Článek
Když v československých a východoněmeckých kinech v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století zhasla světla, tisíce dětí i dospělých tajily dech. Na plátně se neproháněl jen tak někdo, ale svalnatý, osamělý a spravedlivý indiánský náčelník s tváří, která se nesmazatelně zapsala do paměti několika generací. Jmenoval se Gojko Mitić a pro celý východní blok se stal absolutním symbolem odvahy, cti a fyzické dokonalosti. K filmování se přitom dostal úplnou náhodou.
Babička chtěla, aby jí léčil revma
Gojko Mitić se narodil 13. června 1940 v malé vesnici na řece Veternici na jihu Srbska. Pocházel z obyčejné zemědělské rodiny. Jeho otec Živojin se účastnil osvobozeneckého boje jugoslávských partyzánů a Gojko proto společně s bratrem Draganem vyrůstal u prarodičů.
Odmalička měl blízko k přírodě a sportu – běhal, plaval v řece, jezdil na koni bez sedla. Herecké ambice rozhodně neměl. „Moje babička chtěla, abych se stal lékařem, abych jí vyléčil revmatismus. Jako malý kluk jsem snil o tom, že budu lodním kapitánem a budu plout po širých oceánech.“
Herec v roce 1969
Nakonec se rozhodl pro kariéru učitele tělesné výchovy. A po maturitě se přihlásil na Sportovní univerzitu v Bělehradě. Byla to právě jeho skvělá fyzická kondice, co mu otevřelo dveře do světa kinematografie. V té době se v Jugoslávii produkovalo mnoho mezinárodních filmů a režiséři si rádi najímali sportovně založené studenty jako kaskadéry a do komparzu. Gojko byl pro tuto práci doslova stvořený. Uměl jezdit na koni, plout na kajaku a šermovat. Začal si tak přivydělávat při natáčení italských a anglických filmů. Statoval, dělal kaskadéra nebo dubléra. Jeho vůbec první role byla jezdec v těžkém brnění v jednom anglickém rytířském filmu. V pozdějším rozhovoru vzpomínal, že to pořádně chrastilo.
Začínal po boku západních hvězd, pak se stal tou hlavní
Od maličkých úložek se krok po krůčku propracovával k větším. Stal se třeba atentátníkem na Abrahama Lincolna. Záhy si také vyzkoušel, jaké je to být v kůži Indiána. Na počátku šedesátých let se v Jugoslávii točily západoněmecké adaptace slavných románů Karla Maye. Mladý Mitić si v nich zahrál drobné role roztodivných indiánských zvědů a bojovníků. Vidět ho můžeme ve vedlejších rolích slavné vinnetouovské trilogie, stejně jako ve dvou méně úspěšných mayovkách, Old Shatterhand a Mezi supy. Jeho skutečná hvězdná hodina měla ale teprve přijít.
Momentka z roku 1978
Zatímco na Západě vládl jako Vinnetou francouzský herec Pierre Brice, východní Německo chtělo mít své vlastní indiánské filmy. V roce 1966 proto hledala DEFA ideálního představitele hrdinného indiánského náčelníka. Volba nakonec padla na Gojka. Jak později přiznal, životní role mu málem proklouzla mezi prsty. „Právě jsem se chystal jet na lyžařskou dovolenou, když najednou zazvonil telefon.“ Kdyby tehdy neodložil cestovní tašku stranou, aby telefon zvedl, DEFA by nejspíš oslovila někoho jiného. Díky své prozřetelnosti získal hlavní roli ve westernu Synové Velké medvědice. Film měl neuvěřitelný úspěch – jen v NDR ho viděly miliony diváků.
Byl vzorem disciplíny
V následujících dvanácti letech zazářil ve dvanácti dobrodružných snímcích o osudech původních obyvatel Ameriky. Jednalo se o filmy jako Náčelník Velký had, Zlato v Black Hills, Bílí vlci, Statečný Osceola, Ulzana, Odvážný Severino a další. Všechny tyto filmy byly ve své době kasovními trháky. „Do Berlína jsem přišel jako neznámý herec z východu, ale měl jsem štěstí,“ vzpomínal na začátky své hvězdné kariéry. Vzhledem ke svému přízvuku byl pokaždé dabován. Jen zcela výjimečně se ale nechával zastupovat kaskadéry. Všechny nebezpečné kousky – skoky z cválajícího koně, šplhání po skálách, vrhání tomahavkem i potápění pod led – dělal sám. Zatímco před kamerou ztělesňoval indiánskou vznešenost, v soukromí žil neuvěřitelně disciplinovaně. Nikdy nekouřil, dýmku míru před kamerou pouze předstíral a kouř nevdechoval, téměř nepil alkohol a denně tvrdě trénoval.
Gojko v roce 1984
Vysloužil si přezdívku Chefindianer der DEFA nebo taky Nejslavnější Indián východní Evropy. Sám Mitić s oblibou vzpomínal, jak jej při jedné z návštěv USA přijali skuteční původní obyvatelé Ameriky - Siouxové. Byli nadšení z toho, jak důstojně a bez hollywoodských klišé jejich lid ve filmech představoval, a udělili mu čestné indiánské jméno. To mělo v překladu znít Vlk.
Jednou Indián, provždy Indián
Gojko své slávě nikdy nepodlehl a nepotrpěl si na výstřelky. Zabydlel se v Berlíně a soukromý život si až žárlivě střežil. Ví se pouze to, že v letech 1974 až 1976 žil s herečkou Renate Blume, se kterou se seznámil při natáčení filmu Ulzana. Z dalšího vztahu má dceru, která se narodila v roce 1992.
V pozdějších letech již Gojko Mitić nechtěl být spojován pouze s Indiány a snažil se proto uplatnit i v jiném žánru. Objevil se v jedné epizodě německého seriálu pro mládež Schloss Einstein a také uváděl několik televizních show. Image Indiána se však nezbavil. V roce 1992 vystřídal Pierra Briceho v postavě náčelníka Vinnetoua v každoroční open-air show Karl-May-Festspiele v Bad Segebergu u Hamburku. Účinkování ukončil až v roce 2006. Objevil se i v nové adaptaci Vinnetoua, televizní minisérii z roku 2016, v roli náčelníka Inču-čuny. Jak jednou s úsměvem řekl: „Jednou Indián, provždy Indián.“
Jedna z nejvýznamnějších osob Německa
Ani slavnému herci, který prožil většinu svého života za hranicemi Jugoslávie, se ale nevyhnuly následky rozpadu rodné země. Od šedesátých let svobodně cestoval na jugoslávský pas. V devadesátých letech se situace náhle změnila. S jugoslávskými doklady potřeboval vízum téměř všude. Ještě za časů rozděleného Německa naštěstí získal nárok na občanství, a tak v roce 2000 požádal o německý pas. I díky tomu byl o tři roky později nominován do německé verze soutěže o největší historickou osobnost a následně byl zařazen do seznamu tři sta nejvýznamnějších osob Německa. „Je to pro mě velká čest, ocitnout se ve společnosti německých velikánů. Byl bych ale příliš pyšný, kdybych se chtěl srovnávat s lidmi jako Beethoven nebo Goethe,“ poznamenal tehdy Mitić. V roce 2013 po něm byla pojmenována planetka č. 147595 Gojkomitić. Žije v Berlíně-Köpenicku.
Dnes je Gojko Mitić symbolem nostalgie i poctivého herectví staré školy. Bývalý student tělocviku a filmový Indián dokazuje, že skutečné charisma, fyzická zdatnost a lidská skromnost stárnou jen velmi pomalu. Pro miliony diváků tak navždy zůstane tím jediným a pravým Rudým náčelníkem.
Zdroje:
