Článek
Není asi nikoho, kdo by neznal herečku Janu Bouškovou. Méně známa je skutečnost, že tato sympatická dáma měla sestru, v jejíž šlépějích se vydala.
Na konzervatoř šla první
Eva Boušková přišla na svět 2.května 1951 na Kladně, dětství ale prožila v pražské Soudní ulici. K divadlu ji to táhlo snad od narození. Spolu s o tři roky mladší Janou si na něj ráda hrála. Svému snu se rozhodla jít naproti a zdárně vykonala přijímačky na hudebně – dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře. Vlastně to byla ona, kdo k herectví nasměroval i Janu. Ta svoji starší sestru na škole navštěvovala a moc se jí tam líbilo. Sama v té době chodila na gymnázium a chtěla se v budoucnu stát zubní laborantkou. Shodou náhod dostala nabídku na záskok do jedné divadelní hry. Souhlasila a u hraní již zůstala, dala vale gymnaziálním studiím a přestoupila na konzervatoř.
Eva školu dokončila a stala se členkou Divadla Jiřího Wolkera. Do podvědomí diváků se dostala prostřednictvím dabování postavy Matyldy v americkém seriálu Colombo. Stalo se tak v šestém díle první série z roku 1971, jenž nesl název Prázdný rám. V roce 1972 debutovala menší rolí baletky Trudy v televizním snímku Vinobraní. V témže roce si zahrála ještě v dalším televizním filmu Magnolia.
Z dalších nevelkých rolí pak ztvárnila v roce 1975 kupříkladu opatrovnici dětí v obchodním domě v televizní inscenaci Hledám paní na hlídání. Dvakrát se objevila v populárních Bakalářích. Často účinkovala v hudebních inscenacích. Na velkém plátně se objevila pouze jednou, a sice v krimifilmu Pumpaři od Zlaté podkovy. S televizními diváky se pak rozloučila v roce 1987 v krátkometrážní povídce Fantóm opery, kde Sherlock Holmes, kterého ztvárnil Viktor Preiss, vyšetřuje záhadný útok na operního pěvce těsně před začátkem představení. Více se již před kameru nepostavila.
Manželství skončilo tragicky
Jiřina Švorcová na Evu kdysi prozradila, že herectví zanechala a odešla zpívat do sboru Národního divadla. „Byla starší než Jana a měla k ní takový protekcionistický vztah. Neustále jí mluvila do života, co a jak má dělat a tak dále. Jana byla dívka samostatně uvažující, tak to jako dost nelibě nesla, a vím, že jsem s její sestrou měla na tohle téma dlouhé rozhovory, že i když je její starší sestra, tak je už dospělá a nemůže jí autoritativně zasahovat do života, to se prostě nedělá,“ řekla Švorcová.
Ať již to bylo jakkoliv, jedno je jisté. Eva neměla život jednoduchý. Ve dvaadvaceti letech se provdala za o třicet let staršího divadelního režiséra Ivana Weisse. Porodila dceru Terezu. V manželství ale šťastná nebyla a chtěla se již po třech letech rozvést. Ivan Weiss rozchod psychicky nezvládl. V roce 1976 si vzal život a Eva ho našla. Poznamenalo ji to na zbytek života.
Oporou se jí stala mladičká Jana, která v tu chvíli ještě netušila, že s ní má osud podobný plán. Vdovou se stala v osmadvaceti letech, poté, co jejího muže Petra Svojtku usmrtila tramvaj. O malého synka se musela postarat sama, znovu se ale naštěstí vdala. Společně se svým druhým manželem, Václavem Vydrou, nakonec nevychovávala jen svého syna, ale i Evinu dcerku Terezku. Nešťastná Eva totiž vážně onemocněla a o svoji, tehdy šestiletou, holčičku, se nedokázala postarat. Mladší sestra ji zastoupila a Terezku odchovala až do dospělosti. Eva Boušková nakonec vleklé chorobě podlehla v roce 2004 ve věku pouhých padesáti tří let.
Jana na svou sestru po letech zavzpomínala v knize Blanky Kovaříkové Lásky za oponou: „Měly jsme se moc rády. Eva mi říkala Medvídku a mně se zase líbily její ruce, o které hodně dbala.“
Zdroje:
