Článek
Jitka přišla na svět v roce 1947 v Liberci. Studovala tu střední ekonomickou školu a nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednou mohla zapsat do dějin československé kinematografie. Jednoho dne si ji ale vyhlédla režisérka Věra Chytilová, která se právě chystala natočit provokativní moralistní grotesku Sedmikrásky. Snad se tak mělo stát během Jitčiny účasti na spartakiádě v Praze v roce 1965. Někdy se ale uvádí, že si ji Chytilová vybrala přímo ve škole.
První ze dvou zkažených
Ať již to bylo jakkoliv, jedno je jisté. Slavná režisérka Jitce svěřila roli jedné ze dvou zkažených Marií, Marii I. Snímek Sedmikrásky, považovaný za klíčové dílo československé nové vlny, je známý svým experimentálním stylem a kritikou společenských norem. Cerhová spolu s Ivanou Karbanovou vytvořily dvojici mladých žen, které se rozhodnou zkazit, protože svět kolem nich je také takový, což vede k sérii anarchistických a provokativních situací. Dívky vyhledávají jakoukoliv legraci. Zamotají hlavu několika postarším pánům, které pak nechají zaplatit velkou útratu a nakonec je posadí do vlaku. Okradou toaletářku, zahrávají si se zamilovaným mladíkem. Stále jim to ale nestačí, protože chtějí být ještě zkaženější. A také si uvědomují, že si jich okolí nevšímá. Jednoho dne se dostanou do luxusního hotelu, kde je v sále připravena opulentní hostina. To je teprve ta pravá příležitost pořádně se vyřádit.
Film získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Bergamu a BBC jej před časem zařadila mezi stovku nejlepších komedií všech dob. Jen čtyři filmy z této stovky přitom měly uvedenu jako režisérku ženu. Pro Věru Chytilovou to znamená velkou poctu. Samotné Jitce Cerhové role otevřela dveře do světa modelingu. Jako manekýnka začala působit v Ústavu bytové a oděvní kultury. Této profesi se pak věnovala i po většinu sedmdesátých let.
Hrála lehké holky
Nadále však pokračovala i v herecké kariéře, byť již nikdy nezískala tak významnou roli, jako byla její Marie I. Vesměs se objevovala ve vedlejších rolích dívek volnějších mravů. Zahrála si například v povídkovém filmu Mučedníci lásky režiséra Jana Němce, kde hrála roli děvčete v nočním klubu. V roce 1968 ztvárnila postavu Hany v komedii Objížďka režiséra Josefa Macha. V menší bezejmenné roli se objevila v sci-fi komedii Oldřicha Lipského Zabil jsem Einsteina, pánové. Pod režijní taktovkou Vladimíra Čecha ztvárnila lehkou holku v muzikálové komedii Svatá hříšnice. V dámičku se proměnila v Renčově psychologickém dramatu Hlídač. Do kriminálního filmu Podezření ji v roce 1972 obsadil pro změnu režisér Jiří Krejčík. Tentokráte představovala ženu diplomata.
Byla to patrně jen shoda náhod, že se s diváky na stříbrném plátně rozloučila opět filmem Věry Chytilové. Ve slavné Hře o jablko z roku 1976, beroucí si na mušku sobeckého svobodného lékaře doktora Johna a zároveň i československé porodnictví, ztvárnila postavu Hany. Ukázala tehdy, že se dokáže adaptovat na různé filmové styly a role. Vícekrát to již bohužel předvést nemohla.
V žádném dalším snímku se Jitka Cerhová již neobjevila. Zamilovala se totiž do cizího státního příslušníka a provdala se za něj. Následně pak opustila Československo a usídlila se svým mužem v Paříži. Městu na Seině zůstala věrná i po rozvodu. Její stopa v naší kinematografii tak definitivně zmizela.
Zdroje:
