Článek
Fascinující, tajemná, nepřístupná, taková je Fanny Ardant. Narodila se v departementu Maine-et-Loire ve městě Saumur. Její otec byl velitelem sboru v Alžírsku. Po ukončení vojenské kariéry se díky přátelství s monackým knížetem Rainierem stal vojenským atašé a poradcem tohoto knížete. Fanny díky tomu žila v Monaku. Část dětství ale strávila cestováním po Evropě. Vyrůstala v milující rodině. Její rodiče byli příkladem šťastného a milujícího páru. Fanny je zbožňovala, bohužel zemřeli velmi mladí.
Bdělý sen s režisérem ukončila smrt
Dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že se z Fanny stane herečka. Po dokončení střední školy vystudovala politické vědy na univerzitě v Aix-en-Provence, poté praktikovala na francouzském velvyslanectví v Londýně. Milovala ale divadlo, a to nakonec rozhodlo. Začala navštěvovat herecké kurzy a v roce 1974 se stala profesionální herečkou. Již o rok později, dne 4. dubna 1975, přivedla na svět svoji první dceru Lumir, jež přišla na svět z hereččina krátkého vztahu s Dominiquem Leverdem.
Fanny Ardant
Zprvu hrála pouze divadlo, v roce 1979 debutovala i ve filmu. Zatím se jednalo jen o epizodní roličku v dramatu Psi. Hvězdu z ní udělal až režisér François Truffaut, když jí v roce 1981 obsadil do role vášnivé milenky, jež přivede k sebevraždě sebe i svého milence v podání Gérarda Depardieua v dramatu Žena od vedle. Film neznamenal jen zlom v hereččině kariéře, ale přinesl jí do života i lásku. Fanny se během natáčení sblížila s Truffautem. „Upadla jsem do bdělého snu. Ten okamžik byl vyvrcholením mého života, natáčení, uvedení filmu do kin a poté natáčení filmu Konečně neděle!. Ve Françoisovi Truffautovi bylo to, co jsem vždy milovala u lidí, kteří jsou nadšení pro to, co dělají, co říkají, kým jsou,“ vzpomínala v před časem v Le Monde. Dne 28. září 1983 se novému páru narodila dcera Joséphine. Románek bohužel neměl dlouhého trvání. V roce 1983 byl Truffautovi zjištěn nádor na mozku a 21. října 1984 vydechl naposledy v American Hospital v Paříži ve věku pouhých padesáti dvou let. Fanny se zbořil svět. Málem se zhroutila. Nad vodou ji nakonec udržely děti.
Představitelka osudových žen
Nadále hrála především osudové ženy. Patří mezi ně kupříkladu belgická pianistka zamilovaná do mnohem staršího úředníka v melodramatu Benvenuta, vévodkyně de Guermantes ve filmové adaptaci Swannova láska, jedna ze sester v psychologickém dramatu Strach a láska. Zajímavé, byť jen vedlejší role ztvárnila rovněž ve snímcích Alaina Resnaise Život je román, Láska až za hrob a Mélo. Za hlavní roli majitelky restaurace pro homosexuály Evelyne v komedii Někdo to rád holky obdržela roku 1997 Césara pro nejlepší herečku.
François Truffaut
Společně se svými sedmi kolegyněmi pak získala Evropskou filmovou cenu pro nejlepší herečku za snímek 8 žen z roku 2001. Postavu Marianne ztvárnila v romantické komedii Tenkrát podruhé, která pro ni v roce 2020 znamenala zisk dalšího Césara, tentokráte pro nejlepší herečku ve vedlejší roli.
Mezitím vším stačila přivést na svět ještě jedno dítě. Třetí dcera Baladine se narodila v dubnu roku 1989. Jejím otcem byl Fabio Conversi. I vztah s tímto mužem je ale již dávno minulostí. Fanny se nikdy nevdala, ani po tom netoužila. „Žila jsem bez přemýšlení, bez plánování, bez strategie… O věcech přemýšlím, jen když se mě na to někdo zeptá. Jaký má smysl chodit třikrát před starostu? Mám ráda sliby, které nevezmete zpět, “ vysvětlila v jednom z rozhovorů. Přiznala ale také, že navazovat vztahy pro ni nebylo lehké. Měla zábrany, nevěřila si. Vždy si prý říkala: „Zvládnu to mluvením i kdyby to znamenalo, že budu působit otravně. Nikdy jsem se nespoléhala na svůj vzhled, abych se mužům líbila. A naopak… Pamatuji si, že na večírcích jsem byla tak vysoká, že je to odrazovalo. Bylo složité začít vztah.“
Rychleji mluví, než myslí
Výřečná je herečka opravdu hodně a často si tím způsobuje problémy. V roce 2007 vyvolala hněv italských politiků a rodin obětí terorismu, když se v rozhovoru svěřila, že považuje za hrdinu Renata Curcia, zakladatele krajně levicové teroristické organizace Rudé brigády. Piero Mazzola, syn policisty zastřeleného v roce 1974 Rudými brigádami, podal na herečku stížnost. Veřejně se pak omluvila slovy: „Chápu, že mě lidé nazývají idiotkou. Nesouhlasím s nimi. Nejsem politička, nemám žádné zkušenosti. Jsem jen herečka, obyčejný člověk.“
Fanny Ardant
V lednu 2017 pro změnu zaútočila na novinářské korporace, které jsou „poskoky Ameriky“ a podléhají „jednokolejnému myšlení “. Odsoudila „poučující Západ“ a naopak vyzdvihla Rusko. Poté se dočkala podpory od médií blízkých Kremlu a krajně pravicového tisku.
V nedávné době podnikla turné po Rusku. Jela tam na pozvání zasvěcence z Kremlu, na kterého se vztahovaly evropské sankce, a na tiskové konferenci prohlásila, že „hrát v Paříži nebo v Moskvě je totéž“. Její návštěva potěšila moskevský tisk a propagandisty války na Ukrajině.
Má pochopení pro sexuální násilníky
Pěkně nadzvednout ze židle dokáže i příznivce hnutí Me Too. Tyto lidi odsuzuje. Opakovaně vyjádřila podporu režisérovi Romanu Polanskému, obviněnému ze znásilnění a sexuálního napadení několika žen a stále se potýkajícímu s případem, který ho v roce 1978 vedl k útěku ze Spojených států. Tvrdí, že tohoto muže obdivovala, a podle ní „každý dělá chyby“.
Březnu tohoto roku svědčila ve prospěch Gérarda Depardieua během jeho procesu za sexuální napadení. Prohlásila zejména: „Bila jsem se, fackovala jsem, urážela jsem.“ Předseda soudu odpověděl: „Jste uznávaná herečka, mezinárodně uznávaná, můžete mu říct ne. Mohou mu také říct ne mladé ženy?“ Během své výpovědi dále vysvětlila: „Gérard hrál všechny své postavy tak, že ze sebe vydal všechno, to nejhorší i to nejlepší. Každá forma geniality v sobě nese něco extravagantního, vzpurného,nebezpečného. (…) Když jsem dostala dopis a viděla, že jsem předvolána, už jsem nechtěla přijít a pak jsem si řekla, že pokud nepřijdu bránit svého přítele, budu si celý život vyčítat svou zbabělost.“
Herečka v roce 2020
Fanny miluje život a váží si každodenních maličkostí. Miluje horké koupele, čokoládu i hraní. Připouští ale, že radost z herectví možná jednoho dne zmizí. Pak si otevře kadeřnictví na venkově ve vnitrozemí Sicílie.
Zdroje:
