Článek
Eva je pražskou rodačkou. Na svět se tu poprvé podívala dne 30. 11. 1944. Již jako malá holčička propadla kouzlu divadla. „V Bubenči, kde jsme bydleli, jsme chodili do sokolovny a tam jsme hráli a recitovali. Já ještě k tomu hrála na klavír a moc mě bavilo číst a recitovat básničky,“ vzpomínala někdejší hlasatelka v jednom z rozhovorů.
Nechtěný návrat domů
Dalším místem, které se ukázalo být pro její budoucí kariéru klíčovým, byla Malostranská beseda. Malá Strana jejího dětství nepatřila k výkladním skříním metropole. Naopak, jednalo se o dosti vybydlené místo. Malostranská beseda sloužila coby jakýsi mládežnický klub, v němž se scházeli muzikanti, malíři, hrálo se tam divadlo. A jednou z pravidelných návštěvnic byla i Eva. Když se pak po maturitě rozhodovala co dál, její volba padla na DAMU. U přijímacích zkoušek uspěla a v roce 1962 začala studovat herectví. Záhy již hostovala v Národním divadle, kde jí režiséři jako Otomar Krejča nebo Miroslav Macháček svěřovali drobné role.
Zdálo se, že ji čeká skvělá herecká budoucnost. Pak však zasáhl osud, lépe řečeno, Evu zasáhl Amorův šíp. Zamilovala se do svého spolužáka z akademie, iráckého studenta režie, vdala se, porodila dceru Kateřinu, přerušila studium a odjela se svým manželem do Iráku. Nikdo se již nikdy nedozví, jak by se její osudy v cizí zemi dále vyvíjely, kdyby znovu nezasáhl osud. Tentokráte v podobě těžké nemoci. Eva byla v Iráku tři roky, když se u ní vyvinul zánět střev, který přerostl v celkovou otravu krve. Do Československa ji odváželi narychlo, letěla jen v noční košili a županu. Byla kost a kůže, lékaři jí řekli, že takovýto stav přežije jeden člověk z tisíce. Stal se ale zázrak, čeští lékaři Evě zachránili život. Rekonvalescence byla dlouhá a když se konečně plně uzdravila, dozvěděla se, že návrat za manželem je možný jen za podmínky, že bude mít pouze irácké občanství. Zůstala proto i s dcerou v Československu.
V hlasatelně byla sama
„A tak jsem nevěděla, co budu dělat. Peníze nebyly, byt nebyl, bylo dítě a já byla bez práce,“ popsala svoji nelehkou životní situaci Eva. Začala hrát v divadélku Radar a účinkovala v rozhlase. Pak jí ale kdosi ze známých poradil, aby se přihlásila do konkurzu na televizní hlasatelku. Nápad se jí zalíbil, z kamery trému nikdy neměla a vzhledem k tomu, že byla prý plachá a stydlivá, jí právě tato práce připadala komorní. Ve studiu byla sama, obrovské množství diváků, kteří ji v té chvíli sledovali, neviděla, a tak jí pracovní prostředí více než vyhovovalo. Do hlasatelny poprvé vstoupila v roce 1969.
Diváci si novou usměvavou a krásnou hlasatelku ihned oblíbili. Dostávala obrovské množství dopisů, nechyběly mezi nimi ani žádosti o ruku. Maminky psaly, že by si právě ji představovaly jako vhodnou nevěstu pro svého syna. „Za celou dobu, co jsem pracovala jako hlasatelka, jsem dostala asi tři kritické dopisy. Kromě dopisů jsem dostávala i balíčky s dárky, a dokonce i jídlo. Jeden ctitel zazvonil mámě u dveří a hledal mě,“ přibližovala období své největší slávy.
Její práce se tehdy neomezovala pouze na hlasatelnu. Konferovala i nejrůznější pódiové pořady, koncerty vážné hudby a besedy. Na tomto poli se ale projevovala její plachost. „Neměla jsem ráda takové ty velké estrády od Bacha až po Vlacha, to jsem nikdy nechtěla konferovat, necítila jsem se v tom žánru dobře.“
Ustoupila před omlazením týmu
Kariéru hlasatelky ukončila v roce 1987. Tehdy se v hlasatelně sešlo několik žen v jejím věku a bylo potřeba tým omladit. „Někdo prostě odejít musel,“ konstatovala před časem. Československou televizi však ještě definitivně neopustila. Přešla do zpravodajství jako hlasatelka Televizních novin.
Vnímavější diváci tak postřehli, že její hlas se k nim z televizní obrazovky nese i nadále během čtení zpravodajských příspěvků. Tak se dělo po dobu pěti let. V roce 1992 Eva Dudková odešla z televize definitivně. Nějaký čas pracovala v tiskovém oddělení Federálního shromáždění a následně v nejrůznějších propagačních odděleních. Životní změnu nesla zprvu velmi těžce. “ Teď už mi televize, konferování a vystupování před lidmi nechybí, ale ze začátku jsem si těžce zvykala na změnu životního režimu. Byla to práce, kdy se chodilo pozdě spát a člověk byl celý den před vystoupením v takovém zvláštním napětí. Po tomhle způsobu života se mi opravdu chvíli stýskalo. Ale to už je dávno,“ řekla k ukončení své televizní kariéry Eva Dudková.
V osobním životě našla novou lásku, stal se jí někdejší baskytarista a textař kapely Olympic Pavel Chrastina. Z jeho pera pocházejí písně jako Želva, Snad jsem to zavinil já nebo Pták Rosomák. Eva se znovu vdala, v roce 2021 bohužel náhle ovdověla. Chrastina upadl v metru a zlomil si ruku a pánev. Po operaci dostal zápal plic a 28. prosince zemřel. Samotná Eva byla v té době po operaci bypassu a špatně chodila. Oporou se jí v tomto těžkém čase stala dcera Kateřina Medunová a vnučka. Zajímavostí je, že i dcera Kateřina bývala svého času televizní hlasatelkou.
Zdroje:
