
Role jí štěstí nepřinesla
Carole nově nabytou slávu ale špatně snášela. Najednou na ni všude čekali dotěrní novináři, na každém kroku ji pronásledovaly davy fanoušků, lidé se s ní chtěli vyfotografovat nebo na ni jen tak pokřikovali. Plachá herečka ztrátu soukromý špatně nesla a poprask kolem filmové role jí vadil. Ta ji navíc nepřinesla štěstí ani v její další kariéře. Byla natolik výrazná, každý v ní již viděl jen Mariannu a režiséři se jí zdráhali obsadit. V následujících letech Carole André tak své aktivity před kamerou značně omezila. Před světem kinematografie dala přednost rodině, svému partnerovi Paolu Infascellimu a synkovi Eliovi Infascelli-Smithovi. Přestěhovala se do Spojených států za svými příbuznými a začala studovat interiérový design a architekturu se specializací na zahrady. Pouze čas od času přijala nějakou drobnou filmovou roličku.
V roce 1980 se vrátila do Itálie, aby se znovu objevila v seriálech a filmech. Za zmínku stojí drama Obrať se, Eugenio, kde si zahrála hlavní roli. Více ale točila pro televizi. Od konce osmdesátých let se ale již před kameru postavila jen zcela výjimečně. Naposledy to bylo v páté řadě seriálu Un medico in famiglia v roce 2007, kde se znovu setkala s Kabirem Bedim.
Seniorská šampionka a ředitelka marketingu
Po čtyřicítce se nadchla pro plavání a začala se účastnit plaveckých turnajů. V roce 2018 vyhrála v Římě závod na dvě stě metrů ve volném stylu pod jménem Carole Wendy Smith, čímž vytvořila nový rekord v kategorii nad šedesát pět let. Sama pak začala pořádat i plavecké kurzy pro seniory.
Podílela se také na plánování eventů se svou společností Smith & Wendy. A vrátila se dokonce do svých oblíbených ateliérů Cinecittà, kde začala působit jako ředitelka mezinárodního marketingu. Herečka, jejíž život nedoprovázely žádné aféry a skandály, je stále šarmantní a krásná i v pokročilém věku.
Zdroje:
