Článek
Všeobecně se má za to, že první českou filmovou Popelkou byla půvabná blondýnka Eva Hrušková, která oblíbenou hrdinku ztvárnila pod režijní taktovkou Vlasty Janečkové v černobílé filmové televizní pohádce z roku 1969. Není to ale pravda. Již o čtyřicet let dříve vznikla němá verze tohoto klasického příběhu. S příchodem zvuku však záhy zapadla do zapomnění stejně tak jako její tvůrci.
Dětský divák byl na vedlejší koleji
Výroba filmů pro nejmenší diváky byla dlouho nejen u nás filmaři přehlížena. Věkově omezený počet návštěvníků kin neposkytoval záruku návratu výrobních nákladů. Pokud byly filmy pro děti natáčeny, zpravidla šlo o levné snímky, které vycházely z hesla „pro děti je vše dobré“. Řada dobových snímků určených nejmladším divákům byla spíše koncipována jako reklama. Ohlas u dětí byl mizivý, režiséři se proto tomuto žánru po celá desetiletí prakticky nevěnovali, zlom nastal až v padesátých letech, poté, co kinematografie začala být plně v rukou státu, který se postaral i o financování a návratnost nákladů příliš neřešil.
Ve dvacátých letech minulého století se přesto našel filmař, který se pohádkové tvorbě věnoval. Průkopník žánru se jmenoval Josef Kokeisl. Budoucí filmový režisér se narodil dne 10. listopadu 1894 v Českých Budějovicích. U filmu začínal již v roce 1919, nejprve však jako kameraman. Točil s takovými režiséry, jako byl Václav Binovec. O něco později, a sice od roku 1923, si troufl i na scénáře. Poprvé se společně s režisérem Václavem Kubáskem podílel na scénáři dramatu Čarovné oči. V roce 1925 již měl tolik zkušeností, že začal sám režírovat. V tomto roce vznikly jeho první dva filmy, a sice hudební komedie s Karlem Hašlerem v hlavní roli Silnice bílá přede mnou a romantické drama Děvče ze Šumavy.
První byla Perníková chaloupka
V roce 1927 se zaměřil na pohádky. Patří k nim dnes již nedochovaná Perníková chaloupka s Milkou Balek-Brodskou v hlavní roli čarodějnice. Dětský hraný film propagující pití mléka Kašpárek kouzelníkem, který je rovněž považován za ztracený, a konečně podobně zaměřený film Kašpárek a Budulínek, jenž pro změnu děti nabádal k tomu, aby pečovaly o svůj chrup. O rok později se vrátil k dramatům, ale již v roce 1929 natočil svoji nejznámější pohádku, již zmíněnou Popelku. Film byl na svoji dobu poměrně dlouhý, trval padesát jedna minut. O scénář se postaral Karel Driml.
Milka Balek-Brodská v roce 1925
Kokeislova Popelka se ve skutečnosti jmenuje Anuška, přezdívku Popelka jí dala macecha a její dvě dcery, neboť je neustále zašpiněna od té nejhorší práce, kterou doma musí vykonávat. Jednoho dne král pořádá bál, aby si jeho syn, princ Zlatohlav, mohl vybrat nevěstu. Chystá se i macecha s dcerami. Anuška, tak jak tomu v této pohádce bývá, má od matky přísný zákaz se na plese byť jen na okamžik ukázat. Na pomoc jí přispěchá kouzelná víla v podobě staré babičky. Anuška ji pohostí a ona se jí kouzlem odmění a pomůže jí ke krásným šatům. Dívka odejde na ples, celý večer tančí s princem, před půlnocí ale musí odejít, neboť kouzlo pomine. Při odchodu ztratí, jak se na Popelku sluší, svůj střevíček. Zamilovaný princ ji nechá hledat po celém království. Před zraky svých sester a macechy Popelka Anuška svůj střevíček obuje a je slavnostně uvedena k princi do zámku. Trojici zůstává jen závist a zloba.
Zářila macecha Balek-Brodská
V němém filmu excelovala především tehdejší představitelka negativních rolí Milka Balek-Brodská, které připadla role macechy. Veškerou pozornost se jí podařilo strhnout na sebe. První českou filmovou Popelkou se pak stala Zdena Listová. Tato herečka němé éry se vlastním jménem jmenovala Zdena Pietschová, narodila se 12. června 1910 do rodiny soustružníka, zprvu byla úřednicí, k filmu se dostala tím způsobem, že sestra její matky Anna Mecerová se provdala právě za filmového režiséra Kokeisla, který pak svoji neteř obsadil do většiny jejích filmů. Poprvé si tak zahrála v roce 1928 v romantickém dramatu Láska kvete v každém věku. Ve stejném roce se objevila ještě v režisérově snímku Tvrdohlavý Jura.
Popelčin kočár (ilustrační foto)
O rok později získala hlavní roli Popelky. Ta se stala tou nejvýznamnější v její jepičí herecké kariéře. Režisér Hans Tinter ji ve stejném roce obsadil ještě do dramatu Pasák holek. Posledním filmem, který v roce 1929 stačila natočit, a zároveň i posledním filmem jejího života, byl krátkometrážní snímek Fridolínovo tajemství, kde si opět pod režijní taktovkou svého strýce zahrála švadlenku Máňu. Ve stejném roce se provdala, zda to byl důvod konce kariéry, není známo. Daleko pravděpodobněji se jeví, že ji postihl osud mnoha dalších protagonistů němé éry a po nástupu zvukového filmu se nedokázala uplatnit. Svoji roli na tom zcela jistě hrál i fakt, že režírovat přestal i její strýc. První filmová Popelka upadla v zapomnění a není ani známo kdy a kde zemřela.
Zapomenutý princ
Popelčina historicky prvního prince si zahrál Roman Rhoda-Růžička, jenž se stal Zdeniným partnerem již poněkolikáté. Zahrál si s ní již ve filmech Láska kvete v každém věku a v Tvrdohlavém Jurovi. Na rozdíl od ní se v drobných roličkách objevil ještě ve třicátých letech. Ve filmu Načeradec, král kibiců si zahrál právníka Dundra. Naposledy se objevil ve filmu Osudná chvíle coby doktor Ladislav Dvořák, tajemník ředitele. Film vznikl v roce 1935 a od té doby se po herci slehla země. Není známo kdy zemřel a na rozdíl od Zdeny Listové se dokonce neví ani datum narození.
Sám režisér Josef Kokeisl natočil po Popelce již jen jediný film, a sice právě již výše zmíněnou Osudnou chvíli, která zcela nepohádkově vypravuje o muži, který se nakazil syfilisem. Na filmu se však podílel již pouze jako spolurežisér svého dávného parťáka Václava Kubáska. Tím režisérova kariéra skončila. Zemřel v roce 1951 a čím se zabýval posledních šestnáct let svého života nikdo netuší.
Zdroje:
