Článek
Ctibor Filčík patří ke klenotům slovenského herectví. Během svého života ztvárnil řadu nezapomenutelných postav jak na divadle, tak i ve filmu. Vystudovaný herec přitom nebyl.
Od finanční správy na televizní obrazovky
Na svět přišel dne 15. srpna 1920 v Dolních Plachticích u Veľkého Krtíše. Tento kraj dal Slovensku více velkých umělců. Narodili se tu i Štefan Kvietik, Milan Kňažko a Július Pántik. Ctibor vystudoval obchodní akademii a po absolutoriu nastoupil jako dozorce na celní a finanční správě v Bratislavě. Zkusil si i dělnickou práci, pracoval v továrně či jako cestář. Zároveň hrál v amatérském souboru Štefánik, který působil v Živnostenském domě, dnešní bratislavské Nové scéně. Dostal rovněž příležitost nahrávat ve Slovenském rozhlase. Na konci války se jako zpravodaj zúčastnil Slovenského národního povstání a následně se stal tajemníkem intendanta Andreje Bagara v košickém Východoslovenském národním divadle. Z jeho popudu se po osvobození stal hercem nově vznikajícího Slovenského komorního divadla v Martině. V té době přišla do angažmá i mladá, teprve osmnáctiletá začínající herečka Marína Královičová. Oba herci se záhy sblížili. „Vlastně jsme vždycky mluvili o divadle, rentgenovali jsme naše postavy, abychom se jim dostali pod kůži. Tiborovi se dvořily všechny ženy v Martinu, až najednou přišla taková Kráľovičová a vybuchla jim to,“ vzpomínala po čase Marína. Filčík se stal její první láskou a hrál s ní od té doby pořád, i poté co již dávno působili v Bratislavě a jejich vztah se stal minulostí.
Ctibor Filčík Martin opustil již v roce 1948, kdy přijal nabídku bratislavské Nové scény. Po reorganizaci divadla v roce 1951 zakotvil v činohře Slovenského národního divadla. Byl to pro něj splněný sen. Vytvořil zde celou řadu charakterních postav, k těm neúspěšnějším patřila role vévody Goetze v dramatu Jeana-Paula Sartra Ďábel a Pán Bůh.
Hned po příchodu do Bratislavy se stal rovněž externím pedagogem na herecké akademii. Před kamerou debutoval společně s Ivanem Mistríkem v dobově poplatné komedii Kozie mlieko v roce 1950. Postupem času se objevil v dalších filmech, jako Štyridsaťštyri, Kapitán Dabač či Jánošík. Role si ale opravdu pečlivě vybíral. Později se do širšího povědomí dostal především díky spolupráci s televizí a jejím slavným bratislavským pondělkům. Když Otakar Vávra vybral pro roli Komenského ve filmu Putování Jana Amose slovenského herce Ladislava Chudíka, jeho čeští kolegové se cítili dotčeni, začali snímek bojkotovat a odmítli v něm hrát. Režisér proto i do dalších větších rolí obsadil Slováky, mezi nimi byl i Ctibor Filčík.
Osudová láska k vdané Magdě
Zatímco o profesním životě herce se vědělo všechno, ten soukromý zůstával zahalen tajemstvím. Herec si jej velmi střežil. Přesto postupem času proniklo na veřejnost, že se sblížil s režisérkou Magdou Husákovou Lokvencovou. Jejich cesty se setkaly na jevišti Nové scény. Magda byla původem Češka, stala se ale první slovenskou profesionální režisérkou. Na Slovensko se dostala spolu s otcem, důstojníkem československé armády. Jako dívka z lepší rodiny nabyla na svoji dobu nadstandardního vzdělání. Učila se cizí jazyky, jezdila na koni, zajímala se o umění, literaturu a setkávala se s intelektuály. Vystudovala práva na Univerzitě Komenského v Bratislavě a v roce 1940 získala doktorát. Lákalo ji ale divadlo a proto si při zaměstnání dodělala dramatický obor na bratislavské konzervatoři. V té době již byla provdána za budoucího prezidenta Gustáva Husáka. Seznámila se s ním v roce 1935 na jedné přednášce levicové inteligence a první zářijový den roku 1938 se za něj provdala. Sdílela s ním osud. Husák v roce 1944 patřil k jedněm z nejvýznamnějších představitelů Slovenského národního povstání a po jeho porážce se mu podařilo odcestovat do Moskvy. Magda odjela s ním a v Moskvě porodila svého prvního syna. Druhý přišel na svět již po válce.
Mladá žena si v té době začala plnit své sny a odstartovala svou kariéru na prknech Nové scény. Manželství se jí ale začalo rozpadat. Ve vztahu se od počátku vyskytovaly problémy kvůli Husákově autoritářské povaze, politická kariéra jej navíc neustále odváděla z domova. Manželé se odcizili a jejich vztah se ocitl v hluboké krizi. Husák pokračoval ve svých milostných avantýrách a Magda se sblížila právě se Ctiborem Filčíkem. Události ale náhle nabraly dramatický zvrat. Husák byl uvězněn ve vykonstruovaném procesu a později odsouzen na doživotí za buržoazní nacionalismus. Zásadová Magda se za této situace se svým mužem odmítla rozvést, byť k tomu byla vyzývána. Stálo ji to místo, zákaz tvorby i mnohé přátele. Jen Ctibor Filčík stál věrně po jejím boku a jejím dětem nahrazoval otce.
Osamělý smutný muž s tajemstvím
Z vězení byl Husák propuštěn v květnu roku 1960 na základě prezidentské amnestie. Snažil se obnovit svůj vztah s Magdou, to se již nepodařilo a následoval rozvod. Filčík si ale společného života se svou láskou příliš dlouho neužil. Magda zemřela v roce 1966, nebylo jí ani padesát let. Příčinou bylo krvácení do mozku. Ctibor Filčík po této tragédii přijal roli vdovce a na lásku svého života vzpomínal s obrovskou úctou. Mluvil o ní jako o paní doktorce a z jeho úst to slovo znělo skoro jako Bůh. Nikdy se již neoženil a neměl děti, zbytek života trávil v osamění a život zasvětil práci. Lidé, kteří ho znali, říkali, že za jeho trápením nebyla jen Magdina smrt, ale také něco, co před světem skrýval a sahalo to patrně hlouběji do minulosti. Údajně i špatně spal, nikomu však neprozradil, co ho trápí a jací démoni jej pronásledují.
Nakonec se ani on nedožil vysokého věku. Zemřel náhle a nečekaně dne 21. listopadu 1986 v Bratislavě ve věku šedesáti šesti let, právě v době, kdy doslova zazářil na Malé scéně Slovenského národního divadla jako slavný stárnoucí herec v Harwoodově Šatníku. Pochován byl v obci Pôtor, ve svém rodném kraji.
Zdroje:
