Článek
Filmovou pohádku Panna a netvor netřeba představovat. V roce 1978 ji natočil Juraj Herz na základě scénáře Oty Hofmana, jenž vycházel z již zmíněné Hrubínovy divadelní hry. Nebyl ale prvním režisérem, kdo Hofmanův scénář využil. Již v roce 1971 podle něj natočil režisér Antonín Moskalyk černobílou televizní pohádku Kráska a zvíře. Diváci ji poprvé mohli spatřit dne 25. prosince 1972.
Ilustrace z roku 1874
Trest za utrženou růži
Zchudlý kupec, který se z nouze rozhodl prodat vzácný portrét své zesnulé ženy, v noci zabloudí do pohádkového zámku, kde o svůj obraz přijde a je za něj bohatě obdarován oblečením a šperky pro své dvě marnivé dcery. Pro svou nejmladší, které se říká Kráska, utrhne bez svolení růži. Je přistižen majitelem panství, netvorem, který si klade podmínku, že kupec se buďto vrátí, nebo některá z jeho dcer se za otce obětuje a sama přijde na zámek. Kráska z lásky k otci vstoupí do zámku, netvor ji však nezabije, naopak se do ní zamiluje. Působením lásky pomalu ztrácí svoji zvířecí povahu, končetiny šelmy se mu promění v lidské ruce. Kráska však touží po domově, netvor ji propustí, ale zapřísahá ji, aby se vrátila. Doma dívka vidí, jak její sestry otce o vše obírají. Zdrží se a zvíře mezitím málem umře touhou po ní. Vrátí se až na poslední chvíli a její láska z tajemného zámeckého pána sejme prokletí a on se promění v krásného prince.
Scénář byl stejný
Vzhledem k tomu, že obě verze vznikly podle jednoho a téhož scénáře, dialogy se místy podobají jako vejce vejci. Oba filmy mají také téměř shodnou stopáž. Zatímco Herzova pozdější verze je filmovější, divácky vděčnější, má okázalou výpravu a je více hororovější, Moskalykova při minimální, byť vzhledem k televizní inscenaci nadprůměrné výpravě, sází spíše na tajemno a křehkou intimitu vztahu mezi Kráskou a zvířetem a zachování hrubínovské poetiky. Může se rovněž pyšnit nádhernou romantickou hudbou Luboše Fišera. Ostatně Fišer tuto hudbu použil opakovaně. Zazněla znovu například v seriálu Chalupáři.
Jana Šulcová si v mládí zahrála i Krásku
Čím je ale televizní zpracování opravdu nadprůměrné, jsou herecké výkony a především výborně obsazená ústřední dvojice. Role Krásky připadla bezesporu jedné z našich nejkrásnějších hereček, křehké Janě Šulcové. Prince zakletého do masky netvora představoval Jiří Klem. Divák samozřejmě po většinu filmu slyšel pouze jeho hlas, skutečná tvář herce byla sotva patrná až na samém konci pohádky. Po většinu děje ji zakrývala maska. Ta nebyla rozhodně tak děsivá jako v Herzově zpracování. Nejednalo se o ptáka, ale o masku jakési kočkovité šelmy, spíše kombinaci člověka a lva či kočky.
Pohádka plná hvězd
Chamtivé sestry, ironické semetriky Gábinku a Málinku, sehrály Dana Syslová a Jana Drbohlavová. Tatínka, zchudlého kupce, kterého si v mladší verzi zahrál Václav Voska, v této starší ztvárnil Bedřich Prokoš. Toho mohou diváci znát kupříkladu z role profesora Neubauera z komedie Což takhle dát si špenát či kostelníka Pyškytleho z pohádky Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert. Byl typickým představitelem vedlejších rolí, přesto však vždy nepřehlédnutelným.
Tatínka si zahrál Bedřich Prokoš
V pohádce nechybí ani dva vykutálení nápadníci Krásčiných sester. První z nich se jmenuje Filipán z Filipánů a má podobu Josefa Kemra. Druhého, Filipce z Filipců, si pro změnu zahrál Josef Langmiler.
V roli nápadníka se objevil Josef Kemr
Televizní zpracování známé pohádky je výborné, ostatně Antonín Moskalyk patřil k absolutní špičce mezi našimi televizními tvůrci a výsledek tomu plně odpovídá. Na rozdíl od pozdější verze Juraje Herze je tato pohádkovější a tudíž daleko přístupnější pro dětské diváky.
Zdroje:
