Článek
Životní osudy Evy Karelové jsou zahaleny v mlze. Víme o ní jen velmi málo. Narodila se ve Vídni 15. února 1925 a její rodné jméno znělo Fierlingerová. Proč přišla na svět právě v hlavním městě Rakouska, navíc v dobách, kdy již existovalo samostatné Československo, nevíme. Není známo ani to, jaké byla národnosti. Mohla být dcerou Rakušanů, pocházet ze smíšeného manželství, nebo přišla na svět v rodině Vídeňských Čechů, kteří se až s postupem doby rozhodli přesídlit do nové republiky.
Zjevila se náhle a nikdo neví jak
Kdy a jak se Eva v Československu ocitla, se také nikde neuvádí. Na světlo dějin vstoupila až ve svých dvaceti letech, kdy zahájila profesionální dráhu jako členka olomouckého Českého divadla. Psal se rok 1945 a Eva začala používat jednodušeji vyslovitelné příjmení Karelová. Měla nějaké profesní vzdělání? Byla amatérka? Nevíme. Známá jsou jen její divadelní angažmá. V roce 1948 odešla z Olomouce do Divadla státního filmu a v roce 1951 se jejím posledním divadelním přístavem stalo Divadlo S. K. Neumanna v Libni. Ojediněle hostovala na dalších divadelních scénách a na rozličných zájezdových představeních.
Eva byla velmi pohledná dívka. Měla husté tmavé vlasy, oválný obličej a krásné velké magické oči. Působila velmi temperamentně. Do světa československé kinematografie vstoupila poprvé v roce 1946, kdy si pod režijním vedením Miroslava Cikána zahrála ošetřovatelku v dramatu Lavina. Hned v následujícím roce získala svoji životní roli. V historické dramatu Václava Kubáska Portáši si zahrála hostinského dceru Anku. Filmový příběh vypravuje o sboru portášů, jenž hlídá moravsko-uherskou hranici před maďarskými zloději dobytka. Sedláku Vašutovi zloději ukradli dobytek, ale portáši jej přivedou zpět. Banda zlodějů dobytka se chce za to pomstít celé vesnici. Potají se scházejí v hospodě. Hospodského dcera Anka se zamiluje do portáše Jury v podání Josefa Beka. Po útoku zlodějů na vesnici v boji padne Vašut a zároveň i velitel portášů. Sbor ale nakonec ve vsi nastolí klid a Anka si vezme Juru.
Herečkou dobově poplatných snímků
Další role Evy Karelové již takového rozsahu nebyly. Vzhledem k svému angažmá v Divadle státního filmu se ale na plátně objevovala pravidelně, často i v několika filmech ročně. Za zmínku stojí kupříkladu její postava řidičky tramvaje v adaptaci Drdovy povídky Němá barikáda, číšnice Filoménka Dittrichová ve velkofilmu Václava Kršky Revoluční rok 1848, dělnice Marie Frýdlová v budovatelském dramatu Dva ohně, učitelka v krátkém snímku Pionýrská abeceda nebo dívka Božka v budovatelské komedii Karhanova parta.
V roce 1953 se na stříbrném plátně předvedla naposledy jako mladá lékařka v Hubáčkově kriminálním dramatu Kavárna na hlavní třídě, natočeném na motivy sociálního románu Gézy Včeličky. Opět se jednalo o další z dobově poplatných snímků. Hrdinou příběhu je číšník Kučera, který je obviněn z vraždy číšníka Vacka jen proto, aby tato tragédie odvedla pozornost senzacechtivých novin od aféry, do níž byl zapleten jeden ministr.
Film se stal definitivní tečkou za kariérou mladé herečky. Zda dala přednost divadlu, nebo již trpěla zdravotními problémy, nevíme. V divadle S. K. Neumanna měla ale působit až do svého skonu. K tomu došlo 26. dubna 1957 v Praze. Eva se již v té době jmenovala Příhodová, ale koho si vzala a kdy, je opět tajemstvím, stejně tak jako příčina jejího předčasného úmrtí v pouhých třiceti dvou letech.
Společně s dalšími předčasně zesnulými herečkami, ke kterým pařily například Jarmila Horáková, Zorka Janů, Jana Rybářová, Libuše Zemková či Zuzana Ondrouchová, zůstává Eva Karelová klasickou představitelkou věčného filmového mládí a krásy.
Zdroje:
