Článek
Svou atypickou postavou, protáhlým obličejem a odstávajícíma ušima patřil Marin k oblíbeným představitelům vedlejších rolí poválečné francouzské kinematografie. Narodil se dne 8. února 1929 v Lyonu. V rodném městě navštěvoval konzervatoř a po druhé světové válce začal účinkovat v různých kabaretech. V roce 1953 přišel do Paříže, kde se publiku poprvé představil na scéně divadla Comédie de Saint-Etienne. V druhé polovině padesátých let byl již vytíženým divadelním hercem a působil na řadě místních scén. Na konci dekády jej objevil film a televize. Před kamerou stál poprvé v roce 1957 v dramatu Dámy preferují mambo. Krátce na to začal účinkovat i v televizi.
Před filmovými četníky dal nakonec přednost divadlu
V roce 1960 se při práci na komedii Mrzáci poprvé setkal s Louisem de Funèsem. O tři roky později spolu opětovně hráli ve filmu Pouic-Pouic. Režisérem komedie byl Jean Girault, který stál u zrodu slavné četnické série. S Marinovým výkonem byl spokojen a tak mu záhy nabídl roli po boku Funèse v prvním z filmů, a sice v komedii Četník ze Saint Tropez. Zajímavostí je, že Marin, který se ve filmu převtělil v Alberta Merlota, byl sám vnukem četníka. Do četnické uniformy se následně převlékl ještě třikrát. V roce 1965 hrál v prvním pokračování s názvem Četník v New Yorku. Byl tehdy jediným z herců, kteří ve Spojených státech již byli. Ostatní spatřili americké velkoměsto poprvé a byli z něj opravdu nadšení. Během natáčení tak panovala velká pohoda. Další díl Četník se žení se natáčel o tři roky později a za další dva roky se Marin do postavy Merlota vtělil naposledy v Četníkovi ve výslužbě. Účast na posledních dvou filmech Četník a mimozemšťané a Četník a četnice již ale odmítl. Vždy měl na prvním místě divadlo a dal proto přednost závazkům, které v té době na divadle měl.
Christian Marin
Marin je českému publiku známý právě především díky oblíbeným četnickým komediím, hrál ale v řadě dalších kvalitních filmů. V roce 1965 získal velkou roli v komedii Pan prezident – generální ředitel. O pět let později si zahrál v mezinárodně obsazeném dobrodružném snímku Strogoff. V průměrné komedii V mlýnku už není ani kost se v roce 1974 setkal se svým četnickým velitelem Michelem Galabru. Mezitím se proslavil i na televizní obrazovce. Jednu z hlavních rolí ztvárnil v dobrodružném seriálu Nebeští rytíři. Jeho nešikovný svůdník, zato vynikající pilot Ernest Laverdur, byl u diváků velmi oblíben. U nás jsme jej mohli vidět v populární sérii Dobrý den, pane Offenbachu z roku 1977.
Po smrti mu vzdaly hold letci
Během osmdesátých let se prosadil také v dabingu a nahrál i několik písní. Především ale stále dělal své milované divadlo. Hrál jak v klasickém repertoáru, tak v odlehčeném žánru. Ve filmu se naposledy objevil v roce 2012 v koprodukční komedii Dead Man Talking. Snímek měl premiéru v březnu a Christina Marin v září v Paříži zemřel. Příčinou jeho smrti byla rakovina. Bylo mu osmdesát tři let. Pohřeb se konal dne 11. září 2012. Po obřadu v kostele Saint-Roch v Paříži byl herec uložen k poslednímu odpočinku na hřbitově v Ermenonville. V době pohřbu přeletěly nad hřbitovem dva letouny Alpha z letecké základy v Tours, aby vzdaly poslední hold muži, který ztvárnil poručíka Ernesta Laverdura.
Hrob Christiana Marina
Kromě manželky Monique, se kterou žil šedesát let, po sobě zanechal čtyři děti a osm vnoučat. Pouhých několik týdnů před smrtí dokončil společně s esejistou Gillesem Antonowiczem své paměti s názvem Mémoires d’un chevalier du ciel. V knize v dobrém vzpomínal na řadu hereckých kolegů. V případě slavného Louise de Funèse byl ale taktně zdrženlivý.
Zdroje:
