Článek
Krásná Diana Rigg přišla na svět dne 20. července 1938 v městě Doncaster. Jejími rodiči byli drážní inženýr Louis Rigg a jeho žena Beryl Hilda. Louis se narodil v Anglii, profese jej ale přivedla do Indie a manželka tu žila s ním. Domů se vrátila až těsně před porodem a když byly dceři dva měsíce, odjela s ní zpět za mužem. Diana v indickém městě Bikaner žila až do svých osmi let. Hindština se stala jejím druhým jazykem.
Internátní školu nenáviděla
Poté byla poslána na studium do Moravian School v obci Fulneck v hrabství Yorkshire. Diana se tu cítila jako ryba na suchu. „Poslali mě zpátky domů, abych nastoupila na internátní školu. Nenáviděla jsem to – a to ve mně zanechalo pocit bezpráví po většinu mého života, jako bych nikam nepatřila,“ svěřila se v jednom z rozhovorů. Naštěstí škola jednoho dne skončila a Diana se posunula dál. Mezi léty 1955 až 1957 navštěvovala jednu z nejstarších hereckých škol ve Spojeném království, a to Royal Academy of Dramatic Art v Londýně. Divadelní debut si odbyla v roce 1957. Od roku 1959 až do roku 1964 působila ve slavné Royal Shakespeare Company a v roce 1971 se představila divákům na Broadwayi.
Diana Rigg v bondovce
Před televizní kameru se poprvé postavila v roce 1959, kdy dostala malou roličku v adaptaci hry Williama Shakespearea Sen noci svatojánské. Zlom v její kariéře nastal v roce 1965. Tehdy nahradila Elizabeth Shepherd v roli tajné agentky Emmy Peel v populárním seriálu The Avengers. Jak později přiznala, o roli se ucházela z pouhého rozmaru, o seriálu nic nevěděla. Přesto ji získala a život se jí změnil. Představitel hlavního hrdiny Johna Steeda, herec Patrick Macnee, si ji vzal pod ochranná křídla a stal se jejím mentorem a jedním z nejlepších přátel.
Role sexsymbolu ji šokovala
Diana hrála Emmy až do roku 1968, celkem se objevila v padesáti jedna epizodách seriálu a vysloužila si dvě nominace na cenu Emmy. Poznala ale i odvrácenou stranu slávy. „To, že jsem se přes noc stala sexsymbolem, mě šokovalo. Nevěděla jsem, jak s tím zacházet a všechny neotevřené dopisy od fanoušků jsem si nechávala v kufru auta, protože jsem nevěděla, jak odpovědět, a myslela jsem si, že je neslušné to vyhodit. Pak se moje matka stala mou sekretářkou a na ty opravdu nevhodné odpovídala slovy: ‚Moje dcera je na vás příliš stará. Běžte si dát studenou sprchu!‘,“ řekla v rozhovoru pro The Guardian v roce 2019.
Účast na seriálu měla ještě jednu nepříjemnou dohru. Diana zjistila, že i kameraman je placen daleko lépe než ona. Začala se proto dožadovat spravedlivého ocenění. V jejím úsilí ji však nepodpořila ani jedna žena z branže, ani její kolega Patrick Macnee. Neměla mu to za zlé, tisk ji ale začal vykreslovat jako žoldáckou kreaturu.
Diana Rigg
Zatímco se v roce 1968 s televizním seriálem rozloučila, poprvé se objevila na plátnech kin. Shodou náhod i její nástup do světa kinematografie začínal Snem noci svatojánské. Zahrála si zde Helenu. Opravdu přelomová role na ni však čekala o rok později. Stala se Teresou Tracy di Vicenzo v šesté bondovce, jež nese název Ve službách Jejího Veličenstva. Diana zde ztvárnila jedinou manželku agenta 007 a objevila se po boku nového představitele Jamese Bonda George Lazenbyho. Natáčení zvládla na výbornou, dokonce nemusela být ani předabována jako její předchůdkyně. Nahradit ji museli pouze v několika scénách, například když měla bruslit. To Diana neuměla, a proto ji v tu chvíli zastoupila dublérka. Role Tracy byla pro herečku bezesporu jednou z nejvýznamnějších v její kariéře. Po premiéře začala přicházet jedna lukrativnější nabídka než druhá a sama Diana přiznala, že roli přijala hlavně proto, aby se proslavila ve Spojených státech.
Stala se především televizní herečkou
Sedmdesátá léta představovala pro Dianu velmi úspěšnou dekádu. Neměla rozhodně nouzi o zajímavé role. Objevila se kupříkladu v historickém dramatu Julius Caesar, mysteriózní komedii Nemocnice, komedii Krvavé zrcadlo či v muzikálu Malá noční hudba. Nezanedbávala ani svoji práci pro televizi a objevila se v několika filmech a seriálech. Jmenovat lze americký sitcom Diana, kde ztvárnila hlavní roli.
V roce 1973 v jedné z televizních rolí
V osmdesátých letech se pro herečku televizní tvorba stala stěžejní. Objevila se v takových projektech jako Svědek pro obžalobu, Král Lear nebo Hazard srdcí. Film na ni ale nezapomněl. Publiku se tak v kině připomněla kupříkladu v kriminálním dramatu Zlo pod slunce, kde si zahrála po boku Petera Ustinova, Jamese Masona, Maggie Smith a Jane Birkin.
I v devadesátých letech byla možnost Dianu vídat především na televizní obrazovce. Zahrála si v několika seriálech, kupříkladu v minisérii Mrtvá a živá, kde ztvárnila paní Danvers. Ačkoliv se soustředila především na svou kariéru v televizi, opět si zahrála i v několika snímcích určených pro filmová plátna, z nichž je asi nejznámější satirická komedie Správný muž v Africe. V novém miléniu neztrácela energii, na prvním místě měla seriály. Mladé generaci se tak vryla do paměti rolí Olenny Tyrell v divácky oblíbené Hře o trůny. Mnozí ani netušili, že se jedná o někdejší slavnou Bond girl. Herečka točila až do koce svých sil. Ještě v roce 2017 si zahrála ve třech dílech seriálu Viktorie.
Na lásku neměla štěstí
Zatímco její kariéra byla obdivuhodně úspěšná, v soukromí se jí již tak dobře nedařilo. V šedesátých letech žila osm let se starším a již ženatým režisérem Phillipem Savillem. Sama byla vdaná dvakrát. Jejím prvním manželem byl izraelský malíř Menachen Gueffen, kterého si vzala v roce 1973, ale již o tři roky později přišel rozvod. Podruhé vstoupila do manželského přístavu v roce 1982. Jejím vyvoleným se tentokráte stal divadelní producent Archibald Hugh Stirling, zvaný Archie. Tento svazek vydržel o něco déle, rozvodem skončil v roce 1990, po mužově románku s jinou herečkou. Dianě z něj ale zůstala dcera Rachel.
Herečka v roce 2011
Diana byla silnou kuřačkou, vykouřila dvacet cigaret denně. Přestala s tím až ve chvíli, kdy jí byla v roce 2017 diagnostikována vážná nemoc srdce, kvůli které musela podstoupit operaci. Bohužel rakovině plic se již nevyhnula. Zemřela dne 10. září 2020 ve věku osmdesáti dvou let v domě své dcery v Londýně.
Zdroje:
