Článek
Dalida, vlastním jménem Iolanda Cristina Gigliotti, se narodila dne 17. ledna 1933 v egyptské Káhiře italským rodičům. Pietro a Giuseppina Gigliottiovi emigrovali z chudého italského jihu v době hospodářské krize. Otec se v Egyptě uchytil jak houslista orchestru káhirské opery, matka zůstala v domácnosti. Také Dalida se zprvu připravovala na roli manželky a matky. Studovala střední školu zaměřenou na sekretářské práce. Vedle psaní na stroji a podobných dovedností se ale naučila také několik cizích jazyků. Nakonec hovořila pěti.
Potíže se zrakem i s otcem
Dobu jejího dětství a dospívání negativně poznamenaly dvě věci. V pouhých deseti měsících se jí do oka dostala infekce, prodělala několik operací a nosila brýle. Na základní škole se kvůli nim stala terčem posměchu. Problémy se zrakem měla po celý zbytek života. Podruhé do jejího jinak poklidného dětství vstoupila druhá světová válka. V roce 1940 byl Pietro Gigliotii odvezen spojeneckými vojsky do vězeňského tábora. Za čtyři roky se místo láskyplného milujícího otce a manžela vrátil násilnický tyran. Bití bylo na denním pořádku. Dalida začala otce nenávidět až tak, že si přála jeho smrt. To se jí záhy vyplnilo. Pietro umřel v roce 1945 na mozkový absces.
Dalida na počátku 50. let
Dalida se stejně jako řada jiných egyptských žen měla podle představ rodiny vdát za solidního partnera a vést normální rodinný život. Ona sama ale snila, že se po vzoru vzdálené tety stane filmovou herečkou. Využila svých půvabů a začala obrážet soutěže krásy. Uspěla a filmaři ji nepřehlédli. Získala své první role, zvolila si pseudonym Dalila, Egypt ale velkou kariéru nesliboval. Na štědrý den roku 1954 se proto vydala do Paříže.
Místo herečky zpěvačkou
Počátky ve Francii byly kruté. Angažmá hledala marně, aby nezahálela, začala alespoň navštěvovat hodiny zpěvu u Rolanda Bergera. Ten vycítil její talent, připravil ji a zajistil pro ni první vystoupení v kabaretu. Záhy dostala i další nabídky, jméno si na doporučení změnila z Dalily na Dalidu, vyhrála pěveckou soutěž a získala možnost zpívat v rozhlasové stanici Europe 1. Zprvu nevzbudila u publika přílišný ohlas, píseň Bambino z ní ale v roce 1957 udělala ze dne na den hvězdu. Její kariéra začala stoupat a každá další píseň či deska znamenala obrovský úspěch.
Již v roce 1958 si tak mohla pořídit velký mezonetový byt v Paříži. Ve stejné době se také sblížila s ředitelem rozhlasu Lucinenem Morissem, za něhož se dne 8. dubna 1961 provdala. Manželství se však po pár měsících rozpadlo a ona se již nikdy znovu nevdala.
Dalida v Miláně v roce 1966
Na počátku 60. let dorazil do Francie nový druh hudby zvaný ye-ye, což byla místní verze rock-n-rollu. Jednalo se o zcela odlišný typ hudby, než Dalida zpívala. Pro ni to ale nepředstavovalo problém, přizpůsobila se požadavku doby a začala na tom být již tak dobře, že si mohla koupit dům na Montmartru, malý kousek od basiliky Sacré-Coeur. Změnila také svůj vzhled a z brunetky se stala blondýnkou.
Jedno neštěstí za druhým
V roce 1966 se seznámila s italským zpěvákem Luigim Tencem. Zpočátku pracovní vztah přerostl v milostný. Vrcholem spolupráce mělo být společné vystoupení na soutěžním festivalu v San Remu v lednu roku 1967. Píseň Ciao amore, ciao ale nepostoupila do finále. Tenco měl před vystoupením trému, kterou se snažil zahnat léky na uklidnění a alkoholem, patrně proto zpíval špatně a mimo rytmus. Po koncertě poseděl spolu s Dalidou a několika přáteli v restauraci, společnost ale opustil dříve a vrátil se na hotel. Tady jej druhý den ve dvě hodiny v noci nalezla Dalida s prostřelenou hlavou. Údajně spáchal sebevraždu na protest proti korupčnímu pozadí festivalu. Dodnes panuje řada pochybností, zda si život skutečně vzal on sám. Pochybnosti budí také jeho vztah s Dalidou, neboť se ukázalo, že měl poměr s jinou ženou, se kterou se dokonce zasnoubil. Se zpěvačkou se prý mělo jednat jen o marketingový trik. Dalida však navzdory těmto spekulacím jeho odchod nesla velice špatně. Navenek nic nedala znát, za měsíc se ale pokusila o sebevraždu. Naštěstí neúspěšně. Nešťastné události tímto nekončily. Zpěvačka ještě téhož roku otěhotněla s mladičkým italským studentem Luciem a podstoupila potrat. Následkem zpackaného zákroku zůstala neplodná.
Dalida a Luigi Tenco
V září roku 1970 vstoupila do jejího života opět smrt. Zastřelil se její bývalý manžel Moriss.
Vrchol kariéry a podvodný hrabě
Sedmdesátá léta představovala pro Dalidu vrchol kariéry. Byl to čas televizních kabaretů a revuálních pořadů. Dalida vystupovala v bílých dlouhých elegantních šatech a zpívala své krásné a nezapomenutelné balady. Na konci roku 1972 nahrála Dalida duet Paroles, paroles se svým dlouholetým kamarádem Alainem Delonem. Mluvilo se dokonce o románku, který spolu měli prožít ještě jako mladí a neznámí lidé. Píseň zaznamenala mezinárodní úspěch a stala se zpěvaččinou charakteristickou skladbou.
Ve stejném roce vstoupil do Dalidina života nový muž. Byl jím malíř, zpěvák a herec Richard Chanfray. Byl to tak trochu podvodník, který o sobě tvrdil, že je hrabě Saint-Germain a je sedmnáct tisíc let starý. Dobrodruh a alchymista vystupující pod tímto jménem žil v 18. století a kolovaly o něm legendy, že je nesmrtelný. Dalidu si falešný hrabě přesto získal a žil s ní devět let. Byl také jejím tajemníkem a řidičem. Konec vztahu předznamenala nešťastná událost z léta roku 1976. Chanfrey přistihl v pokoji služebné neznámého muže, kterého považoval za vetřelce a postřelil jej. Jednalo se však o přítele oné ženy. Chanfrey byl zatčen a odsouzen na jeden měsíc do vězení. Při té příležitosti vyšlo najevo, že má kriminální minulost a je také stále ženatý se ženou, kterou si vzal v devatenácti letech. Tyto zprávy vážně narušily vztah s Dalidou, který zpěvačka nakonec v roce 1981 ukončila. O dva roky později, dne 20. července 1983, byl Chanfrey nalezen na odlehlé silnici poblíž Saint-Tropez mrtvý v autě ve společnosti své nové partnerky Pauly Loosové. Milenci se po požití barbiturátů otrávili výfukovými plyny přivedenými hadicí do kupé auta.
Dalida a Richard Chanfray
Život se stal nesnesitelným
V profesním životě se Dalidě nadále dařilo. V roce 1981 jako první žena v historii pop music obdržela diamantovou desku za prodaných 85 milionů desek. V následujících létech stále vystupovala a nahrávala. Zhoršily se ale její potíže s očima, začalo jí vadit světlo na koncertech a tak podstoupila další dvě operace. V roce 1986 se konečně prosadila i jako herečka ve filmu Šestého dne. Snímek měl úspěch v Evropě i ve zpěvaččině rodném Egyptě. V roce 1985 dosáhl prodej jejích nahrávek již sto milionů kusů. Osobní život se jí ale nadále hroutil. Udržovala postupně několik kratších vztahů, nicméně žádný z nich nevyústil v pevný svazek. Na počátku roku 1987 upadla do těžké deprese, kterou se marně snažila překonat. V březnu naposledy vystoupila v televizi a na konci dubna v Turecku naposledy zazpívala před živým publikem. Svůj život ukončila během noci z 2. na 3. května 1987. Zcela osamocena ve svém pohádkovém domě spáchala sebevraždu požitím velkého množství barbiturátů. Na svém nočním stolku zanechala vzkaz: „Promiňte mi, život je pro mě nesnesitelný.“ Pohřbena je na hřbitově Montmartre.
Zdroje:
