Článek
Funèsovi trvalo dlouho, než se prosadil. Nevšední komický talent byl u něj v podstatě objeven až v jeho padesáti letech. Oproti tomu Bourvil již v páté dekádě patřil k nejlépe placeným francouzským hercům. Na rozdíl od mnoha jiných však netrpěl hvězdnými manýry a neměl problém vzít vedlejší roli. Zahrál si s řadou velkých hvězd, ale nejvýznamnější a komerčně nejúspěšnější bylo právě jeho spojení s Funèsem.
Spoluhráči
Poprvé se ti dva setkali při práci na komedii Aprílový žert v roce 1954. Tehdy byl Funès ještě pouhým figurkářem, zatímco Bourvil již hvězdou. Následovalo několik dalších společných filmů, opravdový zlom nastal ale až v roce 1964, kdy přišel režisér Gérard Oury s nápadem dát je dohromady před kamerou jako ústřední dvojici. Funès Bourvila již dlouho obdivoval a ani Bourvil nebyl proti. Tak vznikla komedie Smolař. Natáčela se od podzimu roku 1964 na řadě míst mezi Neapolí a Bordeaux. Již tehdy docházelo ke konfliktům. Funèsova manželka Jeanne se domnívala, že herci nemají ve scénáři rovnocenný prostor. Sláva Louise de Funèse ale byla teprve v počátcích a nemohla se té Bourvilově rovnat. Měl proto také třikrát nižší honorář.
Úspěch filmu byl však neskutečný. Do kin na něj v roce 1965 přišlo dvanáct milionů diváků a pozitivní ohlasy sklízel i v zahraničí. Oba herci si navzájem před novináři skládali komplimenty a další spolupráci byla cesta otevřená.
Bourvil
Oury přepracoval svůj starší scénář situovaný do dob okupace a vznikl tak film Velký flám. Snímek prolomil jedno velké tabu. Válečné téma ztvárnil humorně, to si do té doby nikdo jiný nedovolil. Bourvil svou komikou báječně doplňoval rtuťovitého Funèse. Ten měl v té době již vysoký kredit, a tak honoráře měli oba herci tentokráte stejné. Jednalo se o neskutečný jeden milion franků. V zákulisí ovšem mezi oběma muži panovaly napjaté vztahy. Spoluautorka scénáře Danièle Thompson před časem prozradila, že Bourvil se musel přizpůsobit svému kolegovi, který se do role vžíval o něco pomaleji než on. Louis de Funès tehdy potřeboval delší čas na přípravu a často záběry kazil a musely se točit nanovo. „Bourvila to nutilo dělat další záběry, i když je poprvé zvládl perfektně. Na place to všechno komplikovalo,“ řekla scénáristka. S postupujícím natáčením se začal naopak Bourvilům výkon zhoršovat a ten Funèsův zdokonalovat. Mezi oběma herci tak čas od času docházelo ke střetům.
Rozveseloval jej zpěvem
Na druhou stranu to byl právě Bourvil, který jako jediný dokázal Funèse rozveselit, když byl rozrušený nebo mrzutý. Ve své knize o slavném herci na to vzpomínal Bertrand Dicale. „Bourvilova veselá povaha dělala na natáčení Velkého flámu zázraky. Když Louis de Funès dorazil na plac se svou mrzutou tváří, která všechny odradila a předznamenávala bouře hněvu, bylo vidět, jak jeho partner kolem něj krouží a zpívá refrén písně Les Abeilles,“ uvedl.
Ať již se dělo během natáčení filmu cokoliv, jedno je jisté. Velký flám se stal neuvěřitelným kasovním trhákem. Jen ve Francii jej v kinech navštívilo přes sedmnáct milionů diváků. V celonárodní anketě z roku 2000 se Velký flám stal bezkonkurenčně nejlepším filmem v dějinách francouzské kinematografie.
Oury chystal další spolupráci, když se ale v roce 1970 sešel s Bourvilem, zjistil, že k natáčení již těžko dojde. Herec nějakou dobu úzkostlivě tajil, že je vážně nemocný a nyní se Oury přesvědčil, že jeho stav je opravdu vážný. Zemřel 23. září 1970.
Louis de Funès na jeho účet řekl: „Bourvilovi vděčím za mnoho (…) Není to ani tak přátelství jako spíše velké kamarádství.“
Zdroje:
