Článek
Ladislav Brom se narodil dne 16. dubna 1908 v Chocni svobodné matce Marii Bromové. Bylo mu sotva pár týdnů, když se jeho matka vdala za Josefa Kořínka. Malý Ladislav přejal otcovo příjmení a od té chvíle byl oficiálně Ladislavem Kořínkem. V Chrudimi absolvoval Vyšší hospodářskou školu a na přání rodičů pokračoval ve studiu inženýrství na ČVUT. Více než technika jej ale přitahovalo umění. Začal proto již z vlastní iniciativy studovat herectví na pražské konzervatoři. K jeho spolužačkám patřila Lída Baarová a Jiřina Štěpničková.
Byl na stáži v Rusku a vzhlédl se v tamní kultuře
Jelikož Ladislav již s žádnou podporou od rodičů nemohl počítat, živil se psaním novinových článků a vyučováním tance. S Jiřinou Štěpničkovou se v té době často účastnil tanečních soutěží pořádaných různými pražskými kluby. Konzervatoř úspěšně dokončil a svoji profesionální dráhu zahájil jako tanečník v Novém německém divadle v Praze. Odtud vedly jeho kroky do Jihočeského národního divadla v Českých Budějovicích, kde se uvedl jako operetní tenorista. Po odchodu do Ostravy se poprvé dostal i k divadelní režii. Byl urostlý, mužný, působil oduševnělým dojmem a disponoval výrazným hlubokým hlasem. Na divadelních prknech tak často představoval milovníky nebo hrdiny.
Ladislav Brom
V polovině třicátých let získal stipendium od ministerstva zahraničí, navštívil Sovětský svaz a pobýval ve zdejších filmových ateliérech, kde byl asistentem režie. Po návratu se stal velkým propagátorem ruské a sovětské kultury.
Sám sobě režisérem
Svět filmu objevil na samém konci němé éry. A byl na tomto poli opravdu všestranně nadaný. Uplatnil se jako herec, scénárista, textař, producent i režisér. Coby herec moc výrazný nebyl. Hrál různé milovníky, později čím dál častěji již jen drobné epizodní roličky. Nezřídka se objevil ve filmech, které i sám režíroval. Na plátně debutoval v roce 1929 rolí číšníka v horské chatě ve filmu Horské volání S. O. S. K jeho nejvýraznějším postavám patřily role mladého Jana v komedii Život vojenský, život veselý, Richarda Holana v komedii Klub tří, Roberta Turka v melodramatu Bezdětná, staršího statkářova syna v dramatu Jan Výrava, hlasatele v Klapzubově jedenáctce či listonoše ve filmu Život je krásný.
Jako scénárista se podílel především na svých filmech, spolupracoval ale i s dalšími režiséry. Jeho samostatné režijní počiny měly kolísající kvalitu. Natáčel pokleslé komedie i sociální dramata. Je podepsaný pod takovými snímky jako Kariéra Matky Lízalky, Klapzubova jedenáctka, Tulák Macoun, Bílá jachta na Splitu, Ulice zpívá, Život je krásný či Skalní plemeno. Filmy nejen režíroval, psal k nim scénáře, hrál v nich, ale dokázal otextovat i písně, které v nich zazněly. Celkem napsal slova k písním pro čtrnáct filmů.
Nejprve jej zatklo gestapo, pak jej obvinili z kolaborace
Vše se mu dařilo, za okupace dostal ale první životní lekci. V listopadu roku 1941 byl zatčen gestapem, vyslýchán a čtyři měsíce vězněn ve Zlíně. Propuštěn byl jen díky přímluvě Lídy Baarové. Válka skončila a přišla další lekce. Ladislav Brom byl obviněn z kolaborace s nacisty, opět uvězněn a disciplinární komisí mu byla zastavena umělecká činnost. Důvodem byla událost ze dne 16. března 1939, kdy Brom vezl na Barrandov svého tchána, člena Národní obce fašistické Zdeňka Zástěru a další osoby, včetně režiséra Václava Binovce. K akci dal pokyn generál Rudolf Gajda a jejím cílem bylo převzetí barrandovských filmových ateliérů Němci. Vše ale nakonec skončilo fiaskem. Broma obhajovala řada osobností, nakonec byl všech obvinění zbaven a z vězení propuštěn. K filmové práci ale již připuštěn nebyl, jeho firma Brom-film byla znárodněna a musel zaplatit pokutu dvakrát sto tisíc korun. Ocitl se na dně. Začal se živit jako obchodník s broušeným sklem. Procestoval Francii, Švýcarsko, Velkou Británii. Na každém kroku jej ale sledovala státní bezpečnost. V roce 1948 pomohl společně se svou manželkou k útěku z republiky Lídě Baarové. Ve stejném roce se mu po deseti letech manželství rozpadlo. S Věrou Bromovou měl v té době již čtyři děti.
Sám projel v autě Afriku
V roce 1949 opustil Československo stejnou cestou jako o rok dříve Lída Baarová. Pod novým jménem John L. Brom začal na západě novou kariéru. Již v roce 1944 spolupracoval se spisovatelem Františkem Kožíkem na scénáři k filmu Ve spárech džungle, což měl být původně první český hraný film natočený v Africe. Brom se usadil v Paříži, získal finančního partnera a odjel se štábem osmi lidí do Kamerunu. Sám se zhostil role kameramana, režiséra i herce. Točilo se osm měsíců, vše probíhalo hladce, až do chvíle, kdy se Brom s filmovým materiálem vrátil do Francie a zjistil, že investor již nemá další finanční prostředky potřebné k dokončení filmu. Materiál tak nakonec zpracoval knižně, kniha Ve spárech džungle měla úspěch a pomohla mu získat sponzora, majitele belgické továrny na čokoládu Côte d'Or, s tím, že do roka připraví novou knihu Fauna a flóra Konga. Ještě než stačil do Afriky znovu odjet, podepsal smlouvu s francouzským producentem na dokument o fauně a přírodě v rovníkové Africe. Zcela sám, jen s filmařským vybavením se vypravil do Konga. Automobilka DKW mu dala k dispozici propagační vůz, s nímž během deseti měsíců procestoval křížem krážem Kongo, Keňu, Tanzanii, Botswanu a Zambii. Když jeho mise skončila, automobil DKW byl přepraven do Paříže a vystaven na automobilové výstavě.
V diplomatických službách Konga
Na počátku šedesátých let Brom žil s novou manželkou Olgou v Mnichově. Tady jej v roce 1961 navštívil osobní posel konžského prezidenta Josepha Kasavubua a poprosil jej, aby Kongu pomohl ve Spolkové republice vybudovat diplomatickou misi. Souhlasil a než bylo pro zastupitelský úřad zřízeno samostatné sídlo, sídlil dočasně v jeho bytě. Záhy se Brom stal rovněž oficiálním doprovodem předsedy konžské sněmovny na jeho cestě po Evropě. Během tří týdnů nakonec procestoval jako člen delegace nejen Evropu, ale i Izrael, Indii, Hongkong a Tchaj-wan. Setkal se s mnoha politickými osobnostmi tehdejšího světa. Načas pak pobýval opět v Kongu, vzhledem ke zhoršené politické situaci a kmenovým válkám, zemi ale nakonec opustil.
Prezident Joseph Kasavubu
V roce 1962 odešel s manželkou do Spojených států a usídlil se v New Yorku. V suterénu svého domu si zřídil filmový archiv a střižnu a začal připravovat seriál Měnící se tvář Afriky. Přednášel i na univerzitách, akademická sféra jej ale nezlákala. Začal psát román z afrického prostředí o bělošském mladíkovi a černošské dívce, dostal také nabídku na vytvoření tak zvaných afrických filmových archivů, v nichž měly být uloženy katalogizované filmové záběry určené především pro potřeby ostatních filmařů, kteří by je mohli využívat ve svých projektech.
Ze svých afrických cest vytvořil Brom pět filmů a cyklů, poslední z nich, nesoucí název Měnící se tvář Afriky, zůstal nedokončen. V roce 1967 si Ladislav Brom zažádal o vízum, aby mohl navštívit po letech svoji vlast. Již to nestačil. Dne 22. ledna 1969 jej na cestě mezi Montrealem a New Yorkem postihla mozková mrtvice, které ještě tentýž den podlehl. Dnes jsou jeho bohaté materiály z afrických cest součástí sbírek The Smithsonian Institute New York.
Zdroje:
