Článek
„Všechno tady snědli! Všechno tady snědli…!“ Tato slova pronáší posluhovačka Randová v dramatu U snědeného krámu, když najde svého zaměstnavatele kupce Žemlu mrtvého. Ten si sáhl na život poté, co zjistil, že je mu manželka nevěrná a jeho obchůdek je před krachem. Zatímco Žemlovi propůjčil svoji tvář František Smolík, posluhovačku skvěle zahrála Ella Nollová. Jednalo se o její životní roli.
Sboristkou být nechtěla
Narodila se dne 7. července 1889 jako Eliška Jeníková v Královských Vinohradech, které tehdy ještě byly samostatným městem. Byla pátým dítětem pražského obchodníka Jindřicha Jeníka z Karlína. Její matka Kateřina, rozená Jandová, pocházela z rodiny učitele Jakuba Jandy z Běšin u Klatov. Ella ráda zpívala a snila o kariéře operní pěvkyně, proto se po ukončení měšťanské školy zapsala na Pivodovu pěveckou školu, tehdy největší a nejznámější českou hudebně vzdělávací instituci. Založil ji soukromý pěvecký pedagog František Pivoda již v roce 1869 a svou úrovní přesahovala i pražskou konzervatoř. Ella ale záhy pochopila, že její hlasový rozsah by stačil maximálně na místo sboristky, dětského snu se vzdala a rozhodla se pro činohru. Svou divadelní dráhu zahájila v Plzni. V souboru zdejšího divadla potkala svoji životní lásku, o téměř devět let staršího herce Karla Nolla. Vzali se dne 4. listopadu 1909 v hlavním plzeňském chrámu svatého Bartoloměje. S manželem následně odešla do Prahy a vstoupila do angažmá ve Švandově divadle. Ve dvacátých letech vystupovala s Nollem v různých kabaretech a v roce 1925 společně s ním nastoupila do Divadla Vlasty Buriana.
Na filmovém plátně debutovala v roce 1926 malou rolí služky se psem v Lamačově komedii Dobrý voják Švejk. Titulním hrdinou nebyl nikdo jiný než její manžel Karel Noll. Stal se tak vůbec prvním filmovým Švejkem. Již v roce 1928 bohužel předčasně zemřel a Ella se již nikdy znovu neprovdala. V němém filmu získala ještě několik dalších menších úloh, výrazně se zapsala ale až v tom zvukovém. Stala se skvělou představitelkou charakterních a hluboce lidských postav. Její doménou byly různé obyčejné ženy z lidu, charakteristické svou vitalitou, výřečností a dobrotou. Velkou roli nikdy nedostala, i v drobných úlohách však na sebe dokázala strhnout pozornost.
Chamtivou příbuznou i hotelovou zlodějkou
Publikum ji rozhodně nemohlo přehlédnout jako matku Šefelínovou v úspěšné komedii Muži v offsidu, kterou natočil Svatopluk Innemann podle stejnojmenné knihy Karla Poláčka. Ellina filmová kariéra se ale naplno začala rozjíždět až díky spolupráci s Vlastou Burianem. Její nenechavá teta Josefína z nestárnoucí komedie Anton Špelec, ostrostřelec je nezapomenutelná. Kdo by si nevybavil větu: „Vždyť on byl okrasou celý rodiny. Jak mě měl rád! Vždycky říkal, teto Josefíno, až já umřu, tak dostaneš ty porculánový hodiny s tím andělíčkem jak troubí. Jdou pořád tak dobře Rézi?“ Od té chvíle šla Ella Nollová doslova z role do role. Jen v roce 1933 si zahrála rovnou v sedmi filmech. Objevila se v Revizorovi, Vraždě v Ostrovní ulici ale především v již zmiňovaném snímku U snědeného krámu aneb Pro dobrotu na žebrotu, který natočil podle stejnojmenného románu Ignáta Hermana režisér Martin Frič.
Z dalších výrazných rolí Elly Nollové lze jmenovat harfenice v Batalionu, služka Klotylda v komedii Eva tropí hlouposti, Kulíkova matka v studentské komedii Cesta do hlubin študákovy duše, matka Františka Kmocha v poetickém hudebním životopisu To byl český muzikant, babička Hašková v Roztomilém člověku. Netradiční roli sehrála v roce 1941 ve Fričově komedii Hotel Modrá hvězda, v níž představovala společně s Václavem Řepou páreček nešikovných zlodějíčků, kteří v hotelu ukradnou vše, co jim přijde pod ruku.
S diváky se rozloučila v politické agitce
Po osvobození v roce 1945 byl Vlasta Burian zatčen kvůli podezření z kolaborace a soubor jeho divadla se změnil v Divadlo kolektivní tvorby. Po jedné jediné sezóně scéna zcela zanikla. Ella na svoji divadelní kariéru rezignovala a odešla oficiálně do důchodu.
Hrob manželů Nollových
Filmové tvorbě se ale nevyhýbala. V roce 1946 se divákům připomněla rolí matky Klouzandy v krimifilmu 13. revír. Objevila se i v Čapkových povídkách či Pytlákově schovance. Naposledy stanula před filmovou kamerou v roce 1951 jako matka hlavní hrdinky v dobové komunistické agitce Cesta ke štěstí, která měla zemědělcům vysvětlit, jak je výhodné vstoupit do družstva. Žádnou další příležitost již nedostala. Zemřela 27. července 1959 v Praze. Spočinula na Vinohradském hřbitově vedle svého muže, kterého přežila o jednatřicet let.
Zdroje:
