Článek
Claude Gensac bude už asi navždy pro každého filmovou manželkou Luise de Funèse. Vtělila se do ní nejen v komediích o četnících, ale i v dalších několika filmech. Claude se narodila dne 1. března 1927 v Acy-En-Multien do rodiny barytonisty Andrého Gensaca a Rose, rozené Breyer. Když jí bylo šest let, otec rodinu opustil kvůli pařížské operní zpěvačce. Měl s ní dceru Éliette Gensac, která později pod jménem Éliette Demay hrála po boku své starší sestry v komedii Hibernatus.
Claude Gensac v roce 1950
K herectví ji nasměrovala matka
Claude Gensac původně uvažovala o studiu klasického tance, její matka ji ale přesvědčovala, aby se raději stala herečkou. Sama po tomto povolání v mládí toužila. Po střední škole proto dceru zapsala do kurzů slavné Simonovy akademie, aby se tu důkladně připravila ke studiu na pařížské konzervatoři. Claude se tady mimo jiné seznámila s Pierrem Mondym, který se stal jejím prvním manželem. Kurzy každopádně splnily očekávání a na konzervatoř byla přijata. Dokončila ji v roce 1947 a našla si místo v divadle. Ačkoli se později specializovala na komedie, zpočátku se věnovala dramatu.
Claude Gensac
Před filmovou kamerou se poprvé objevila v roce 1952 v komedii Život slušného člověka. Zahrála si menší roli služebné hlavní postavy. Louis de Funès, který hrál komorníka, byl jejím prvním partnerem na stříbrném plátně. Jak se později ukázalo, jednalo se o osudové setkání.
Vzpomněla si na ni manželka slavného herce
V padesátých a šedesátých letech pokračovala Claude Gensac ve své divadelní, filmové a televizní kariéře. Hrávala dámy z lepší společnosti, často ovšem špatného charakteru. Perverzních vévodkyň a agresivních žen měla po čase již plné zuby. V roce 1967 ovšem nastal nečekaný zlom. Dostala nabídku od svého někdejšího filmového partnera Luise de Funèse, aby si zahrála jeho manželku v komedii Oskar. Funès byl v té době již známým a velmi populárním hercem. S nápadem obsadit Claude do role jeho manželky přišla jeho skutečná žena Jeanne. Na herečku si vzpomněla, když ji viděla v televizi. Věděla, že s jejím mužem během natáčení jejich prvního společného filmu velmi dobře vycházela a považovala ji zároveň za dobrou přítelkyni, které je možné důvěřovat natolik, že se nemusí obávat, že by jí manžela odloudila. O správnosti volby se manželé Funèsovi záhy přesvědčili, když zavítali na jedno z divadelních představení, ve kterém Claude hrála.
Portrét Claude Gensac
Nová filmová dvojice sklidila okamžitý úspěch. Na plátně mezi herci panovala dokonalá chemie. Jejich protichůdné povahy se doplňovaly. On nevrlý a tvrdohlavý, ona rozkošná, jiskřivá a distingovaná. Ještě ve stejném roce se tak herci setkali při práci na dalším filmu, a sice Senzačních prázdninách. Claude od té chvíle hrála Funèsovu manželku znovu a znovu. Objevila se po jeho boku jak ve filmech o četnících, tak kupříkladu v komedii Hibernatus. Všechny společné filmy byly obrovskými kasovními trháky a to nejen ve Francii. Funès byl v té době nejžádanějším vývozním artiklem francouzské kinematografie a nesmírně populární byl i u nás. Odlesk jeho slávy dopadal i na krásnou Claude.
Odmítala mnohé role s jinými herci
Nehrála samozřejmě jen s ním, ale společné filmy mají v její filmografii přední místo. U nás jsme ji mohli vidět ještě třeba po boku Michela Galabru ve filmu Vrátný od Maxima nebo v několika filmech s Jeanem Lefebrem. Role manželek rtuťovitého Funèse pro ni byly požehnáním, ale i handicapem do budoucna. Naprosto je totiž upřednostňovala a odmítla proto celou řadu nabídek. Sám Louis ji varoval před rizikem, že se takové příležitosti už znovu nemusí opakovat.
Claude Gensac v pokročilém věku
Sedmdesátá léta pro Claude již znamenala zvolnění. Nepodílela se na žádném z Funèsových filmů režírovaných Gérardem Ourym. Dvojitý infarkt, který Funèse postihl v roce 1975, ho navíc donutil omezit profesní aktivitu. Claude se s ním opět setkala až v roce 1976 v komedii Kuřátko nebo stehýnko. Louis si ji prosadil do role sekretářky, musela ale mít šedivou paruku, aby v ní diváci nepoznali jeho obvyklou manželku. Poté se po jeho boku objevila ještě v Lakomci a Zelňačce. Úplně naposledy se jeho filmovou partnerkou stala ve filmu Četník a četnice, uvedeném do kin v roce 1982. Více toho již Louis de Funès natočit nestačil. Zemřel v lednu 1983. Claude si až do konce života detailně vybavovala onen osudný den. Hrála v divadle hru L'etiquette od Françoise Dorin. Po představení vyrazila s přáteli na večeři. Šla spát ve dvě hodiny ráno. V pět byla vzbuzena telefonem novináře TF1, který ji vyzval, aby se vyjádřila ke smrti Louise de Funèse pro polední zprávy. „Rozplakala jsem se,“ vzpomínala.
Oživení kariéry v pozdním věku
Po Luisově smrti kariéra Claude Gensac upadala. Blížila se jí šedesátka a její jméno bylo příliš spojováno se zemřelým hercem. Režiséři se o ni nezajímali. Jeden z nich jí dokonce řekl, že se domníval, že od hercovy smrti již natáčet nechce. Pokračovala ale ve své kariéře na divadle a uplatnění našla také v televizi a dabingu. Okolo roku 2000 nakonec přece jenom ještě zažila oživení své filmové kariéry. Zahrála si po boku Catherine Deneuve ve filmu Vlastní cestou nebo ve filmu Lulu sama sebou. Její poslední filmová role byla ve filmu Baden Baden v roce 2016, kde ztvárnila postavu babičky hlavní postavy.
Hrob Claude Gensac
Jak již bylo výše uvedeno. Claud Gensac se se svým prvním manželem Pierrem Mondym seznámila na divadelních kurzech. Vzala si jej v roce 1952. O dva roky později se s ním rozvedla. Později přiznala, že měla po rozvodu nějakou dobu vztah s pákistánským princem Ali Khanem. V roce 1958 se podruhé provdala za Henriho Emina, závodního jezdce a ředitele pro styk s veřejností společnosti Ford France. I s ním se v roce 1977 nakonec rozvedla. Jejich syn Fréderic se stal hudebním skladatelem. Herečka se v roce 1989 natrvalo usadila v Normandii, kde zakoupila zámeček v Glos-sur-Risle. Zemřela ve spánku v noci z 26. na 27. prosince 2016 ve věku osmdesáti devíti let. Její popel byl uložen v malém kolumbáriu na hřbitově Glos-sur-Risle.
Zdroje:
