Článek
Když se řekne Švejk, každý si v první řadě vybaví kulaťoučkého, růžolícího Rudolfa Hrušínského ze Steklého neznámějších adaptací satirického románu Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím. Nebýt ale Karla Nolla, tuto podobu by dost možná neměl. Ostatně Rudolf Hrušínský kvůli roli musel přibrat dvacet kilo, aby odpovídal zažité podobě Josefa Švejka. A pro tu byl vzorem právě Karel Noll.
Černá ovce rodiny utekla k divadlu
Karel Noll se narodil v Havlíčkově, tehdy ještě Německém Brodě, dne 4. listopadu 1880 do středostavovské rodiny. Jeho otec Václav Noll měl na náměstí pekařství. Karel byl jeho jediný syn, kromě něj měl ještě čtyři dcery. Byl zároveň ze všech nejmladší, takový mazánek, všemi hýčkaný a rozmazlovaný. Už jako malý chlapec začal navštěvovat školní divadelní kroužek. Rodiče tento jeho koníček nepodporovali, chtěli z něj mít obchodníka. Osud, nebo spíše Karel sám, ale rozhodl jinak. Budoucí Švejk neudělal maturitu, zda opravdu neuměl, nebo to udělal schválně, se už nikdy nikdo nedozví. Co je ale nepopiratelným faktem, že hned druhý nebo třetí den utekl ke Košnerově kočovné divadelní společnosti, která tehdy dlela v Ústí nad Orlicí. Zanechal za sebou pouhý dopis na rozloučenou. Celá rodina jej pro tento čin zavrhla. Stal se natrvalo její černou ovcí a na milost ho nevzala ani poté, co se proslavil. Vůbec se o něm doma nemluvilo.
Skromný a pečlivý principál Jan Košner dal Karlu Nollovi vynikající školu, naučil ho o divadle tolik, že se mohl ucházet o angažmá v kamenném divadle. Hrál v Plzni a současně také hostoval v Brně a ve Vídni. Ještě než stačil odejít do Prahy, oženil se v roce 1909 v chrámu sv. Bartoloměje s půvabnou kolegyní, o devět let mladší Alžbětou Annou Jeníkovou, které nikdo neřekl jinak než Ella. Diváci ji mohou znát z rolí různých žen z lidu, kupříkladu z komedie Anton Špelec, ostrostřelec nebo z dramatu U snědeného krámu. Manželé krátce po svatbě odešli do Prahy. Noll byl především komikem, představitelem lidových postav, ale dokázal zahrát i charakterní role. Jeho typický slangový projev navazoval na kdysi dávno velmi oblíbeného divadelního herce Jindřicha Mošnu. Diváci to milovali a Noll se záhy stal miláčkem pražského publika. Vystupoval snad ve všech kabaretních a komediálních scénách. Jmenovat lze Rokoko, Apollo, Divadlo Vlasty Buriana, Švandovo divadlo, kabaret Bum a Revoluční scénu.
Ztělesnění Haškových představ
Právě na Revoluční scéně si poprvé oblékl uniformu c. k. armády a pod taktovkou režiséra Emila Artura Longena se převtělil do Haškova lidového hrdiny Švejka. Do role byl schválen samotným Jaroslavem Haškem, který si přesně takto Švejka představoval, když román psal. Zároveň se stal i předobrazem pro malíře Josefa Ladu. Švejk, jak ho všichni známe, tak dodnes nese podobu Karla Nolla. Má jeho malou zavalitou postavu, kulatý obličej s bambulí místo nosu a bystrá očka.
Karel Noll jako první filmový Švejk
Kromě Revoluční scény si Karel Noll zahrál Švejka rovněž s Košnerovou společností, a to i ve svém rodném Brodě. Stalo se tak v srpnu roku 1922. K představení dal požehnání opět Jaroslav Hašek, který se na ně také přijel z nedaleké Lipnice nad Sázavou podívat. Nollovým výkonem byl natolik nadšen, že mu následně v dopise svěřil roli v budoucí filmové podobě své knihy. Té se sám však již nedožil.
Prvenství už mu nikdo nevezme
Před kamerou debutoval Karel Noll v éře němého filmu v roce 1920. Jelikož u spousty němých filmů není známé přesné datum dokončení, uveden je pouze rok, můžeme považovat za Nollovu první filmovou roli film, který přišel do kin jako první. A tím bylo drama Václava Bínovce Plameny života, ve kterém ztvárnil postavu básníka Vladana. Následovala pohádka pro děti Červená Karkulka, v níž se objevil jako ponocný Vrána. Filmy se v této době rodily velice rychle. V následujícím roce jich tak vytvořil rovnou šest a ani v dalších letech neměl o práci nouzi. A pak přišla v roce 1926 životní role. Na filmová plátna byl konečně převeden román Jaroslava Haška. Adaptace se chopil scenárista Václav Wasserman a režie ostřílený filmař Karel Lamač, který právě založil vlastní filmové studio Kavalírka. Díky nim se zrodil první filmový Dobrý voják Švejk, v němž si společně s Karlem zahrála také jeho žena Ella. Připadla jí drobná úložka služky se psem. Kritika vyzdvihovala Nollův výkon do nebes a dodnes je považován za nejlepšího představitele Švejka. Bohužel si ho mohl zahrát jen v němém filmu.
Švejkem byl na stříbrném plátně čtyřikrát
Mimořádný úspěch snímku motivoval Lamače a Wassermana k dalšímu pokračování. Ještě v roce 1926 přišel do kin film Švejk na frontě. Z prvního filmu se do dnešních dnů bohužel dochovaly jen útržky, druhý je považován za zcela ztracený. Tématu se obratem chopil režisér Svatopluk Innemann a natočil snímek Švejk v ruském zajetí podle pokračování Haškova románu. Scénáristou byl Karel Vaněk, jenž se po Haškově předčasné smrti pokusil dokončit čtvrtý díl románu. Toto dokončení následně vyšlo pod shodným názvem jako původní dílo. O rok později se toto pokračování stalo předlohou pro scenáristu Eduarda Šimáčka a režiséra Gustava Machatého a vznikl Švejk v civilu, oba projekty už ale jen těžily z úspěchu předchozích Lamačových filmů a Nollovy popularity. Zájem o Švejka ale neustále rostl, a tak v roce 1930 režisér Martin Frič vytvořil sestřih prvních třech filmů a nazval jej Osudy dobrého vojáka Švejka. Tou dobou byl ale představitel hlavní role již dva roky po smrti.
Zabil ho zápal plic
Na počátku roku 1928 začal Noll natáčet komedii Miroslava Krňanského Modrý démant, kde představoval spiritistu. Před dokončením však náhle a nečekaně zemřel. Příčinou smrti tehdy ani ne osmačtyřicetiletého herce měl být lalůčkový zánět plic, tedy bronchopneumonie. Toto onemocnění mohou vyvolat různá bakterie. Mezi možné původce patří i pneumokoky a stafylokoky, které způsobují onemocnění s vážnějším průběhem. Tento druh zápalu plic se někdy vyskytuje po chřipce a ojediněle může usmrtit i jinak zdravého člověka. V současné době jsou úmrtí již zcela výjimečná. V druhé polovině dvacátých let však neexistovala antibiotika a onemocnění bylo příčinou smrti poměrně často. A tak není divu, že přes veškerou snahu doktora Mentbergera Karel Noll nákaze podlehl. Stalo se tak 29. února 1928 v Praze. Zvukového filmu, který přišel za dva roky, se tak již bohužel nedožil. Jeho žena Ella ho přežila o třicet jedna let a nikdy se znovu nevdala. Hrob manželů Nollových se nachází na Vinohradském hřbitově.
Hrob manželů Nollových
O mnoho let později na Karla Nolla vzpomínal jeho herecký kolega Jaroslav Marvan takto: „Poznal jsem v Burianově divadle, bohužel nakrátko, také velkého herce Karla Nolla. Nebyl jsem tam ještě dlouho, když zemřel. To bylo v osmadvacátém. Na scéně z něho na partnery vyzařoval zvláštní pocit bezpečí, pocit, že se nic nemůže stát, jestliže tam vedle vás stojí. A pro člověka, který do profesionálního divadla přišel poprvé jako tenkrát já, kdy se všecko se mnou točilo, byl ten pocit moc cenný a užitečný. Nolla snad nic nevyvedlo z míry, takový byl kliďas.“
Zdroje:
