Článek
Mladší generace si jej vybaví především ze seriálu Ulice, do jehož děje vstoupil v roce 2010 coby znovu nalezený manžel Miriam Hejlové Cyril. Starší generace si jej pamatuje ze slovenských televizních pondělků a není asi ženy, která by neřekla, že to byl v mládí velký fešák.
Dětství ve stínu režimu
Dušan Jamrich je rodákem z Bratislavy. Na svět v tomto krásném městě na Dunaji přišel dne 25. října 1946. Jeho dětství nebylo bohužel právě idylické. Rodina žila pod neustálým drobnohledem tehdejšího politického režimu. „Moje babička byla sestrou slovenského dramatika Ivana Stodoly, kterého později pronásledovali. Můj děda byl zase advokát, poslanec v československém parlamentu. Vlastnil velké majetky, hrál divadlo, ovládal několik jazyků. Nakonec skončil v malém pokoji a pronásledován. Později ho sice rehabilitovali, ale užili jsme si svoje. Moji rodiče se museli hodně otáčet, abychom přežili. Mámu dokonce vyhodili z práce. Přesto vždycky říkala, že druhý den vyjde slunce. A jen tak jsme dokázali přežít,“ svěřil se herec v jednom z rozhovorů. Na Bratislavu svých mladých let přesto vzpomíná s nostalgií: „Vybavuje se mi čtvrť pod Slavínem, kde bylo málo rodinných domů, spousta zahrad, dnes je to úplně naopak. Pamatuji se na časy, kdy se dalo sáňkovat od Slavína až po Palisády, na časy, kdy na ulici parkovalo jedno jediné auto, na časy, kdy poštu roznášely koňské povozy - nosily balíky - a na časy, kdy se led kupoval do ledniček. Ještě nebyly chladničky, ale do síťovky se koupil nasekaný led a ten vydržel tak dva tři dny.“ Jamrich v dětství hodně sportoval. Jako chlapec na devítiletce chodil hrát fotbal na Rudou hvězdu, po nějaké době přešel na volejbal.
Dušanova maminka pracovala jako překladatelka a jednoho dne začala překládat knihu o astronautech. Jamricha to natolik nadchlo, že se chtěl stát astronomem nebo fyzikem. Nakonec jej ale zlákalo herectví. Film miloval od dětství a často chodil do kina. „Tehdy mě pochopitelně zajímaly grotesky z období němého filmu. Ale první, co si tak pamatuji, co jsem už víc vnímal, byly filmy s Marcellem Mastroiannim a Sophií Lorenovou,“ řekl před časem herec.
Divadlo poznal i z pozice vedení
Během gymnaziálních studií začal hrát v ochotnickém Divadélku Za rampami, setkal se tam s posluchači Vysoké školy múzických umění, kteří jej nasměrovali ke studiu téže školy. Neodradila jej ani kritika jeho matky, která mu po jednom představení řekla: „Synu můj, jsi strašné dřevo.“
Talentové zkoušky udělal hned napoprvé, měl ale smůlu. Hustým sítem přijímací komise prošli v tom roce pouze dva uchazeči a ročník se nakonec neotevřel. Jamrich si našel práci v Polygrafických závodech a po roce musel přijímací zkoušky absolvovat znovu. I napodruhé se líbil a byl konečně přijat. Studium pro něj bylo úžasným obdobím. Ještě během školy zaskakoval v činohře Slovenského národního divadla. Když se mu pak po studiích ozvali se stálou nabídkou, nezaváhal ani minutu. Členem činoherního souboru první scény byl od roku 1970 do roku 1991, kdy se stal divadelním ředitelem. Od počátku ledna roku 1996 působil dokonce ve funkci generálního ředitele SND, ale již v říjnu téhož roku byl z politických důvodů odvolán. Provázela to kompromitační kampaň ministerstva kultury, útoky médií a protesty divadelníků, které po čase vyústily ve stávku. Nového jmenování se Jamrich dočkal v lednu roku 1999. Tentokráte ve funkci již setrval až do roku 2005, kdy byl ministrem kultury opětovně odvolán.
Od roku 1982 Dušan Jamrich učil také na VŠMU a vychoval celou generaci herců, kteří dnes působí prakticky ve všech divadlech na Slovensku. Mezi jeho první studenty patří Zdena Studenková. Když se stal ředitelem divadla, pedagogické činnosti ovšem zanechal.
Stal se Štúrem i manželem krásné Magdy
Množství příležitostí dostal talentovaný herec i v televizních inscenacích a filmech. Na Slovensku se do paměti diváků zapsal asi nejvíce rolí Ľudovíta Štúra z vícedílného filmu Štúrovci. Objevil se ale kupříkladu i v seriálech Parížski mohykáni či Povstalecká história. Zahrál si také v oceňovaném snímku Eva Nová, kde se v hlavní roli představila Emília Vášáryová. S touto herečkou jej pojí více než jen herecké partnerství. Kdysi býval jejím švagrem. Krásná Magda Vášáryová se stala jeho první manželkou. „Dušan byl mojí první láskou. Byl to krásný muž, velmi dobře vychovaný a měl skvělou maminku. Rozešli jsme se v dobrém,“ řekla kdysi na Jamrichovu adresu Magda. Manželství trvalo sedm let a zůstalo bezdětné. Pravou a trvalou lásku Jamrichovi přinesl dabing. Seznámil se díky němu s herečkou a režisérkou Ivetou Weiszovou. „Dušan mě pozval na kafe. Vzniklo z toho velké přátelství a později vztah, ze kterého máme tři děti,“ prozradila manželka novinářům. S Jamrichem má syna Petra a dvě dcery, Martinu a Jordanu.
Diváci mohli Dušana Jamricha naposledy vidět v seriálu Šťastná rybka, pak se stáhl do ústraní. Teprve v létě letošního roku na tiskové konferenci k nové divadelní inscenaci, v níž získal roli, odhalil, že bojoval se zákeřnou nemocí a má za sebou více než půl roku náročné léčby. „Velmi jsem se těšil do divadla, že si konečně něco zahraju. Dostala se mi do rukou tato hra, která byla přesně o tom, co jsem sedm měsíců zažíval - rakovina prostaty, necitlivost chodidel, polyneuropatie a tak dále,“ přiznal přítomným. Nyní je již naštěstí vše v pořádku a herec, který o sobě říká, že je workoholik, své poslední slovo na poli kultury ještě určitě neřekl.
Zdroje:
