Článek
Charles Gérard, přezdívaný Charlot, se narodil 1. prosince 1922 v tureckém Istanbulu jako Naubar Adjémian do arménské rodiny. Jeho rodiče uprchli ze sovětské Arménie, protože jeho otec byl carský důstojník. Později se všichni přestěhovali do Francie. Zprvu žili v Marseille, poté se usadili v Pré-Saint-Gervais. Oba rodiče zahynuli v roce 1942 během okupace.
Na počátku přátelství stál přeražený nos
Charles Gérard je znám především jako přítel Jean-Paula Belmonda. Oba herci se potkali ve velmi mladém věku, v roce 1948, v boxerském Avia Clubu. Počátek přátelství byl velmi netradiční. Gérard byl boxerský nadšenec. Box mu ale příliš nešel a kráčel od prohry k prohře. Učitel boxu Dupain jej seznámil s mladičkým Belmondem, který mu záhy během tréninku přerazil nos levým hákem. „Jean-Paulova levá ruka byla jako dynamit. Přitom je pravák“, vzpomínal později herec na osudný den, který mu natrvalo změnil profil. Přinesl mu ale také doživotního přítele. Od té doby byli oba doslova nerozluční, vzájemně sledovali své vzestupy a pády, manželství a rozvody. Oba mladé muže spojila na počátku především společná vášeň pro sport. Boxovali v Centralu, v Elysejském paláci, na Montmartru nebo ve Wagramu. Jezdili spolu také po světě, aby viděli velké hvězdy a zápasy té doby.
Kromě boxu je spojovala také cyklistika, tenis a především fotbal. Jednou v létě na pozvání kněžny Grace hráli ve prospěch červeného kříže po celém středomořském regionu, v Saint-Tropez, Mentonu, Villefranche. Všude byly vylepeny obrovské plakáty, které hlásaly: „Zítra se ve vašem městě Jean-Paul Belmondo a jeho fotbalový tým utkají s bývalými profesionálními hráči Monaka“. Stadiony byly plné a zájem publika enormní.
Belmonda do filmů neobsazoval
Gérard osm let pracoval jako reportér ve sportovním časopise „Le coulisses de sport“. Jako herec se začal objevovat ve vedlejších rolích již na konci čtyřicátých let. V následujících dvou dekádách se ale především věnoval režii. Natočil několik filmů s kriminální tématikou. Jeho nejznámějším snímkem je ale patrně dokument s názvem „Bébelova parta“ o Jean-Paulovi Belmondovi. „Sledoval jsem ho všude – před filmovou kamerou na place, když hrál v divadle, když sportoval..“, vyprávěl o natáčení později. Bylo to poprvé a naposledy, kdy režíroval svého přítele. Tvrdil, že jeho ostatní filmy byly kritikou přijaty velice špatně, nechtěl ho v nich proto angažovat.
Spolupracoval především s Lelouchem
Od sedmdesátých let se stále častěji objevoval ve filmech. Zásadní se pro něj stala spolupráce s režisérem Claudem Lelouchem. Ten si jej vybral do jedné z vedlejších rolí ve snímku „Rošťák“. Nakonec spolu pracovali na dvou desítkách filmů, jedná se kupříkladu o snímky „Dobrodružství je dobrodružství“, „Šťastný nový rok“, „Edith a Marcel“ či „Krásný příběh“. Českým divákům je Gérard spíše známý jako parťák Jean-Paula Belmonda v jeho filmech z druhé poloviny sedmdesátých let. Poprvé si spolu zahráli ve snímku „Nenapravitelný“ z roku 1975. O rok později následoval film „Tělo mého nepřítele“ a v rychlém sledu pokračovaly další snímky. Nezapomenutelní byli ve filmech „Zvíře“, „Policajt nebo rošťák“ a „Kašpárek“. Belmondo si Gérardovu spoluúčast nezřídka vyvzdoroval. Bylo tomu kupříkladu právě ve zmíněném snímku „Zvíře“, kde chtěl, aby hrál jeho agenta, ale producent Christian Fechner o to nestál. Belmondo si svého kamaráda ale nakonec přesto prosadil a ještě mu zajistil dvojnásobek běžného honoráře. Producent byl po dokončení snímku nucen uznat, že duo funguje perfektně.
V roce 1979 se Gérard vrátil k režii, když se stal spolurežisérem dokumentu „Neobyčejný příběh Rolland Garros“ o slavném tenisovém turnaji a zázemí stejnojmenného stadionu.
Hrál i v Belmondovu posledním filmu
V první polovině osmdesátých let Gérardovo přátelství s Belmondem na nějakou dobu ochladlo, protože prozradil bulváru celou řadu pikantérií z jeho života. Nakonec se ale zase usmířili. V roce 1994 byl Gérard Belmondovi velkou oporou, když tragicky uhořela jeho dcera Patricie, po boku mu stál i ve chvíli, kdy slavný herec utrpěl v roce 2001 mrtvici a na čas ochrnul. „Já, který jsem ho znal jako skutečného sportovce, jsem byl zdrcený. Ale rychlost, s jakou se zotavoval, mě ohromila. Hned po nehodě nebyl schopen mluvit. Díky silné vůli a odhodlání se nakonec dorozumíval a mluvil lépe a lépe,“ říkal o nešťastné době Gérard.
Belmondo a Gérard
Na společné setkání před kamerou si ale herečtí přátelé museli počkat až do filmu „Muž a jeho pes“ z roku 2008, kde si Charles Gérard zahrál drobnou roli tuláka. Ale to už byl úplně poslední Belmondův film. Nadále si oba ale byli velmi blízcí, chodili spolu denně na obědy, pokaždé do jiné restaurace. „Je to on, kdo rozhoduje, vždy na poslední chvíli: Porte Maillot, Saint-Cloud, Montreuil… Po obědě chodíme minimálně třikrát týdně do kina,“ popisoval společné chvíle s Belmondem Gérard s tím, že nechybí ani na oslavě Bébelových narozenin, silvestrovských oslavách a dalších podobných příležitostech.
Přáteli do posledního okamžiku
Charles Gérard zemřel ve velmi požehnaném věku 96 let dne 19. září 2019 na klinice ve Versailles, kde jej přijali s otoky a celkovým vyčerpáním organizmu. Pouhých dvanáct hodin před smrtí jej zde navštívil jeho celoživotní přítel Belmondo. Návštěva ho potěšila a ačkoliv byl již velmi zesláblý, ptal se, kdy se zase uvidí v restauraci. K tomu již bohužel nedošlo. Ještě v červenci téhož roku spolu přitom oba přátelé trávili dovolenou v Cannes. Popel Charlese Gérarda byl rozptýlen do moře.
Zdroje:
