Článek
Iniciátorem výpravy byl kameraman Jiří Stöhr, který na nápad přišel poté, co se jednoho dne setkal s lidmi z Tatrovky ve vile Tatra a nostalgicky zavzpomínal, jak se coby mladík zúčastnil Expedice Lambaréné. Jednalo se tehdy o studentskou expedici do nemocnice Alberta Schweitzera v gabonském Lambaréné, kam se vezly léky a zdravotnický materiál. Výprava odstartovala na Nový rok 1968 a vrátila se 13. září téhož roku. Expediční Tatra 138 6×6 VN při ní najela více než třicet pět tisíc kilometrů. Svého cíle expedice ale nakonec nedosáhla. Kvůli zhoršeným vztahům mezi Československem a Gabonem nebyla vpuštěna na území tohoto státu. Zdravotnický materiál tak nakonec odeslala na místo určení lodí. Jiří Stöhr nicméně cestou natočil osmnáctidílný dokumentární seriál.
Vůz expedice Lambaréné v Muzeu nákladních automobilů Tatra
Příprava trvala dlouhé tři roky
Tatrováky Stöhrovo vypravování zaujalo, řekli mu, že mají nový model 815, který by měl perfektně jezdit, a že by se nějaká podobná výprava mohla uskutečnit znovu. Nedalo mu to spát a začal plánovat. Ve spolupráci s vedením Tatry Kopřivnice novou expedici připravoval celé tři roky. Protáhla se stavba auta i administrativní záležitosti. Výprava kolem celého světa, původně naplánovaná na dva roky, měla posloužit k šíření slávy značky i v zemích, kde s tatrovkami neměli žádné zkušenosti a zároveň měla propagovat i další československé výrobky. Na cestě měl být natočen i padesáti šestidílný dokumentární seriál a také dva celovečerní filmy.
K dalším členům výpravy patřili jaderný fyzik Stanislav Synek, který byl navigátorem, tlumočníkem a zvukařem, publicista Petr Bárta, jehož úkolem byla propagace a klapka, geolog František Jeniš coby pilot motorového rogala, mechanikem a zároveň řidičem a kuchařem se stal profesionál z Tatry Dalibor Petr, kterého v Brazílii vystřídal kopřivnický mistr zkušebny motorů Karel Valchař, jenž za volantem nakonec strávil dva roky. V Číně se k výpravě připojil ještě Aleš Novák, v té době vedoucí zkušebny motorů Tatra. Byli to dobrodruzi, z nichž každý uměl něco a dohromady všichni všechno.
Tatra byla pro expediční účely speciálně upravena
Jako hlavní dopravní prostředek po celou dobu expedice sloužil speciální nákladní automobil Tatra 815 GTC, který byl postaven na základech sériového modelu Tatra 815. Doplněna byla speciální obytná a pracovní nástavba, odtud zkratka GTC, tedy Grant Tourist Caravan. Nástavbu postavila tehdejší Vagónka Studénka na základě projektu tamní pobočky Výzkumného ústavu kolejových vozidel. Stavba začala v roce 1985, v zimě se ale na nějakou dobu zastavila a Tatra putovala do skladu. Práce se obnovily v červnu 1986 a vůz se ve velkém spěchu dokončoval, aby mohl být představen během podzimního brněnského veletrhu. Po Vánocích se pak vydal do Paříže jako reklamní doprovod československých kamionů na Rallye Paříž – Dakar.
Tatra 815 GTC měla v podstatě tři podlaží. Jednak suterén s podvozkem a nádržemi na naftu a na vodu a také s úložnými prostorami na náhradní díly, nářadí a elektrický dieselagregát. Přízemí se sestávalo z kabiny řidiče, na níž navazovala kuchyňka, pracovna, příležitostná ložnice, WC a koupelna, která zároveň sloužila jako fotokomora.
Patro tvořila otevíratelná nástavba se stanovou konstrukcí čtyř samostatných lůžek a vešel se do ní i moped Babeta, nafukovací člun a dvoumístné motorové rogalo. Vůz měl délku deset metrů, šířku dva a půl metru, výšku tři celé osmdesát pět metru. Celková hmotnost plně naloženého auta činila dvacet jedna tun. Naprostá většina vybavení, výstroje a materiálů pro posádku byla čistě československé výroby.
Odjížděli za ovací
Expedice se na cestu vydala dne 18. března 1987 z přeplněného Staroměstského náměstí v Praze. Odjížděla za velkých ovací. Na stejné místo se vrátila po třech letech, bezmála sto čtyřiceti tisících najetých kilometrech a šedesáti sedmi projetých zemích.
Tatra na počátku své expedice (foto: Hynek Moravec)
Trasa expedice nejprve vedla západní a severní Evropou do Sovětského svazu a Polska, aby se vyzkoušela technika. Polská nákladní loď ji následně přepravila na americký kontinent, kde posádku čekalo mimo jiné putování za krajany v Chicagu nebo poznávání Aljašky a mexického pobřeží. Ve Státech je po celou dobu sledovalo několik aut s tajnými agenty. Stanislav Synek na jedné z besed vzpomínal, že si z tajných agentů udělali v Los Angeles vlastní ochranku a v klidu tak přespali v nebezpečné čtvrti. V San Franciscu pro změnu posádce došla nafta, poprosila tedy posádku auta, které je sledovalo, a ona naftu ochotně dovezla.
Skončili ve vězení
Horší to bylo v Jižní Americe, kde členové expedice skončili ve vězení. „Poprvé se mě zmocnil ten druh strachu onu noc. Otevřu oči. Uvědomím si, že se nalézám uprostřed noci kdesi v Guatemale. Po stropě bloudí světelné kužely baterek, zvenčí jsou slyšet hlasy a co chvíli někdo buší na zavřené dveře Tatry. Vyhlédnu ven. Ve tmě kolem vozu pobíhají civilně oblečené postavy. V ruce mají pistole a automatické zbraně…“ popisoval Stanislav Synek jedny z nejdramatičtějších chvil celé expedice pro Český rozhlas.
Čechoslováky nakonec zadrželi na devět dní, patrně je považovali za špiony. Když se ocitli konečně na svobodě, čekala na ně vyrabovaná Tatra a zničené filmové materiály. Na druhou stranu to výpravě zvedlo publicitu, případ totiž sledovala i americká CNN.
Z Jižní Ameriky putovala expedice přes severní Pacifik do Singapuru, poté další lodí na Nový Zéland a do Austrálie a nakonec znovu přes vodu do Číny. Po této asijské zemi se výprava mohla pohybovat pouze v doprovodu oficiálních průvodců. Po celou dobu společně s Tatrou jela dvě auta, která ji doprovodila až na hranice Pákistánu.
Nešťastný závěr výpravy
V Pákistánu posádku Tatry zasáhla tragédie. František Jeniš se utopil v peřejích při sjíždění divoké řeky Hunsa. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Jenišův deník, který kromě textu obsahoval i obrázky a fotografie, měl posloužit jako podklad pro knihu o expedici. Nakonec ji dala dohromady jeho manželka Ludmila.
Tatra 815 GTC v Muzeu nákladních automobilů Tatra
Do Prahy se posádka vrátila v květnu 1990. Přijela do úplně jiné země, než jakou před třemi roky opouštěla. Překotný polistopadový vývoj způsobil, že se o expedici nikdo nezajímal. Navázané obchodní kontakty ztratily smysl, členové byli dokonce některými podezříváni z vyzvědačství. Výsledky nebyly zveřejněny v plném rozsahu. Plánovaný mnohadílný seriál nevznikl, o natočený dvoudílný celovečerní dokument neměla televize zájem. Dlouho byl dokonce považován za ztracený. Až po dlouhých třiceti letech a třech letech intenzivního pátrání jej objevil reportér Českého rozhlasu Matěj Skalický. Český rozhlas následně na oba díly získal licenci a v roce 2020 je premiérově promítl ve svém největším studiu. Ve stejném roce odstartovala z České republiky nová expedice Tatra kolem světa 2.
Zdroje:
