Článek
Francouzská herečka Claude Gensac vstoupila do historie jako nejslavnější „filmová manželka“ v dějinách kinematografie. A málokdo ví, že za touto legendární dvojicí stála skutečná de Funèsova manželka.
Plavovlasá Claude se narodila dne 1. března 1927 v Acy-En-Multien do rodiny barytonisty Andrého Gensaca a Rose, rozené Breyer. Když jí bylo šest let, otec rodinu opustil kvůli pařížské operní zpěvačce. Měl s ní dceru Éliette Gensac, jež si později pod jménem Éliette Demay zahrála po boku své starší sestry v komedii Hibernatus.
Chtěla být tanečnicí, maminka to viděla jinak
Claude Gensac původně uvažovala o studiu klasického tance, matka ji ale přesvědčovala, aby se raději stala herečkou. Sama po tomto povolání v mládí toužila. Po střední škole dceru zapsala do kurzů slavné Simonovy akademie, aby se tu důkladně připravila ke studiu na pařížské konzervatoři. Claude se tady mimo jiné seznámila s Pierrem Mondym, později známým ze série o Sedmé rotě, jenž se stal jejím prvním manželem. Láska ji ale od studií neodvedla, na konzervatoř se dostala a v roce 1947 ji i zdárně dokončila. Krátce na to si našla místo v divadle. Zprvu se na jevišti téměř výhradně soustředila na dramatické postavy. Teprve postupem času se specializovala na komedie.
Claude Gensac v roce 1950
Před filmovou kameru se poprvé postavila v roce 1952 v komedii Život slušného člověka. Zahrála si menší roli služebné Evelyn. Louis de Funès, který hrál komorníka, byl jejím prvním partnerem na stříbrném plátně. Jak se později ukázalo, jednalo se o osudové setkání.
Vybrala ji osobně Louisova manželka
V padesátých a šedesátých letech pokračovala Claude Gensac ve své divadelní, filmové a televizní kariéře. Hrávala dámy z vyšší společnosti, nezřídka špatného charakteru. Perverzních vévodkyň a agresivních žen začínala mít postupem času plné zuby. Zlom do jejího života přinesl rok 1967. Právě tehdy obdržela nabídku od svého někdejšího filmového partnera Luise de Funèse, aby si zahrála jeho manželku v komedii Oskar. Když Louis de Funès v šedesátých letech stoupal na vrcholy žebříčků popularity, hledal pro své filmy stálou partnerku. Ženu, která by na plátně dokázala vytvořit dokonalý kontrast k jeho neurotickým postavám.
Claude Gensac a Louis de Funès ve filmu Život slušného člověka Louis de Funès,
Obsazení Claude Gensac navrhla Jeanne de Funès, Louisova právoplatná manželka. Jeanne chtěla pro svého muže partnerku, která bude noblesní, kultivovaná, ale zároveň s ním bude mít na plátně skvělou chemii. Claude byla ideální volbou. Jeanne si na ni vzpomněla, když ji spatřila v televizi. Věděla, že s jejím mužem během natáčení prvního společného filmu velmi dobře vycházela a považovala ji zároveň za dobrou přítelkyni, které je možné důvěřovat natolik, že se nemusí obávat, že by jí manžela odloudila. O správnosti volby se manželé Funèsovi záhy přesvědčili, když zavítali na jedno z divadelních představení, ve kterém tehdy Claude hrála.
Nová filmová dvojice sklidila okamžitý úspěch. Na plátně mezi herci opravdu panovala dokonalá chemie. Jejich protichůdné povahy se doplňovaly. On nevrlý a tvrdohlavý, ona půvabná, zářivá a distingovaná. Ještě ve stejném roce se tak herci setkali při práci na dalším filmu, a sice Senzačních prázdninách. Claude se od té chvíle po Funèsově boku objevovala pravidelně. Zahrála si jeho ženu ve filmech o četnících či v komedii Hibernatus. Všechny jejich společné snímky se staly obrovskými kasovními trháky, a to nejen ve Francii. Funès byl v té době nejžádanějším vývozním artiklem francouzské kinematografie a nesmírně populární byl i v tehdejším Československu. A díky němu se do širokého povědomí dostala i Claude.
S jinými herci hrála málo
Herečka se soustředila především na spolupráci s Funèsem. S jinými herci hrála jen sporadicky. Diváci ji mohli vidět kupříkladu po boku Michela Galabrua ve filmu Vrátný od Maxima nebo v několika filmech s Jeanem Lefebvrem. Role Funèsových manželek byly pro Claude Gensac skutečným požehnáním, a zároveň představovaly jakýsi brzdný moment v její herecké filmové kariéře. Pro všechny byla jen věčnou laňkou Louise de Funèse. Sama mnohé role odmítala, jen aby mohla hrát po Louisově boku. On sám ji varoval před rizikem, že se takové příležitosti již nemusí v budoucnu opakovat a tyto nabídky by odmítat neměla.
Claude Gensac
Sedmdesátá léta pro Claude již znamenala zvolnění. Nepodílela se na žádném z Funèsových filmů režírovaných Gérardem Ourym. Dvojitý infarkt, který Louise postihl v roce 1975, ho navíc donutil omezit profesní aktivitu. Claude se s ním opět setkala až v roce 1976 v komedii Křidýlko nebo stehýnko. Louis si ji prosadil do role sekretářky, musela se však skrývat pod šedivou parukou, aby v ní diváci nepoznali jeho obvyklou manželku. Poté se po jeho boku objevila ještě v Lakomci a Zelňačce. Úplně naposledy se jeho filmovou partnerkou stala ve filmu Četník a četnice, uvedeném do kin v roce 1982. Více toho již Louis de Funès natočit nestačil. Zemřel v lednu 1983. Claude si až do konce života detailně vybavovala onen osudný den. „Ten večer jsem hrála v divadle a večeřela s přáteli. Když jsem se vrátila domů, našla jsem na polštáři vzkaz od matky, která mi v té době dělala sekretářku. Psala se mi v něm, abych zavolala Yvesu Mourousimu, že mi musí něco důležitého říct. Zavolala jsem mu a Yves mi jen řekl: ‚Louis je mrtvý.‘,“ přibližovala tehdejší okolnosti herečka. Zpráva ji velmi zasáhla a s Funèsovým předčasným odchodem se nikdy nesmířila. „Vyhýbám se sledování filmů s Louisem nebo pořadů o něm. Je to pro mě příliš emotivní. Pracovala jsem s ním deset let a znali jsme se dlouho. Vidět ho znovu na plátně mě stále velmi zarmucuje,“ řekla novinářům.
Teprve po předčasné smrti malého herce jí měl jeho přítel Michel Galabru sdělit, že ji Louis de Funès opravdu hluboce miloval. Sama Claude ve svých pamětech Ma biche – c’est vite dit! uvedla, že jí bylo vždy divné, že ač spolu výborně vycházeli, jako by se jí Louis záměrně vyhýbal. Nevěděla proč. Když jí to Galabru svěřil, zůstala nesmírně zaskočena. Nikdy Louisovi v nejmenším nenaznačila, že by k němu chovala jiné city než přátelské. „Louis měl příliš silnou osobnost na to, abychom byli pár. Myslím, že jedině jeho žena ho dokázala zvládnout a uklidnit. Hodně ho podporovala. Byl to univerzální člověk, mimořádný herec, který i teď přitahuje obrovské davy,“ uvedla na toto téma po letech.
Kariéru nakonec oživila
Po Funèsově náhlém skonu kariéra Claude Gensac upadala. Blížila se jí šedesátka a její jméno bylo příliš spojováno se zemřelým umělcem. Režiséři se o ni nezajímali. Jeden z nich jí dokonce řekl, že se domníval, že od hercovy smrti již natáčet nechce. Pokračovala ale ve své kariéře na divadle a uplatnění našla také v televizi a dabingu. Okolo roku 2000 se jí nakonec přece jenom podařilo kariéru oživit. Zahrála si po boku Catherine Deneuve ve filmu Vlastní cestou nebo ve filmu Lulu sama sebou. Její poslední filmová role byla ve filmu Baden Baden v roce 2016, kde ztvárnila postavu babičky hlavní postavy.
Claude Gensac v pokročilém věku
Její osobní život nebyl suchopárný. Jak již bylo zmíněno, se svým prvním manželem Pierrem Mondym se seznámila na divadelních kurzech. Vzala si ho v roce 1952. Zlí jazykové tehdy říkali, že jde z Mondyho strany spíše o sňatek z rozumu. Po talentované Claude se prý chtěl vyšplhat nahoru. Manželství se skutečně rozpadlo po pouhých čtyřech letech společného bydlení, herec však na svoji bývalou partnerku nikdy nezapomněl. Tvrdil, že žádná lepší neexistuje.
Claude později přiznala, že měla po rozvodu nějakou dobu vztah s pákistánským princem Ali Khanem. Khan byl bývalý manžel superhvězdy Rity Hayworth. Úspěšný žokej a diplomat to dotáhl až na viceprezidenta Valného shromáždění OSN. V roce 1960 se zabil v autě. V té době ovšem již s krásnou Claude pár netvořil. Herečka se v roce 1958 zamilovala až po uši do o šest let mladšího závodního jezdce Henriho Chemina, jenž pracoval jako šéf marketingu ve francouzské pobočce automobilky Ford. A ve své době patřil ve Francii k nesmírně populárním osobnostem. Známou personou byl i ve světě kinematografie. Jeho automobily Ford Mustang se často objevovaly ve filmech z šedesátých let. V prvním díle četnické série je kupříkladu auto, které zcizila Nicole – nádherný rudý Mustang. Ten byl také Cheminův. Rovněž tak mu patřil i vůz, s nímž přijede Josepha poprvé na četnickou stanici. Claude byla v civilu znamenitou řidičkou a manžel ji nechal řídit i skutečné skvosty ze své stáje. Páru se narodil syn Frédéric, velice úspěšný hudební skladatel. Působí pod jmény Fred Gensac nebo Frédéric Chemin. Z Henriho se ovšem nestal usazený tatík, byl to bouřlivák, kterého postupem času začaly kromě drahých aut zajímat i krásné ženy. Manželství se tak v roce 1977 rozpadlo. Rozvod proběhl poklidně. Noblesní Claude si na scény nepotrpěla, navíc neměla zapotřebí, udržet manželství za každou cenu.
Hrob Claude Gensac
Ještě během společného života nakupoval Henri nemovitosti v Normandii a Claude tento kraj přirostl k srdci. Zakoupila si zámeček v Glos-sur-Risle a v roce 1989 se zde usadila natrvalo. V Paříži pobývala pouze z pracovních důvodů. Zemřela ve spánku v noci z 26. na 27. prosince 2016 ve věku osmdesáti devíti let. Její popel byl uložen v malém kolumbáriu na hřbitově Glos-sur-Risle.
Syn Frédéric se v roce 2018 rozhodl dát do aukce její osobní věci, z utržených peněz chtěl opravit rodinný zámeček.
Zdroje:
