Hlavní obsah
Lidé a společnost

Filmový četník Jean Lefebvre přežil popravu, byl gambler a sukničkář, s Funèsem se rozešel ve zlém

Foto: Guido Leoni/Wikimedia Commons/Public Domain

Jean Lefebvre

Byl to muž s tváří věčného smolaře, ustrašeným pohledem a hlasem, který spíše kňučel, než mluvil. Přesto – nebo možná právě proto – se Jean Lefebvre stal jednou z nejzářivějších ikon zlaté éry francouzské filmové komedie.

Článek

I když ho většina diváků zná jako onoho popleteného četaře z Četníků nebo jednoho z potrhlých vojáků ze Sedmé roty, jeho životní příběh byl mnohem barvitější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Život mu poznamenala nemoc

Narodil se 3. října 1919 v severofrancouzském Valenciennes. Bylo krátce po válce, všude vládl zmatek a chaos. Jeho rodiče, Georges Marcel Lefebvre a Zélie Louise Mathilde Masquelier, se živili vším, čím jen mohli, aby uživili rodinu. K tomu navíc malý Jean už v osmnácti měsících onemocněl dětskou mozkovou obrnou. Překonal ji, nicméně následky si s sebou nesl až do konce života. Nedoslýchal na jedno ucho a rostl jen velmi pomalu.

Foto: Studio Harcourt/Wikimedia Commons/Public Domain

Jean Lefebvre v roce 1963

Vedle zdravých spolužáků působil jako nedochůdče. Stal se tak bohužel terčem šikany. Ze školy se domů mnohdy vracel umazaný od bláta a zkrvavený. Vzdát se ale rozhodně nechtěl. Aby si získal sympatie, stal se třídním šaškem. Legraci si dělal sám ze sebe, později i z učitelů. A ti mu to promíjeli. Na střední škole se mu říkalo Ptáček Fifi, protože krásně zpíval. Kariéra herce se tak přímo nabízela, přísný otec si to však nepřál. Chtěl mít ze syna lékaře a ten se podvolil. Studia ale nakonec nedokončil, neboť mu do života vstoupila válka. Narukoval do armády, v roce 1940 se dostal do německého zajetí a byl umístěn do tábora Voves, jihozápadně od Paříže.

Pravdu se již nikdo nedozví

Po válce vyprávěl, že Němcům jednoho dne došla trpělivost s věčnými pokusy o vzpouru. Pro výstrahu vybrali patnáct zajatců, kteří měli být popraveni. Mezi nimi byl i Jean. Spolu se svými druhy stál před popravčí četou a čekal na smrt. Četa vypálila, vojáci se zhroutili k zemi a s nimi padl i on. Ležel jako ochrnutý, ale pořád žil. Teprve po chvíli mu došlo, že ho kulky jako zázrakem minuly. Věřil, že ho zachránil papírek s modlitbičkou, který mu kdysi věnovala maminka jako talisman. Po zbytek života ho nosil v kapse.

Není jasné, z jakého důvodu ho pak Němci nechali být. Žádný spolehlivý historický zdroj ovšem tuto událost nemůže potvrdit. Je tedy dost pravděpodobné, že si Jean Lefebvre vše vymyslel. Později byl z tábora vyslán na práce do zemědělství a podařilo se mu uprchnout. Nějaký čas dělal řidiče tramvaje v Limoges, přejel ale osla. Hrál v tom roli jeho malý vzrůst, kdy z kabiny řidiče neviděl dolů pod sebe na koleje, o práci proto přišel. Následně začal na černém trhu prodávat uzené sledě a nějakou dobu obchodoval i se spodním prádlem. Na konci války se vrátil domů do Valenciennes a začal pracovat u svého otce. Ve studiu lékařství již nepokračoval. V roce 1948 nastoupil na pařížskou konzervatoř, aby se stal operním pěvcem. Nakonec však dal přednost herectví. Začal vystupovat v kabaretech, poté se připojil ke slavné skupině Branquignols, se kterou odjel na dva roky hrát do Spojených států.

Funèsův spoluhráč

V roce 1952 se poprvé objevil před filmovou kamerou, stalo se tak v muzikálu Bouquet de joie. Zpočátku dostával role i ve vážnějších filmech, kupříkladu ve Vadimově …a Bůh stvořil ženu. Brzy se ale ukázalo, že mu mnohem více sluší vedlejší role v komediích. Často hrál s Louisem de Funèsem, který v té době ještě nebyl příliš známým. To se ale mělo záhy změnit. V roce 1963 Funèse obsadil režisér Jean Girault proti vůli producentů do hlavní role komedie Četník ze Saint-Tropez. Roli četníka Fougasse svěřil pro změnu Jeanu Lefebvrovi, se kterým již několikrát spolupracoval. Oba herci se na plátně výborně doplňovali a jejich popularita rázem vrostla.

Foto: Farabola/Wikimedia Commons/Public Domain

Četník v New Yorku

Zatímco natáčení prvního filmu se ještě obešlo bez potíží, během přípravy Četníka v New Yorku se již na place začaly objevovat problémy. Zprvu se jednalo o rozepře mezi Lefebvrem a Giraultem. Herci vadilo, že je jeho role upozaďována. Ve třetím filmu, Četník se žení, byly natočeny scény mezi ním a Geneviève Grad, které se ale ve finálním sestřihu neobjevily. Lefebvre z toho obvinil Louise de Funèse. Po skončení slavnostní premiéry si v kinosále stoupl a na celé kino zahlásil: „Podvedl jsem své publikum, neobjevil jsem se na plátně! Omlouvám se! A ty! Louisi! Je o tobě známo, že děláš takové věci. Kradeš si vše pro sebe! Tak gratuluji, to se ti povedlo, ukradl jsi mojí roli, jako by ti nestačila tvoje! Takže všem pěkný večer!“ Na svém slavnějším kolegovi nenechal od té chvíle ani nit suchou. Pomlouval ho, kde jen mohl. Producentovi došla trpělivost a spolupráci s ním ukončil. Jean Lefebvre pak ale všem tvrdil, že to byl Funès, kvůli komu v četnických komediích přestal hrát.

Ženy a hazard

V další části své kariéry se Lefebvre s Funèsem již nesetkal. V sedmdesátých letech zářil především v sérii o Sedmé rotě, kde představoval vojína Pitiviera. Zahrál si i neochotného elektrikáře v Muži z Acapulca, v němž v hlavní roli ztvárnil pro změnu Jean-Paul Belmondo. Celkem natočil přes sto třicet filmů, spolupracoval s nejslavnějšími herci a s proslulými režiséry, často se však objevoval i v druhořadých snímcích. Nikdy se za to nestyděl a říkal: „Všichni musíme z něčeho platit složenky.“

Věděl moc dobře, o čem mluví. Rozhodně totiž nebyl žádný svatoušek. Jeho velkým problémem bylo gamblerství. V kasinu promrhal většinu svých honorářů, míval proto nemalé finanční potíže. Byl rovněž nenapravitelným sukničkářem. Snad si tím dodával sebevědomí. Trpěl kvůli svému vzhledu, měřil pouhých sto šedesát centimetrů a Lino Ventura o něm dokonce prohlásil, že má podobu smutného kokršpaněla.

Oženil se rovnou čtyřikrát. Poprvé tak učinil v roce 1950. Jeho vyvolenou se stala Michelina Grasser a šlo skutečně o plodný svazek. Během deseti let z něho vzešly čtyři děti, syn a tři dcery. Vztah se rozpadl v roce 1962. O pět let později se Jean oženil s Catherine Chassin-Briault, což byla o dvacet jedna let mladší herečka z vážené umělecké rodiny. Měla za sebou již jedno nepovedené manželství a ani vztah s Lefebvrem se nevyvíjel dobře. Zplodili spolu syna Pascala, pak ale přišly problémy, s nimiž se potýká řada věkově nesourodých párů. Žárlivost, hádky, odlišný žebříček hodnot. Jean se s manželkou, která přijala umělecké jméno Yori Bertin, rozvedl v březnu 1973. V prosinci následujícího roku si ji ale vzal podruhé. Bouřlivý vztah pak vydržel ještě téměř tři roky, než definitivně skončil. Když bylo Jeanovi sedmdesát pět let, oženil se počtvrté. Manželka Brigitte Lerebours s ním již zůstala až do jeho smrti.

Talisman nakonec selhal

Zubatá se o malého herce pokoušela opakovaně. V roce 1985 přežil těžkou autonehodu. „Celé auto shořelo a mě našli v příkopu opodál. Z mercedesu se zachránila jediná věc, peněženka a v ní můj papírový anděl strážný,“ vzpomínal Lefebvre na papírek od maminky. Namále měl také o deset let později. Tehdy s autem pro změnu skončil v rybníce a z potápějícího se vraku vyplaval na poslední chvíli. „Zdá se to až nemožné, ale ani tehdy se papírek nerozmočil,“ líčil Lefebvre.

Foto: 15Fi6856/Wikimwdia Commons/Public Domein

Herec v roce 1983

S manželkou Brigitte si na stáří užíval klidu ve svém domě v marockém Marrákeši. A právě na tomto místě přestala 9. července 2004 fungovat magická moc talismanu. Herec podlehl infarktu. Bylo mu osmdesáti čtyř let. Jeho pohřeb se konal v kostele Saint-Nom-la-Bretèche. Poté byl zpopelněn a jeho popel rozptýlen na nejvyšší hoře Evropy – Mont Blancu.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz