Článek
Strašidelný příběh se začal psát na podzim roku 1896. Právě tehdy potkala Elva Zona Heaster, která užívala prostřední jméno Zona, drsného kováře jménem Erasmus Shue. Mladý muž se právě přistěhoval z Droop Mountain v okrese Pocahontas, aby začal pracovat v kovárně Jamese Crookshanka.
Muž s podivnou minulostí
Erasmus byl statný, černovlasý, modrooký a docela hezký. Zona se do něj zamilovala a zakrátko jej pojala za manžela. Rodiče novým zetěm nebyli ani trochu nadšeni. Dvě manželství za sebou již měl, většinu toho prvního strávil ve vězení za krádež koně a zbytek bitím své ženy. Svazek skončil rozvodem. Jeho druhá žena zemřela za záhadných okolností, ani ne rok po svatbě. Sám Erasmus prohlašoval, že chce mít sedm manželek. Zona se stala tou třetí v pořadí. Nového stavu si užila pouhé tři měsíce.
Zona Heaster
Zprvu se vše zdálo zalité sluncem, společně s manželem se přestěhovala do malého dvoupatrového domu na nábřeží, pak však onemocněla. Léčil ji rodinný lékař Knapp. Po několika dnech se již cítila lépe. V onen osudný lednový den navštívil Erasmus sousedku Marthu Jones a poprosil jejího malého syna Andersona, aby se zastavil u něj doma a pomohl zesláblé Zoně s domácími pracemi, především se sbíráním vajec. Hocha čekal hrůzný zážitek, objevil Zonino tělo ležící na úpatí schodiště.
Podivné noční svědectví
Na místo byl povolán doktor Knap. Ve chvíli, kdy dorazil, byla již nebohá Zona přenesena manželem do ložnice a připravena k pohřbu. Měla na sobě černé šaty s vysokým límcem a tvář jí zakrýval závoj. Naříkající manžel neumožnil doktorovi, aby mrtvou blíže ohledal a doktor, který neshledával na těle nic zvláštního, uvedl jako příčinu smrti věčné mdloby, později diagnózu změnil na komplikace v těhotenství.
Hned druhého dne byla Zona pohřbena na místním hřbitově. Manžel se během obřadu choval podivně. Trval na tom, že si zesnulá přála být pohřbena se svým oblíbeným závojem, přestože neladil k šatům a odmítal jí odkrýt tvář. Zpočátku si ale všichni mysleli, že žena opravdu zemřela přirozenou smrtí. Obrat nastal až o několik dní později, kdy Zonina matka Mary Jane Heaster prohlásila, že ji po čtyři noci ve snu navštěvoval duch její dcery a tvrdil, že ve skutečnosti přišla o život rukou svého rozzuřeného manžela.
S příběhem navštívila místního prokurátora Johna Alfreda Prestona a několik hodin ho přesvědčovala, aby případ dceřina úmrtí prošetřil. Není známo, zda uvěřil duchařské historce, nebo měl zkrátka jen pochybnosti, ale nakonec skutečně vyslal své zástupce, aby znovu vyslechli ty, kteří byli s případem spojeni. Osobně si šel promluvit s doktorem Knappem. Když zjistil, že lékař kompletní prohlídku těla neučinil, nařídil exhumaci a ustanovil vyšetřovací porotu. Pitva Zonina těla proběhla dne 22. února 1897 v prostorách místní jednotřídní školy. Ukázalo se, že mrtvá měla zlomený vaz. Podle pitevního protokolu zveřejněného dne 9. března 1897 „bylo zjištěno, že vaz byl zlomen a průdušnice rozdrcená. Na hrdle byly stopy prstů, které naznačovaly, že byla uškrcena. Krk byl vyklouben mezi prvním a druhým obratlem. Vazy byly natržené a přetržené.“ Kovář Erasmus Shue byl zatčen a obviněn z vraždy své manželky.
Byla to lest?
Proces začal dne 22. července 1897 v budově okresního soudu. Mary Jane Heaster byla korunní svědkyní. Preston svůj výslech omezil na známá fakta o případu. Duchařské pozadí vynechal. Erasmův obhájce patrně v naději, že prokáže nevěrohodnost svědkyně, podrobil Mary křížovému výslechu a dopodrobna se dotazoval na návštěvy ducha. Mary ve svých odpovědích nezaváhala ani na okamžik a nenechala se zmást. Porotě následně trvalo pouhou hodinu, než shledala Erasma vinným. Muž byl odsouzen na doživotí a zemřel dne 13. března 1900 ve státní věznici v Moundsville v Západní Virginii jako oběť neznámé epidemie. Byl pohřben v neoznačeném hrobě na místním hřbitově.
Případ Zony Heaster Shue je označován za jediný známý ve Spojených státech, kdy svědectví ducha pomohlo usvědčit vraha. Příběh již více než sto let uchvacuje spisovatele i historiky. Vznikly různé literární práce, dramatické hry i opera. Spisovatelka a amatérská historička Katie Letcher Lyle došla ve své knize „The Man Who Wanted Seven Wifes? The Greenbrier Ghost and the Famous Murder Mystery of 1897“ k závěru, že Mary si duchařskou historku vymyslela, aby předložila přesvědčivý argument pro otevření případu své dcery. Lyle napsala: „Mary věděla, že je chytrý, bezzásadový a přesvědčivý. Kdyby vraždil jednou, mohl vraždit znovu. Možná se bála, že pokud nikdo nepotvrdí její obvinění, Shue se ukáže jako extrémně nebezpečný. Takže tím, že předstírala, že dostala zprávu přímo od Zony, mohla apelovat na pověrčivost svých sousedů a získat tak velkou pozornost veřejnosti. Jak se ukázalo, příběh o duchovi nakonec nepotřebovala, protože Shue byl dle všeho odsouzen pro každý přečin, striktně podle pozemských soudů, bez jakýchkoliv nadpozemských duchů.“
Možná za vše mohl mrtvý v Austrálii
Později tuto spisovatelku kontaktoval redaktor Fred Long, který ji informoval o dosud nepublikovaném detailu. Když byla Zona zabita, zprávu o její smrti přinesly noviny Greenbrier Independent na třetí straně svého čísla ze dne 28. ledna 1987. Tentýž list na své titulní straně publikoval článek o vraždě v Austrálii, kde mimo jiné stálo: „Jeden z nejznámějších případů vražd v Austrálii byl odhalen duchem zavražděného muže sedícího na zábradlí přehrady, do které bylo jeho tělo vhozeno. Vidělo to bezpočet lidí a zločin byl řádně odhalen.
O několik let později umírající muž při zpovědi prohlásil, že si ducha vymyslel. Byl svědkem zločinu, ale bylo mu vyhrožováno smrtí, pokud by ho prozradil, jak si přál, a jediný způsob, jak se z této slepé uličky dostat, bylo předstírat, že ducha vidí tam, kde bude nalezeno tělo. Jakmile začal s vyprávěním, nervozita byla taková, že ho začalo vidět mnoho dalších lidí, až jeho sláva dosáhla takových rozměrů, že bylo zahájeno pátrání, tělo nalezeno a vrazi postaveni před soud.“
Je tedy více než pravděpodobné, že onen příběh se dostal i k Mary Jane Heaster, která se jím inspirovala a za pomoci stejné lsti dosáhla dopadení vraha své dcery.
Zdroje:
