Článek
Dnes je Françoise Dorléac spíše známá jako nešťastná sestra francouzské filmové hvězdy Catherine Deneuve. Byla to ale ona, kdo svoji sestru k filmu přivedl a byla to také ona, kdo v šedesátých letech šel doslova z filmu do filmu. Za svoji kratičkou kariéru jich natočila rovných dvacet jedna. Vždycky chtěla být herečkou, ostatně oba její rodiče byli herci. Narodila se dne 21. března 1942 v Paříži jako nejstarší ze tří dcer Maurice Dorléaca a Renée Deneuve, vystupující pod uměleckým jménem Simonot.
Dabovala, předváděla módu a ve filmu debutovala již v patnácti
Françoise byla jako dítě velmi vzpurná a později ji dokonce jako neukázněnou teenagerku vyloučili ze střední školy. Brzy ale projevovala umělecké sklony. Její otec, umělecký šéf dabingu, jí proto dal namluvit několik rolí. V roce 1952 se zapsala do dramatického kurzu Raymonda Girada a v letech 1957 až 1961 studovala na Conservatoire ďart dramatique. Pronikla také do světa modelingu a předváděla pro Christiana Diora. Ve filmu debutovala již jako patnáctiletá v roce 1957 v krátkometrážním snímku „Mensonges“. Jejím prvním celovečerním filmem byl snímek „Les Loups dans la bergerie“ z roku 1959. O rok později následoval další film „Les portes claquent“. Producenti potřebovali najít někoho, kdo by hrál mladší sestru Françoise. Navrhla jim, ať obsadí její skutečnou sestru. Tak se také stalo. Catherine tehdy rodina přesvědčila, aby přijala rodné jméno své matky, neboť není vhodné jmenovat se ve filmu stejně jako sestra. Jak Catherine Deneuve před časem uvedla, dodnes ji to mrzí a znovu už by to neudělala.
Françoise Dorléac
Po boku Belmonda k mezinárodní popularitě
Mezinárodní hvězdu udělal z Françoise Dorléac režisér Philippe de Broca, který ji obsadil jako filmovou partnerku Jeana-Paula Belmonda ve filmu „Muž z Ria“. Italská produkce, která se na snímku podílela, ji schválit nechtěla a nutila režiséra, aby do role Agnes obsadil nějakou italskou herečku. On byl ale neústupný a Italové se nakonec podvolili. Ve stejném roce François natočila rovněž film „Hebká kůže“ pod taktovkou režiséra Françoise Truffauta. Byť si zprvu nesedli a několik měsíců bylo mezi nimi opravdu napjatých, nakonec si uvědomili, že jejich první dojmy byly mylné a stali se z nich dokonce na krátkou dobu milenci a následně přátelé.
Vedle výše zmíněných dvou snímků stačila Françoise natočit v roce 1964 ještě film „La Ronde“, režírovaný někdejším partnerem její sestry Rogerem Vadimem, a také komedii „Honba na muže“. O rok později následoval výpravný historický velkofilm „Čingischán“, v němž hlavní roli vytvořil Omar Sharif.
Françoise Dorléac a Françoise Truffaut
Hereččina popularita, včetně té mezinárodní, rostla. Přes veškeré úspěchy však o sobě pochybovala. „S každým dalším snímkem zjišťuji, že jsem si méně jistá odvést dobrou práci,“ říkala o sobě. Teprve na naléhání matky se v roce 1965 také konečně odstěhovala z rodného domu na bulváru Murat. I tak to bylo ale do bytu, který pro ni maminka našla naproti přes ulici.
Byla protikladem své chladné sestry
Rok 1966 přinesl Françoise spolupráci s Romanem Polanským. Natočili spolu film „Ve slepé uličce“. Kultovní muzikálová komedie „Slečinky z Rochefortu“ z roku 1967 spojila mladou herečku podruhé a naposledy s její sestrou Catherine. Film se natáčel ve městě Rochefort v jihozápadní Francii a režíroval ho Jacques Demy. Snímek je technicolorovou pastvou pro oči a filmovou klasikou. Françoise a Catherine tvořily zajímavý pár. Přes všechnu podobnost byly rozdílné. Françoise byla temperamentní a vášnivá, zatímco Catherine je chladná, zdrženlivá a opatrná. Jejich osobnosti odráželo i oblečení, byť obě byly módními ikonami své doby, každá se oblékala jinak. Françoise milovala metalické barvy a potisky, které byly v polovině šedesátých let velmi módní, Catherine upřednostňovala sofistikovanější, klasický vzhled.
Chtěla letět na premiéru svého muzikálu do Londýna
Posledních několik měsíců svého života Francoise natáčela špionážní thriller „Mozek za miliardu dolarů“ s Michaelem Cainem v hlavní roli. Natáčelo se ve finských Helsinkách a ve Velké Británii. Doufala, že tento film má potenciál katapultovat ji mezi velké hvězdy jak v Británii, tak ve Spojených státech. Na počátku léta 1967 strávila dva týdny odpočinku ve vile St. Tropez, kterou si pronajala její sestra Catherine Deneuve a švagr britský fotograf David Bailey. Práce ji ale volala zpět, a tak se dne 26. června vydala v pronajatém Renaultu 10 na letiště do Nice, kde pro ni bylo zajištěno místo v letadle do Paříže Orly a odtud dále navazující spoj do Londýna. Měla se zúčastnit britské premiéry filmu „Slečinky z Rochefortu“ a následně dotočit několik posledních scén snímku „Mozek za miliardu dolarů“.
Françoise Dorléac 1967
Rychlá jízda po mokré silnici se nevyplatila
Na letiště se vydala pozdě, chvátala, navíc začalo mrholit a po dlouhém období sucha byl povrch silnice kluzký. Necelých deset kilometrů od Nice Françoise předjížděla auto před sebou, a když se vracela do svého jízdního pruhu, ztratila kontrolu nad řízením, dostala smyk, narazila do betonového ukazatele na kraji silnice a s vozem se převrátila. Ve chvíli, kdy řidič auta, které předjela, zastavil, aby jí pomohl, bylo již pozdě. Auto začalo hořet a nebylo možné se k němu přiblížit. Dívka nebyla patrně příliš zraněná, ale nedokázala se dostat ven, zoufale tloukla pěstmi do okénka u řidiče a křičela, pak auto explodovalo a okamžitě ji zabilo. Když dorazila na místo policie, našla na místě ohořelé tělo mladé ženy a malého psa, hereččinu čivavu Jaderane. Ve zuhelnatělé kabelce mezi zavazadly v kufru následně objevila spálené zbytky řidičského průkazu a šekové knížky, podle nichž herečku identifikovala.
Françoise Dorléac bylo v době její smrti pouhých dvacet pět let. Pohřbena je v rodinné hrobce v obci Seine-Port, v departementu Seine-et-Marne, kde strávila své dětství. O mnoho let později francouzský herec Guy Bedos v jednom ze svých rozhovorů pro noviny řekl: „Měl jsem snoubenku, Françoise Dorléac. Od její smrti už nemůžu projít před Louvrem, aniž bych ji neviděl.“
Zdroje:
