Článek
Naše prababičky by prý utratily poslední korunu za biograf, jen aby alespoň na krátkou chvíli mohly spatřit Františka Krištofa Veselého. Herec a zpěvák byl idolem své doby. Vysoký, štíhlý elegán s charakteristickým bílým šálem okolo krku připomínal knížete, nebo spíše grófa. Narodil se totiž na Slovensku a dlouhá léta pobýval a hrál v Maďarsku.
Vyrůstal u prarodičů ve Skalici
Jeho rodištěm se stala Skalica, kde se poprvé podíval na svět dne 12. dubna 1903. Františkovo dětství poznamenala smutná událost. Ztratil otce. Ten sice nezemřel, rodinu ale opustil a odešel za prací do Ameriky, aniž by se dál o osudy svého malého synka zajímal. Františkova matka se znovu vdala. Jejím novým mužem se stal továrník Krištof z Budapešti. Otčím nebyl cizím dítětem nadšen a matka této nevoli nebránila. Odjela společně s novým mužem do Maďarska a dítě ponechala na výchovu dědečkovi a babičce, manželům Kotekovým ze Skalice.
U Františka se záhy začaly projevovat umělecké sklony. Velmi rád kreslil a chtěl se stát malířem. Jeho profesor na gymnáziu by ho byl rád poslal na slavnou malířskou akademii do Mnichova. Mladík vynikal také v pohybových schopnostech, ostatně později výborně stepoval, a v neposlední řadě disponoval i hudebním nadáním. Jeho přítelem a spolužákem na skalickém gymnáziu byl Janko Blaho, budoucí slovenský operní zpěvák a sběratel lidových písní. Oba chlapci společně zpívali ve skalickém církevním sboru. Babička ale vnukovy sklony nepodporovala, chtěla mu zabezpečit jistější existenci, než je ta umělecká. Bůh ví jak by to bylo bývalo skončilo, kdyby do Františkova života nezasáhl osud. Když mu bylo sedmnáct let, zemřel mu v Budapešti nevlastní bratr. Poprvé se tak vydal za rodinou do Maďarska. Cesta to nebyla jednoduchá. Na hranicích v Petržalce ho kvůli jakémusi nedorozumění zatkli jako polského špióna, než se vše vysvětlilo, bylo po pohřbu.
Hereckou kariéru zahájil v Budapešti
František nakonec dorazil až o dva týdny později. Strastiplná pouť ale nebyla marná. Továrník Krištof se po dlouhém zdráhání rozhodl manželčina syna adoptovat. Tak se z původního Františka Veselého stal František Krištof Veselý. Přestěhoval se do Budapešti a aby si něco přivydělal, začal zpívat jako sborista v nově založeném Budapešťském operetním divadle. Pokračoval ve studiích na gymnáziu, zároveň ale navštěvoval i státní hereckou školu. V roce 1930 začal vystupovat ve více městech. Kupříkladu v Segedínu, Debrecínu, Rábu a Miškovci. V posledně jmenovaném se seznámil se svojí manželkou Gizkou. Jeho kariéra postupně stoupala a dotáhl to až do Královského divadla v Budapešti. V roce 1931 podepsal smlouvu se Slovenským národním divadlem a vstoupil do jeho operetního souboru. Zde kromě zpívání režíroval i operety. Hostovat začal také v Praze. Velmi populární se již v této době staly jeho šlágry, které vycházely na gramofonových deskách.
František Kryštof Veselý v roce 1937
František Krištof Veselý měl osobité kouzlo, příjemný zjev i hlas, který měl mírný maďarský přízvuk. Není divu, že si jej brzy všimli i čeští filmaři. Hrál především milovníky z vyšší společnosti. Filmový debut si odbyl v roce 1936. Pod taktovkou režiséra Slavínského ztvárnil milionáře Bobíka v komedii Uličnice. Ve filmu si rovnou i zazpíval. Byl to právě režisér Slavínský, který mladého slovenského elegána obsazoval nejčastěji a pokaždé mu do role připsal i nějakou tu písničku.
Milovníkem prvorepublikového českého filmu
Diváci jej mohli spatřit coby doktora Járu Nerada v Rozkošném příběhu, tenisového šampiona Petra Chládka ve Falešné kočičce, profesora Artura Čejku ve Svatební cestě, Filipa Mušku ve Slečně matince, dědice Ladislava Tůmu v Pánu a sluhovi nebo jako koktavého továrníka Kokošku ve filmu Dědečkem proti své vůli. Jeho poslední rolí v českém filmu byl Adam Kavalír v romantické komedii Karla Špeliny Adam a Eva. To se již psal rok 1940 a politická situace se změnila. František se vrátil na Slovensko a film již nikdy neviděl. V období Slovenského státu nazpíval několik desek pro německé firmy Telefunken a Polydor. Po válce byl zatčen a nějakou dobu setrval v pracovním táboře v Novákách. Za rok se vrátil alespoň k divadelní práci a byl dokonce u toho, když se zakládala Nová scéna v Bratislavě. Divadlo bylo slavnostně otevřeno dne 30. listopadu 1946 premiérou Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy. František Krištof Veselý zde vedl soubor hudební komedie a zůstal zde až do odchodu do důchodu v roce 1964.
Do veřejného života se vrátil až v druhé polovině padesátých let. Objevil se ale již pouze ve dvou slovenských filmech. Jednalo se o Štvorylku a Siedmy kontinent. Více příležitostí mu poskytovala slovenská televize. Objevil se v inscenacích Oko za oko, Pasca, Krompašská vzpoura či Kráska a výlet. Účinkoval i v hudebně zaměřených pořadech, jako byly Margaréty pre F. K. Veselého nebo Škandál v Melodias banke. Jeho hudebního talentu samozřejmě využil i rozhlas. Byl jedinečným interpretem dobových slovenských šlágrů, tanečních písní a tang. Archiv Slovenského rozhlasu uchovává více než dvě stě padesát písní z jeho repertoáru. V důchodu dokonce dostal nabídku od krajanů ze Spojených států, kteří ho velmi milovali, aby odjel vystupovat do Ameriky. Povolení od úřadů bohužel nedostal.
Jeho písně stále žijí
Jeho písně ale zněly z rádiových přijímačů od rána do večera. O tom, že jsou stále živé, přesvědčil posluchače i Milan Lasica, který tyto písně v roce 2002 nazpíval v jemně humorném tónu na CD Ja som optimista a získal za něj dokonce zlatou desku za více než osm tisíc prodaných nosičů. Od roku 2005 již začaly vycházet vzpomínkové a profilové CD s originálními nahrávkami Františka Krištofa Veselého.
Populární herec a zpěvák byl v roce 1963 prohlášen slovenským zasloužilým umělcem a na festivalu Bratislavská lyra získal cenu za celoživotní dílo. Prototyp filmového milovníka a talentovaný zpěvák byl ve skutečnosti velmi střídmý a skromný. A také věrný! Byť na něj stály frontu zástupy fanynek, se svojí Gizkou měl krásné manželství a údajně jí nikdy nebyl nevěrný. Tento dodnes oblíbený umělec zemřel dne 13. března 1977 v Bratislavě ve věku sedmdesáti tří let.
Zdroje:
