Článek
Na její umění se pěly ódy. Říkalo se o ní, že přinášela na jeviště sexepíl a erotiku, bez toho, aniž by o to nějak usilovala. Měla tajemně zastřený hlas, upřený a vyzývavý pohled, pohyby kočky, z které se snadno stávala útočná tygřice. Člověka se prý často zmocňoval pocit, že ji vidí na jevišti poprvé, současně ale i naposledy. Možná to byla jakási předzvěst hereččina předčasného konce.
Živel na jevišti
Nezapomenutelná herečka se narodila dne 5. května 1935 v Bratislavě a její rodné jméno znělo Elena Pappová. V roce 1954 absolvovala odborný divadelní kurz při Státní konzervatoři v Bratislavě a získala své první angažmá v Martině. Okresní město na severu Slovenska bylo v té době vyhlášenou divadelní Mekkou. Zdejší divadlo patřilo k nejstabilnějším uměleckým tělesům v zemi a navíc zde působili vynikající režiséři. Rozhodně se nejednalo o bezvýznamné provinční divadélko. Elena do souboru okamžitě zapadla. Každého zaujala na první pohled. Nebyla to tuctová krasavice. Postavu měla krev a mléko, buclatou tvář a bystré oči. Působila živelně. Do rolí naivek se nehodila. Nejvíce jí seděly ženy plebejské, dominantní a nespoutané. Její herectví bylo velmi civilní, nestylizované.
Elenina bývalá kolegyně z martinského divadla Alžběta Rosenbergová-Peťková vzpomínala: „V hereckém povolání se často spojují talent, alkohol i sex. V době, kdy jsme nastudovávali hru Pygmalion, všimla jsem si, že na čtených zkouškách si text jen tak mumlá pod nos. Když jsem se jí pak zeptala, jak to, že na jevišti jí to tak úžasně vychází, řekla: To je jako když začnete hrát orgasmus. Tak ho nikdy nedosáhnete. Na to musíte počkat. Čekám na chvíli, až mi to naplno zapne. Pak je to pravdivé.“
Herečkou v oscarovém filmu
V Martině působila patnáct dlouhých let. To jí ale v žádném případě nezabraňovalo, aby současně nehrála i ve filmu. Za připomenutí stojí její Julka Kolibcová, milá hlavního hrdiny, z válečného dramatu Štyridsaťštyri. Film z roku 1957 je inspirován vzpourou slovenských vojáků 71. pěšího pluku rakousko-uherské armády, k níž došlo v červnu roku 1918 v srbském Kragujevaci a která byla následně ztrestána nelítostnou armádní exekucí.
V roce 1965 si pod taktovkou režisérského dua Jána Kadára a Elmara Klose Elena zahrála v oscarovém filmu Obchod na korze. Představovala zde Růženu, manželku velitele Hlinkovy gardy Markuse Kolkockého, jenž se stal společně se svojí sestrou Evelynou Brtkovou hlavní příčinou tragického konce svého švagra Tona. Truhlář Tono Brtko, poctivý a slušný člověk, pod nátlakem chamtivé manželky a vlivného Kolkockého neochotně přijme arizační dekret na galanterní krámek stařičké vdovy Rozálie Lautmannové. Nahluchlá paní nechápe, co se okolo ní děje, a považuje arizátora za svého pomocníka. Brtko na veřejnosti předstírá, že plní své povinnosti, ve skutečnosti však původní majitelce renovuje nábytek. Jednoho dne však obdrží všichni Židé z městečka předvolání k transportu.
Předčasně zemřel její manžel i ona sama
Hlavní postavu truhláře Brtka sehrál Jozef Kroner, Markuse Kolkockého pak hrál Elenin švagr František Zvarík. Elena byla ve slovenské kinematografii zprvu uváděna ještě pod svým dívčím jménem Pappová. Později střídala jména Zvaríková i Pappová. Jejím mužem se stal o deset let starší primář martinské gynekologie MUDr. Emil Zvarík, s nímž měla syna Emila. Pamětníci na ni vzpomínali, jak coby čerstvá maminka sedávala s kočárkem v parku před nemocnicí a studovala své divadelní role. Její štěstí ale netrvalo dlouho. V roce 1967 ve svých třiceti dvou letech ovdověla. Muže jí vzala zhoubná nemoc. Malému Emilovi bylo pouhých devět let. Po smrti manžela Elena ucítila potřebu z Martina odejít. Využila nabídky režiséra Vladimíra Strniska a v roce 1969 se stala členkou Slovenského národního divadla v Bratislavě. Na divadelních prknech se zde sešla mimo jiné i se svým švagrem Františkem Zvaríkem. V několika projektech si zahráli bok po boku. Bratislavě již zůstala věrná až do smrti.
Po příchodu do hlavního města Eleně přibylo filmových nabídek a naplno ji využila také televize. Diváci ji mohli vidět coby mlynářku v romantickém dramatu Nevesta hôľ, jako ženu ve válečném psychologickém snímku Kým kohút nezaspieva či v televizním filmu Adam Šangala. Úplně naposledy se před kamerou ocitla v Uhrově dramatu z druhé světové války Veľká noc a veľký den. Film měl premiéru dne 24. ledna 1975, to již byla okouzlující Elena téměř půl roku mrtvá. Zemřela 17. srpna 1974 ve věku pouhých třiceti devíti let. Nedospělého syna soud svěřil do opatrovnictví jeho prarodičů z otcovy strany. Později se z něj stal úspěšný publicista a podnikatel.
Zdroje:
