Článek
Mládí Alaina Delona doprovázely věčné problémy, vyhodili ho ze školy i z armády. Načež se v jedenadvaceti letech ocitl zcela bez práce a bez peněz. Musel přijmout cokoliv, takže z něj chvíli byl číšník, vrátný i úředník. Tehdy se zcela náhodně seznámil s herečkou Brigitte Auber, což mu od základu změnilo život.
Vystupovala s Edith Piaf
Brigitte Auber se narodila pod jménem Brigitte Marie Claire Cahen de Labzac dne 27. dubna 1925 v Paříži. Před nedávnem tak oslavila již své sté narozeniny. Byla dcerou literáta Roberta Cahena, známého jako Robert de Labzac. Od útlého dětství se věnovala různým sportovním aktivitám, především gymnastice, která ji nakonec přivedla k akrobatickým exhibicím v různých kabaretech, mimo jiné vystupovala v jednom programu se slavnou Edith Piaf v legendární pařížské Olympii. Pohledné mladé ženy si záhy povšimli filmoví producenti a rozhodně si ji nechtěli nechat jen tak utéct. Poprvé se díky nim filmovému divákovi představila jako jedna z dívek na svatbě v Beckerově filmu Antonín a Antonie.v roce 1947. Režisér Jacques Becker jí pak svěřil hlavní roli po boku Daniela Gélina v úspěšné komedii Červencová schůzka. Během natáčení filmu navázala poměr se svým učitelem tance a zůstala s ním dva roky.
Herečka v roce 1949
Na počátku padesátých let začala hrát i divadlo. Mezi filmaři se stala velmi populární a další nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat. Hrála kupříkladu ve filmech Pod pařížským nebem nebo Pařížské ženy. Za její nejvýznamnější film je považován Hitchcockův thriller Chyťte zloděje, v němž si zahrála po boku Caryho Granta a Grace Kelly. Spolupráci se slavným režisérem si měla zopakovat ještě ve filmu Potíže s Harrym, kde měla získat dokonce hlavní ženskou roli, Hitchcock ji ale nakonec svěřil debutantce Shirley MacLaine.
Svědkyně náhodné hádky
Ve Francii zaznamenal velký ohlas snímek Aristokraté, v němž Brigitte Auber ztvárnila dceru hlavního hrdiny příběhu. Na konci padesátých let navázala také kontakty s televizí. To již za sebou měla jeden kratičký vztah, který navždy poznamenal francouzskou kinematografii. „Jednoho odpoledne, myslím, že to bylo v roce 1956, jsem se procházela po rue de Rennes a pár metrů přede mnou se k mladému muži přiblížil starší muž a začal na něj křičet. Mladík ho poslal do háje a já měla pocit, že se hádka změní v boj. Bez váhání jsem přistoupila k mladíkovi a poplácala ho po paži, jako by to byl přítel: ‚Dobrý den, jak se máš? A kdo je ten pán?‘ Zmíněný pán si myslel, že máme schůzku, a odešel, aniž by v hádce pokračoval,“ tak popsala před rokem své seznámení s tehdy ještě zcela neznámým Alainem Delonem.
Alain Delon na konci padesátých let
S Alainem se pak celé situaci hodně nasmáli a zašli si společně do kavárny. „Povídali jsme si, vyprávěl mi o svých rodičích, kteří žili v Bourg-la-Reine - kam jel na nádraží Montparnasse. No, jeho rodiče… Jeho matka a nevlastní otec, protože jeho rodiče se už dávno rozvedli,“ vzpomínala Brigitte. Z této první konverzace se brzy zrodil milostný příběh. Pár spolu začal žít v hereččině pařížském bytě. Podle Brigitte byl Alain během jejich románku něžný a starostlivý. Chodili spolu několik měsíců, když se společně vydali na desátý filmový festival v Cannes. Tady se Delon spřátelil s Jeanem-Claudem Brialym, setkal se se svým budoucím agentem Georgem Beaumem a byl spatřen Henrym Willsonem, odpovědným za nábor nových talentů. Ačkoliv Alain neměl ani špetku hereckého vzdělání, právě tady se začal psát počátek jeho velké filmové kariéry. Nakonec k jejímu skutečnému startu napomohla žena, nebyla to ale Brigitte.
Osudový večírek
Právě ona ale na koktejlový večírek, který během festivalu pořádala, pozvala herečku Michèle Cordoue, aniž by na okamžik tušila, že se do ní Alain Delon okamžitě zamiluje. „Později s ní odešel a ona přesvědčila režiséra Yvese Allégreta, aby mu dal roli ve filmu Když se do toho zaplete žena. Tady to máš. Náš milostný příběh skončil,“ shrnula před časem Brigitte.
Po rozchodu oba bývalí partneři přerušili kontakt: „Ale nebála jsem se o něj. Alain byl velmi povýšený a rychle jsem pochopila, že si v této práci povede velmi dobře. On si udělal svůj život, já jsem si udělala svůj,“ zdůraznila herečka a dodala: „Nikdy se ke mně nehlásil, ale to je docela normální, nebyl to Alainův styl. Byl příliš sebestředný a měl na mysli jiné věci.“
V šedesátých letech největší sláva Brigitte Auber ustoupila. Opustila post hojně obsazované herečky hlavních rolí ve filmu, o to více se ale uplatňovala v divadle a také v televizi, kde se často objevovala v seriálech. Film jí nabídl příležitost znovu až v roce 1970, kdy dostala roli ve filmu Osamělý muž. V roce 1971 byla Brigitte Auber jednou ze signatářů Manifestu 343, který požadoval právo na potrat. S delšími časovými odstupy ji pak diváci mohli spatřit v různých francouzských krimiseriálech, kupříkladu v Julii Lascautové. Ve filmu si jí pozorní diváci mohli povšimnout v doprovodu královny Anny Rakouské v adaptaci Dumasova románu Muž se železnou maskou z roku 1998. Dnes již Brigitte Auber vystupuje před kamerou jen sporadicky a dává přednost životu v soukromí. Přesto je považována za nejstarší stále pracující francouzskou herečku, po ní následuje Judith Magre, narozená roku 1926. Doyenkou francouzské kinematografie je ovšem Anne Vernon, která na tento svět přišla dokonce již v roce 1924.
Zdroje:
