Článek
Jean-Paul Belmondo byl skutečnou hereckou legendou, která se navždy zapsala do srdcí několika generací diváků. V jeho šlépějích se vydal i jeho vnuk Victor, který je mu ze všech jeho potomků nejpodobnější. Je navíc i stejně přirozený, roztomilý, má vrozené charisma. Nést jméno slavného předka pro něj ale může být přítěží, přesto by si prý nikdy nevzal pseudonym.
Vyrůstal na dědečkových filmech
Victor Belmondo se narodil dne 15. prosince 1993 v Boulogne-Billancourt. Je synem třetího dítěte slavného Jeana-Paula, Paula, příležitostného herce a automobilového závodníka. Jeho matkou je italská kuchařka a televizní moderátorka Luana Tenco. Má staršího bratra Alessandra a mladšího Giacoma. Dětství strávil ve Vaucressonu, malém městě západně od Paříže.
Victor Belmondo
Vyrůstal obklopený filmem. Jeho otec měl velkou sbírku DVD a doma filmy pravidelně sledovali. Nechyběly samozřejmě ani ty, v nichž hrál jeho slavný dědeček. Jak před časem Victor zavzpomínal, jeho první filmové setkání s Jeanem-Paulem bylo ve špionážním thrilleru Profesionál. Byl ještě velmi malý a nedokázal rozlišit fikci od reality, a tak se na konci filmu rozplakal, když jeho dědečka zabili. Později si velmi oblíbil komedii z roku 1962 Opice v zimě, v níž Belmondo hrál po boku Jeana Gabina. Jako dítě byl ohromen i dědečkovými kaskadérskými kousky. „Miloval je, dokonce i ve skutečném životě,“ říká. „Nemyslím si, že uplynul den, aby nějaký kousek nepředvedl.“
Rozvážel jídlo po Paříži
Herecké vlohy se u Victora projevily velmi brzy. Ve škole byl vždy první, kdo zvedl ruku, jakmile měl před ostatními odříkat nějaký text. Jaké to je před filmovou kamerou, si vyzkoušel již jako dítě, když v jednom krátkém filmu ztvárnil syna svého vlastního otce. Od té chvíle věděl, že chce být hercem. Rodiče jej ale vedli k tomu, aby se neupínal jen k této jedné jediné profesi, neboť je velmi nejistá a může chvíli trvat, než se prosadí, a i tak může vše ze dne na den zase skončit. Chtěli, aby on i jeho bratři stáli při zemi a byli nezávislí. Victor rozhodně nevyrůstal se stříbrnou lžičkou v ústech. „Nevyrůstal jsem jako privilegované dítě, pracoval jsem velmi brzy. I když mi nikdy nic nechybělo, nikdy jsem neměl sportovní auta ani bazény. Rodiče se mě snažili vychovávat jednoduše.“ Již ve velmi mladém věku tak vykonával různé příležitostné práce. „Byli to hlavně moji rodiče, kteří mi jednoho dne řekli, že si musím začít vydělávat na živobytí. Nebylo třeba se na nic ptát. Když jsem nemohl filmovat, zkusil jsem to jinde. Dělal jsem spoustu příležitostných prací, přišlo mi to normální,“ rozpovídal se před časem mladý Belmondo. Nějaký čas tak například pracoval v jedné z vietnamských restaurací a připravoval jídlo, později toto jídlo rozvážel po Paříži na skútru.
Victorův otec Paul
Navštěvoval také obchodní školu. Touhu stát se hercem ale rozhodně neopustil. V sedmnácti si našel agenta a nastoupil na filmovou školu. Pamětliv rad svého otce začal ale studovat scénáristiku. Naučil se psát a režírovat. Dnes již má v šuplíku celovečerní film. Školu dokončil s diplomem z oboru scénáristiky, začal navštěvovat herecké kurzy, zkusil si, jaké to je, dělat asistenta režie a hlavně se začal pomalu a jistě prosazovat na filmovém plátně. V roce 2019 vytvořil jednu ze svých prvních větších rolí ve filmu Mon bébé. V roce 2020 získal již hlavní úlohu v komediálním dramatu Dej mi křídla.
Dědeček je pro něj věčným sluncem
Dědeček Jean-Paul mu žádné kariérní rady nedával. „Byl to velmi skromný člověk a nebyl to ten typ, který by o této práci teoretizoval. Být hercem pro něj byla velká hra.“ Přesto si Victor Belmondo myslí, že pro něj bylo důležité, aby někdo v herecké tradici pokračoval. Když v září 2021 filmový velikán tento svět opustil, Victor pronesl smuteční řeč nad jeho rakví v pařížské Invalidovně. Jeana-Paula tehdy popsal jako věčné slunce.
V roce 2023 se před televizní kamerou vrátil do doby, kdy byl jeho dědeček mladý. V seriálu o Brigitte Bardot si zahrál jejího prvního manžela a režiséra filmu …a Bůh stvořil ženu, Rogera Vadima. Vadim, jak říká Victor Belondo, byl „epikurejec par excellence. Věřím, že se v určitém okamžiku svého života rozhodl být šťastný, ať se stane cokoli – a nic mu to nevezme.“ Taková podle Victora byla doba: „Byla to bezstarostná éra. Můj dědeček byl bezstarostný, Vadim byl bezstarostný, Bardot byla bezstarostná.“ Natáčet v Saint-Tropez a nést se na vlně nostalgie bylo pro Belmondova vnuka příjemné. Na druhé straně si uvědomuje, že v dnešní době má Francie spousty dobrých herců, nikdo z nich ale nevyčnívá tak, jako vyčnívala Bardot nebo jeho dědeček. Jaké místo si na nebi francouzských hvězd vydobude on sám, teprve ukáže čas.
Zdroje:
