Článek
Jean Lefebvre se narodil dne 3. října 1919 ve Valenciennes, v rodině malého průmyslníka. Ve věku osmnácti měsíců onemocněl obrnou a až do deseti let musel nosit speciální ortopedickou protézu. Nemoc prožíval jako tragédii, určila ale jeho budoucí osud komika. Aby si získal sympatie zdravých spolužáků, dělal třídního šaška. Na střední škole se mu říkalo Ptáček Fifi, protože krásně zpíval.
Kulka jej minula, on trefil osla
Jeho otec si ale nepřál, aby se z něj stal herec. Lefebvre proto studoval medicínu. Začala však druhá světová válka a Jean narukoval do armády. Dostal se do německého zajetí a byl umístěn do tábora Voves ležícím jihozápadně od Paříže. Po válce vyprávěl, že ho Němci vybrali do skupiny vězňů, kteří měli být pro výstrahu popraveni. Spolu se svými druhy stál před popravčí četou a čekal na smrt. Četa vypálila, vojáci se zhroutili k zemi a s nimi padl i Jean. Ležel jako ochrnutý, ale pořád žil. Teprve po chvíli mu došlo, že ho kulky jako zázrakem minuly. Věřil, že ho zachránil papírek s modlitbičkou, který mu kdysi věnovala maminka jako talisman. Po zbytek života jej nosil v kapse.
Jean Lefebvre v roce 1963
Podařilo se mu uprchnout a nějaký čas dělal řidiče tramvaje. Přejel ale osla a prodával poté uzené sledě na černém trhu. Nějaký čas byl rovněž prodejcem spodního prádla. Na konci války se vrátil domů do svého domu ve Valenciennes, kde nějakou dobu pracoval pro svého otce. Ve studiu lékařství již nepokračoval. V roce 1948 vstoupil na pařížskou konzervatoř, na obor opera. Ta ho ale nakonec nelákala, dal předost herectví.
Funése vinil neprávem
Začal vystupovat v kabaretech. V roce 1952 se poprvé objevil před filmovou kamerou v muzikálu Bouquet de joie. Zpočátku se objevoval i ve vážnějších filmech, kupříkladu ve Vadimově …a Bůh stvořil ženu. Díky svému výraznému obličeji se ale záhy vyprofiloval jako komik. Často vystupoval s Louisem de Funésem, který v té době ještě nebyl moc známým hercem. V roce 1963 obsadil režisér Jean Girault proti vůli producentů Louise de Funése do hlavní role komedie Četník ze Saint-Tropez. Roli četníka Fougasse svěřil Jeanu Lefebvrovi, se kterým již několikrát spolupracoval. Oba komici se výborně doplňovali a jejich popularita rostla.
Šest herců filmu Četník v New Yorku v době natáčení filmu
Zatímco první film ještě vznikl bez potíží, od druhého filmu Četník v New Yorku již začaly na place panovat problémy. Zprvu se jednalo o rozepře mezi Lefebvrem a Giraultem. Režisér proto hercovu roli značně omezil. Ve třetím filmu, Četník se žení, byly natočeny scény s Lefebvrem a Geneviève Grad, které se ale ve finálním sestřihu neobjevily. Lefebvre z toho vinil Louise de Funése. „Jsi známý tím, že děláš takové věci,“ vyčetl mu. Na účet svého hereckého partnera pak pronesl řadu nedobrého a producent se s ním rozhodl spolupráci ukončit. Jean pak ale všem tvrdil, že to byl Funés, kvůli komu v četnických komediích přestal hrát.
Část filmového štábu Četníků v roce 1970
Byl gambler a sukničkář
V další části své kariéry se Lefebvre s Funésem již nesetkal. V sedmdesátých letech zářil především v sérii o Sedmé rotě, kde ztvárnil vojína Pitiviera. Zahrál si i elektrikáře v Muži z Acapulca s Jeanem-Paulem Belmondem. Celkem natočil přes sto třicet filmů, často se ale jednalo o druhořadé snímky. Herec se za to nikdy nestyděl a říkal: „Všichni musíme z něčeho platit složenky.“
Jean Lefebvre
Peníze opravdu potřeboval. Nebyl totiž žádný svatoušek. Jeho velkým problémem bylo gamblerství. V kasinu promrhal většinu svých honorářů, míval proto i velké finanční potíže. Dalším jeho problémem byly ženy. Pětkrát se oženil, z toho dvakrát s jednou a tou samou ženou, a měl pět dětí. Jeho neuspořádaný život negativně ovlivnil i jeho kariéru. Ta od osmdesátých let upadala. Přesto byl v roce 1981 označen za třetího nejoblíbenějšího francouzského komika. Před ním se umísil jen Louis de Funés a Coluche.
V pokročilém věku si opět ověřil mocnou sílu svého anděla strážného, když přežil dvě hrozivé autonehody. Smrt si pro něho přišla dne 9. července 2004, kdy ho v rodinném sídle v marocké Marrákeši postihl infarkt. Dožil se osmdesáti čtyř let. Jeho pohřeb se konal v kostele Saint-Nom-la-Bretèche. Poté byl zpopelněn a jeho popel rozptýlen na nejvyšší hoře Evropy – Mont Blancu.
Zdroje:
